
MAPKA v JL vymezující území, které bylo bezúplatně předáno společnosti Bosch Diesel pro výstavbu továrních hal. Zdroj: reprofoto
Kdysi jako hodně malý jsem několikrát byl na Pávově se svým otcem. Pamatuji si na alej stromů a v ní poničené sochy. Za alejí byly polozbořené objekty. Celé to bylo využívané jako statek. Uvnitř jedné z budov byly staré a zajímavé staré malby.
Kromě typické vůně hnoje a spousty létajícího hmyzu si toho už více nepamatuji. Nějakou dobu jsem pátral a zjistil jsem, že šlo o Karlův zámeček.
Když jsem o 15 let později hledal místo, kde jsem byl v dětství, už jsem ho nenašel. Na prostranství stály nové tovární haly. Alej se stala součástí areálu.
Na dávno zmizelou stavbu před čtyřmi roky zavzpomínala facebooková skupina Pávov, která přidala k vyprávění i několik fotek. Řada lidí pod příspěvek napsala své vzpomínky.
„Tam jsem trávil dětství. Bydlela tam moje babička,“ zavzpomínal na Facebooku Milan Popelák. „Děkuji. Ráda jsem si to přečetla. Až budeme mít klubovnu - na stěny dáme historii Pávova, aby i naše děti věděly…“ reagovala Jiřina Šilhánová. „Je ho škoda. Chodili jsme si tam za dětmi hrát,“ litovala Jana Sobotková.
„Vše krásné zaprodat a nechat zbourat, ve jménu průmyslu a s vidinou zisku. Krásný článek, netušila jsem, že tam nějaký Karlův zámeček vůbec stával a ráda jsem si o tom něco přečetla,“ má jasno Lucie Dvořáková.
Výročí „stínů“
Z Karlova zámečku zůstal obrazně řečeno jenom stín. Vzpomínky na události v místě, které nenávratně zmizelo v industriální zástavbě továrních hal.
Letos uplyne 340 let od doby, kdy se uvádí, že byl Karlův zámeček postaven. Jako lovecký zámek jej nechal vybudovat hrabě František Antonín Pachta z Rájova, který byl v té době vlastníkem střítežského panství. Součástí zámečku byla obora.
Stavbu navrhl vídeňský architekt Johan Bernard z Erlachu. Lovecký zámek byl navržen jako stavba s osmiúhelníkovým půdorysem. Kolem centrální budovy zámku stálo osm pavilonů od nichž vedly cesty do obory. Zámek byl ohrazen osmihrannou zdí.
Součástí zámku byla například hájovna, taneční sál či kaple. Na zámečku bylo k dispozici okolo 30 pokojů pro šlechtu.
Lovecký zámek byl svého času hojně vyhledáván šlechtou. Jeho zdi hostily císaře, císařovnu, významné politiky i známé architekty. Název stavbě dal sám císař.
Korunované hlavy: Otec, dcera i syn
Psal se rok 1723 a na zámek dorazila návštěva nejvzácnější. Habsburský císař Karel VI. se vracel do Vídně po své korunovaci českým králem v Praze. Král a císař navštívil i Jihlavu. Během cesty zatoužil po své oblíbené kratochvíli-lovu. A tak zajel na lovecký zámeček pana Pachty u Pávova.
Říká se, že lov v zámecké oboře se mocnáři zalíbil natolik, že místu propůjčil své jméno. Od té doby se mu říkalo Karlův les (Karlswald) nebo v přeneseném slova smyslu Karlův zámeček.
Stejně jako otec měla ráda lov i dcera Karla VI. Marie Terezie. Ta v roce 1743 spojila zábavu s užitečným. Na Karlově zámečku si zalovila a zároveň se sešla s nejvyšším českým hofmistrem Filipem Josefem Gallasem.
Třetí korunovanou hlavou, jež na zámek zavítala, byl syn Marie Terezie císař Josef II. Jeho návštěva na zámku však není přesně datována.
Požár válečný
Pachtové vlastnili zámek do roku 1725. Poté zámek spolu se střítežským panstvím přešlo na kardinála Filipa Ludvíka ze Sitzendorfu, knížete-biskupa vratislavského.
O deset let později zakoupil panství litoměřický biskup Mořic Adolf Karel. Od roku 1748 je jako nový majitel Karlova zámečku uváděn hrabě Karel Josef Palm z Gundelfingenu, který zakoupil například i zámek v Lipnici nad Sázavou.
Právě v době, kdy zámek vlastnili Palmové z Gundelfingenu, přišel válečný požár. Došlo k tomu v roce 1805 v souvislosti s napoleonskými válkami. Zámek s oborou zpustošilo bavorské vojsko pod vedením polního maršála Karla Filipa prince von Wrede.
Bavorský král byl v té době spojencem Napoleona. Takže v jejich případě se v podstatě jednalo o okupační vojsko. Krátce před tím Bavoři prohráli bitvu u Štok. Začali ustupovat ve směru na Pávov a u Karlova zámečku zaujali nakrátko obranné postavení. Zanedlouho však byli Rakušany vytlačeni.
Za krátkou dobu pobytu bavorské vojsko poničilo zámeček i oboru. Od té doby stavba postupně chátrala. Zcela zničena byla hlavní budova zámku.
Ze zámečku statek...
V roce 1840 změnil zámek majitele. Zakoupil jej muž s královskou krví Karl Anton von Hohenzollern-Sigmaringen. O deset let později zámek postupně přeměnil na statek. Sedm dochovaných zámeckých pavilonů bylo přeměněno na chlévy, stodoly a byty.
Jako další vlastník zámečku přeměněného na hospodářské stavení je uváděn Alfred Lauer. Po něm statek převzal Antonín Fišer, který ho rozšířil o další stavení.
Po roce 1948 byl majetek Antonína Fišera znárodněn. Karlův dvůr poté fungoval nejprve jako Jednotné zemědělské družstvo (JZD) a poté jako státní statek.
Po Listopadu 1989 se statek vrátil původnímu vlastníkovi. Dvůr však pustl dál. Nepomohl ani jeho pronájem řezníkovi z Dobronína, který na něm hospodařil.
A ze statku továrna…
V druhé polovině 90. let minulého století město pozemky zchátralého statku koupilo. Později v roce 1998 ho bezúplatně převedlo společnosti Bosch Diesel, která tam postavila továrnu.
Bezúplatný převod pozemku se stal terčem kritiky řady občanů. Stavěl se proti němu například i tehdejší poslanec za Jihlavsko Čestmír Hofhanzl.
O převedení pozemku se dochoval článek v Jihlavských listech. Z něj vyplývá, že město Boschi bezúplatně převedlo deset hektarů pozemků. Věci jako historická hodnota nebo něco podobného se tehdy neřešily.
Tehdejší místostarosta Jihlavy Vratislav Výborný (tehdy ODS) ocenil, že firma po odkanalizování a zkultivování vrátí městu část pozemku, který k účelům nového závodu nebude potřebovat. „Jedná se zhruba o čtyři hektary v blízkosti železniční trati,“ sdělil pro JL Výborný.
Na vlnu nesouhlasu s bezúplatným převodem argumentoval prospěchem, který město bude mít z působení firmy na svém území. Mezi nimi zmínil spoustu pracovních příležitostí s dobrými výdělky. Tehdy se hovořilo o 500 až 600 nových pracovních místech.
„Jsou však i věci, které přicházejí jaksi v druhém plánu – dá se očekávat, že firma bude pro své experty potřebovat byty, z její strategie vyplývá, že potřebuje například letiště, atd.,“ dodal Výborný.
Na místě loveckého zámečku postupně vyrostly výrobní haly společností Bosch Diesel Automotive Lighting. Jediné co připomíná minulost je alej jírovců mezi továrními objekty.
Sochy skončily na radnici
V roce 1775 stálo v aleji u zámečku šest alegorických barokních soch. Jednalo se o alegorie hudby, tance a čtyř ročních období. Jejich autorem je sochař Jan Václav Prchal. Stejný autor vytvořil sochy na dvou kašnách na Masarykově náměstí.
Pět ze šesti soch bylo v roce 1923 přemístěno do parku ve Smetanových sadech. Šestá (alegorie tance) byla nově umístěna před dům továrníka Löwa v Heleníně. Nyní je součástí areálu Střední uměleckoprůmyslové školy v Heleníně.
V roce 2006 bylo pět soch ze Smetanových sadů přesunuto do parčíku u jihlavské radnice. V té době byly sochy již v dosti dezolátním stavu. K restauraci pěti soch u radnice došlo v roce 2018.
Práce provedli akademičtí sochaři a restaurátoři Otakar Marcin a Vojtěch Míča. Restaurace každé z pěti soch vyšla zhruba na 80 tisíc korun.
Diskuze k článku