Petr Klukan
redaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Na počátku 90. let minulého století se na jihlavské faře u sv. Jakuba zrodil fenomén Zuzana. Nešlo o zvon na svatojakubské věži, ale o křesťanský časopis. Ostatně jméno časopisu mu přiřadil podle zvonu tehdejší farář P. Česlav Malík. 

Letos, po 34 letech od jejího vzniku, se v první dubnovou sobotu konala beseda s tehdejšími redaktory Zuzany. Život časopisu sice trval jen necelých pět let, ale inspiroval desítky, možná stovky lidí. 

Do farního sálu přišly zavzpomínat více než tři desítky lidí. Hlavními aktéry se stali šéfredaktor Zuzany Jan Paulas, redaktoři Petr Švíka a výtvarník Martin Laštovička, pro nemoc se musel omluvit Aleš Palán. Besedu moderoval Josef Pazderka, jeden z redaktorů, dnes šéfredaktor Českého rozhlasu Plus. 

„Po revoluci přišli bratři premonstráti, byl prostor… už se nemusíme nikde skrývat, pojďme něco dělat v našem domově, v naší farnosti,“ přibližoval počátek časopisu Švíka. 

Jak řekl, kdo má informace, může o svém životě rozhodovat. „Ze začátku jsme chtěli informativní časopis, což bylo hodně odvážné…,“ rozesmál přítomné, kteří se vesměs všichni znali a na vydávání či distribuci se nějakým způsobem podíleli. 

Březen 1991
První číslo Zuzany vyšlo v dubnu 1991. Jeho vydání zaznamenala do farní kroniky, o kterou se stará od roku 1989, Ludmila Vlachová. 
„Na straně třicet pět: 11. 3. 1991 konalo se setkání zájemců o vydávání duchovního časopisu. Přítomni byli za duchovní správu P. Česlav, P. Jakub, P. Lovel… a ze zájemců laiků Jan Paulas, Petr Švíka, Tomáš Sedlák. Všichni souhlasili, že naše farnost je velká a moderní a potřebuje svůj farní časopis,“ přečetla z kroniky. 

První číslo se objevilo v neděli 24. 3. 1991 na lavicích v kostele a bylo formátu A5. Vlachová poznamenala, že je ve vlastní režii vytiskl Ing. Kaláb. 
Hlavním hybatelem a šéfredaktorem Zuzany se stal Jan Paulas. „Aby se z toho ´lístečku ´ stal časopis, museli jsme dostat nějakou herdu,“ zavzpomínal. Tu „ránu“ prý dostali od pana Zacha, který mu řekl, že když už dělají ten časopis, ať jej dělají pořádně a jsou tam různé žánry…

Když lógr nehoří
Vzpomínka střídala vzpomínku. Třeba jak dostali tiskařský stroj, se kterým mohli náhle vytisknout třeba 800 výtisků. Jenže až ráno zjistili, že noční tisk při lampičce je plný šmouh.  

Zásadní a typickou grafiku vtiskl Zuzaně Martin Laštovička v roce 1992. Přišel s grafickou koncepcí a vizí. Jako architekt zpracovával přední stránky časopisu.  

Jeho vrcholem byl rok 1994, kdy vymyslel a na zadní obálku kreslil seriál z jihlavského zápisníku. „Byl to můj největší tvůrčí počin. Za tři týdny jsem musel stihnout zadní stranu. Nebylo to tak jednoduchý a naplnilo mi to můj život,“ přiznal s úsměvem a dodal: „Po té revoluci někdo dělal křesťanský časopis, někdo rozkrádal…“

Beseda byla plná vzpomínek a příhod. Petr Švíka přidal k dobru například historku s disketou, dnes již těžko uvěřitelnou. Tehdy byla totiž jediným přenositelným médiem disketa o velikosti 1,4 MB. Při skenování nemohl být obrázek větší. Vzhledem k povaze diskety se nesmělo jezdit trolejbusem a všude museli chodit pěšky. „Bylo to dobrodružné.“ 

Bouři smíchu vyvolala další osobitá vzpomínka. Práce, která se často protahovala do noci, si vyžadovala notné dávky kávy. 
„Měli jsme tu kávovar na překapávanou kávu, někdo si dával čajovou lžičkou, Honza lžíci,“ obrátil se Petr Švíka na Honzu Paulase. „Pamatuju, jak jsme se bavili o některých článcích, jestli jsme pravověrní, nebo ne, a tys řekl, že můžeš být klidně heretik. A proč? zeptal jsem se. Řekl jsi: Protože mě nemůžou upálit. Na mou otázku proč, jsi odpověděl: Lógr nehoří.“ 

Přijetí u kardinála Vlka
Na sklonku roku 1994 převzala vydávání Parola, vydavatel Jihlavských listů. Zcela se zprofesionalizovala výroba a tisk, obsah včetně inzerce či distribuce zůstaly nadále v rukou šéfredaktora Jana Paulase. 

Vysoká náročnost přípravy časopisu a dlouhodobá ekonomická nesoběstačnost byly však důvodem ukončení vydávání Zuzany na jaře 1995. Zanikl krásný časopis, kterého mnozí želeli. 

„Já jsem byl v té době vyřízený,“ přiznal na besedě Paulas a mimoděk tak popsal až typický podnikatelský život v devadesátkách. Obrovské nadšení a snaha ne vždy byly kompenzovány tzv. „černými čísly“. 

Časopis Zuzana byl opakovaně vyhlášen nejlepším farním časopisem v rámci pražské konference Církev a média, o čemž psaly i Jihlavské listy, a zástupce redakce přijal na počátku roku 1994 osobně kardinál Vlk.

Prostory na faře byly nabídnuty Katolickému týdeníku, který v Jihlavě zřídil pobočku a Jan Paulas se stal jeho redaktorem. V Katolickém týdeníku působí dodnes. Je hlavním editorem a zástupcem šéfredaktorky a na starosti má každoroční Cyrilometodějský kalendář. 

Veřejné poděkování 
Besedování o Zuzaně se chýlí ke konci. Moderátor v závěru přečte vzkaz od jednoho pisatele, který si nepřál být jmenován: 
„Všichni kolem Zuzany jste byli obdařeni nadáním vstoupit do veřejné služby. Všichni jste své talenty rozšířili a nijak nezneužili. Dnes jsou z vás opory demokracie v našem vyšinutém světě. Všem vám patří veřejné poděkování, že se zasazujete pro spravedlnost v naší společnosti.“

Nemůže být lepší tečka za setkáním lidí, kteří se v devadesátkách a nabyté svobodě po hlavě vrhli do něčeho smysluplného, inspirativního a povznášejícího. 
Do kelímků se nalévá sekt a připijí se: „Ať žije Zuzana!“
 

Diskuze k článku