Přemýšleli jste někdy o tom, jak se sedí u klavíru? Napadlo vás někdy, že to sezení má nějaká pravidla?
Možná na nějaký nástroj hrajete, učili jste se, jak nástroj vzít do rukou, na klín, opřít o rameno. Možná vám připadalo, že klavíristé jen sedí. Možná se právě jako samouk učíte na tento krásný nástroj hrát. Tak vás vyvedu z omylu.

Sezení u klavíru je podobné sezení při řízení auta (nebo také u šicího stroje...). Tam si potřebujete sednout tak, aby vám šly sešlápnout dobře pedály, volant byl v dobré vzdálenosti na jeho otáčení, abyste správně viděli do zrcátek a mohli řadit. Klavír je široký nástroj, u kterého nevidíte na první pohled všechny klávesy, vidíte asi polovinu a na zbytek musíte pootočit hlavou. Potřebujete číst noty. Klavírní skladby jsou často dlouhé. Osobně jsem schopná číst skladbu o 4 stranách, další už si musím otáčet, protože mi ostrý úhel pohledu na notový zápis neumožňuje převést je na kýžený pohyb po klávesách. Pokud už jste pokročilejší, používáte pedály. U klavírů jsou většinou dva, u pianin vídáte častěji tři. Většinou potřebujete ten pravý (plyn), který umožňuje prodloužit tóny, tak typické pro zvuk klavíru. Občas potřebujete i ten levý, který pro změnu zvuk trošku tlumí a vytváří jinou barvu tónů.

Abyste všeho toho byli schopní, je třeba správně sedět. Klavírní sedátko slouží spíš jako opora. Sedí se na kraji tak, že jsou stehna mimo něj. Nohy, spíše protaženější s tupým úhlem pod koleny, máte volně před sebou a opíráte se o paty, i když plosky nohou leží na podlaze. Na patách je váha kvůli umožnění hry na pedál (jako u plynu). Trup je rovný, vytažený z kyčlí. Drží ho střed těla. Ramena spadají volně dozadu a dolů (prostě se narovnáte). Hlava se vytahuje nahoru také, ale při výdechu by mělo být tělo v uvolnění, i když cítíte, že pracuje. Jste právě v aktivním sedu.

Výšku a vzdálenost sedátka si volíte vlastně každý den. Výška je daná postavou, kondicí i oblečením (můžete z něj třeba při vysokém nastavení klouzat). Vzdálenost je daná délkou nohou, rukou a požadavky skladby. Ruce by měly být v loktech lehce ohnuté, skoro natažené. Ale měl by se vám na klín vejít batoh nebo malé dítě. Klín je vždy mimo nástroj.
Z této pozice už můžete volně položit prsty na klaviaturu.

A proč to tak je? Možná jste si mysleli, že hrají jen prsty. Prsty jsou jen jemnou motorikou a vyvrcholením souhry celé horní poloviny těla, nebo i nohou v případě použití pedálu. Aby prsty fungovaly, potřebují mít volnost v pohybu. Když to vezmeme od podlahy, tak volné nohy nám umožňují narovnat dolní polovinu zad. Ramena dozadu a dolů dávají prostor rozpřáhnout ruce do stran nebo je křížit. Vzpřímená hlava nám nekulatí horní polovinu těla, která by nám zase znemožnila pohyb rukou do všech směrů.
Zkuste si stejným způsobem sednout na židli. Vnímejte, co jeden pohyb udělá se zbytkem těla. Soustředění na čtení not často způsobuje pokrčení nohou pod stoličku, schoulíme se, a to, co cvičíme, se hraje špatně. Rameno není ve správné poloze, prsty nejsou tak pohyblivé. To samé, když mi zaleze hlava mezi ramena. Často z obavy z chyb.

I když sedíme, chce to cvik. I když sedíme, potřebujeme posilovat střed těla. Z něj vychází síla do náročné hry, do forte, do emočního vyjádření, do váhy na špičkách prstů.
Když si budeme sedat ke hraní vědomě, navnímáme sami sebe, jak nám v těle je, jestli nás někde nebolí, netahá to nebo je to bezvládné, dovolíme pak hudbě, aby nám pronikla do morku kostí a stala se opravdovým požitkem.

 (Autorka je učitelkou hry na klavír)

Diskuze k článku