POLNÁ (jv) ­ - Mimořádně obsazeným galakoncertem plným hostů, na velmi vysoké úrovni a před zaplněným sálem oslavil v sobotu Polenský big band desáté výročí svého založení. Obrovské aplausy publika sklízeli po celý večer hudebníci i zpěváci, ať už zvučných jmen či stojící na začátku své kariéry.

 Pódium postavené na nádvoří polenského hradu zelo ovšem s ohledem na nestálé víkendové počasí prázdnotou. O tom, že se galakoncert přesune do sálu zámku, se rozhodlo už ráno. Večer sice nakonec ani venku nepršelo a déšť se i v sále snášel na hlavy diváků pouze v jedné z písní hostující vokální skupiny Voxtet, atmosféře oslavy ale přesun do sálu nikterak neuškodil. Ba o přestávce i po koncertě na prochladlém nádvoří mnozí tento krok pořadatelů ocenili.

 Po celý večer zpívali a hráli hosté za doprovodu oslavujícího bandu a pod taktovkou jeho zakladatele Jiřího Šímy. Ten sklidil hned na začátku ovace. Koncert pak vedl s přesností, v příjemném vysokém tempu a také s jistou úsporností v gestu, lehkostí, humorem a nadsázkou. Nechybělo objímání a emoce mezi hudebními přáteli, kteří se na pódiích potkávají roky.

 Hosté se střídali v krátkých blocích, většina se na pódium vrátila i po pauze. Hrálo se to nejlepší ze světové jazzové a swingové tvorby. Big band hrál v orchestrálkách i doprovodech přesně, během večera se několik muzikantů zaskvělo brilantními sóly (zejména trumpetista Jaromír Štursa nebo saxofonistka Markéta Smejkalová). Moderoval i zpíval jazzový zpěvák Jan Smigmator.

 V kapele Jiřího Šímy v Ústí nad Labem začínal kdysi i dvorní pianista Karla Gotta Pavel Větrovec, který přijel odehrát s bandem celý polenský koncert. Jan Smigmator z pozice žáka také zavzpomínal na pedagogické působení P. Větrovce na pražské konzervatoři. "Učil nás jazzové cítění, ale myslím, že jsem nebyl nejlepším studentem...," ohlížel se Smigmator a poprvé v životě si se svým někdejším kantorem zazpíval swingovku o "léku, který všechny smutky hojí".

 Z avizovaných hostů se omluvil pouze dirigent Václav Hybš, který ovšem podle informace J. Smigmatora pro koncert zapůjčil několik aranží. Po Voxtetu byla dalším gratulantem polenská rodačka Monika Hošková, když zazpívala slavnou skladbu Kabaret. Sólistka bandu Ilona Smejkalová přidala další klasiku, skladbu "Gorgia", a polenský vítěz nedávné celostátní soutěže Základních uměleckých škol Petr Nekoranec si pak rovněž z klasiky střihl "Just A Gigolo". Byl zřejmě nejmladším aktérem na pódiu a také jemu domácí publikum připravilo velký aplaus.  Sólový zpěvák Ladislav Fiala pak zavedl sál v další skladbě do New Yorku a jakožto nejvyšší představitel Arnolce připomněl, že Polenský big band má i svého vlastního starostu. Nikoli z Kuby, ale z Kroměříže, kde už léta žije, přijel slavit s Polenskými skvělý trumpetista Lazaro Cruz. S pístovou křídlovkou se vrátil na pódium jako sólista dvakrát (potřetí pak při společném finále) a patřil i podle nadšených reakcí k největším hvězdám večera.

 Zazpíval také nositel známého jména Felix Slováček junior. "Přijel jsem si zazpívat s legendama, který jsou nejlepší ­ na celým světě," uvedl svůj blok a překvapil třeba jazzovou předělávkou slavné skladby "Smeels Like Teen Spirit" od Nirvany. Mnozí pánové, jak bylo možno zaznamenat, pak ocenili zpěv, ale i nevšední půvab další gratulantky, muzikálové i seriálové herečky Lucie Černíkové. Mimo jiné dala ochutnat ze skladeb Duke Ellingtona.

 Trochu lehké nostalgie vnesl do večera Milan Drobný, když po anglickém prologu vzpomněl na Jiřího Grossmanna a Naďu Urbánkovou. "Jirka se totiž na nás shora dívá a s Naďou jsem dnes mluvil ­ je po operaci a všechny vás z nemocnice srdečně zdraví," zmínil Drobný aktuální zdravotní potíže zpěvačky. Připomněl Grossmannovu píseň "Závidím" právě pro N. Urbánkovou a už úvodním sloganem Grosmannovy "Ztrácím svou lásku..." roztleskal publikum. Po vážnější chvíli ještě přidal dva svižné klasické rokenroly ("...na těch jsem vyrůstal a tady se, jak tak koukám na ty obličeje, taky leckomu trefím do noty..."), svůj blok zakončil mladickým výskokem a sklidil bouři ovací.

 Jako neuvěřitelného muzikanta a pro swingaře i neoficiálního vítěze pěvecké soutěže X­ factor pak J. Smigmator uvedl dalšího hosta, zpěváka Ondřeje Rumla. Hubený dlouhán složil hold kapele a ve své typické čapce a špičatých botách dal k lepšímu mj. Gottovu oblíbenou píseň Stokrát chválím čas. Na klavír jej v romantickém momentu doprovodil ten nejpovolanější, Pavel Větrovec. Voxtet Martina Mikeše ještě před závěrem provezl sál ve slavném songu po americké Road 66 a Ondřej Ruml s bandem předvedl, že i poprockoví Oasis se dají zpívat swingově.

 Finále bylo v sobotu v Polné doslova kouzelnické. Všichni aktéři si totiž nastoupeni na forbíně pódia společně dali známou televizní "Tak už jdeme do finále, a za všechno vážně dík.". Ještě před tím Jiří Šíma osobně, s humorem (a místy i za pomoci sálu a kapely) představil plnými jmény všechny hudebníky. "Markéta Smejkalová přebírá kapelu po mě...," zastavil se kapelník na chvíli za pochvalného pískotu diváků u skvělé saxofonistky, která už předtím svým sólem nadchla celý sál.

Více fotografií najdete ve fotogalerii Jihlavských listů

Diskuze k článku