Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Výstava o požárech, hasičích a hašení pod titulem Zkrocení červeného kohouta začala v Třešti v druhé polovině listopadu. Mimo jiné také projekcí historických i současných fotografií a dalších dokumentů ze života hasičů v místním kině. Akci organizoval Muzejní spolek Třešť, komentářem ji doprovodila Marie Kameníková. 

V třešťské pobočce Muzea Vysočiny Jihlava v Schumpeterově domě výstava pokračuje ještě po celý leden. Do 2. února připomíná prostřednictvím textů, citací z kronik, fotodokumentací i reálnými předměty nejen historický vývoj samotné hasičské praxe, ale i desítky konkrétních místních požárů. Nechyběly mezi nimi ani ty velmi ničivé. 

Éra živého ohně
Kurátorka v úvodu zavádí návštěvníka až do 13. století, do éry používání otevřeného ohně, vysoce hořlavých materiálů používaných na domech, éry nedostatku vody ve městech, neznalosti obrany proti blesku, primitivních hasičských technik i častého žhářství a válečného dění. V té době byl oheň s fatálními následky jako doma. 

„Od 15. století se při hašení už používá jednoduchá technika a nářadí a nezastupitelnou roli mají cechy,“ popisuje Matulová. Tesaři a pokrývači měli při požárech za úkol strhávat střechy okolních domů, pekaři a perníkáři zase nosili žebříky či háky. Na vsích hašení řídil mistr kovář, kominík nebo zámečník. 

Postupně začala být zaváděna i preventivní opatření ohledně provozu komínů. Druhá polovina 19. století potom přinesla první stříkačky. Objevily se pojišťovny se svými pojistkami. Iniciativou učitelů, správců škol, starostů i rolníků začaly vznikat hasičské sbory. 

„Například potřebu založit hasičský sbor v nedalekých Hodicích umocňovala skutečnost, že tam byla továrna na sukna,“ uvádí kurátorka s tím, že v roce 1891 se hasičské sbory sdružily do Župní hasičské jednoty pro politické okresy Jihlava, Dačice a Znojmo. Předsedou se stal Karel Vozáb z Velkého Beranova, místopředsedou Josef Konarovský z Třeště. 

Detailně se výstava věnuje právě rozvoji třešťského sboru, kde mezi donátory hasičstva patřili baron Strenbach, ale i majitelé zdejších továren Schumpeter, Münch či Meissner. V nedaleké Telči se nacházela také továrna Josefa Vystrčila na výrobu hasičských stříkaček. 
Jak uvádí autorka textů, představovaly stříkačky, zejména později ty motorové, pro obce nákladnou investici. Bylo proto o ně pečováno s úctou a byly svěceny. Kmotrou při svěcení stříkačky v Dlouhé Brtnici byla např. továrnice Marie Schumpeterová z Třeště. 

Hořely stodoly i domy
Rozsáhlý prostor věnuje výstava připomínce zásadních požárů v Třešti a okolí. Do těchto pohnutých momentů přenášejí návštěvníka autentické přepisy zápisů z dobových kronik. 

K nejrozsáhlejším požárům patřil ten v roce 1920, kdy při velké vichřici hořela celá Nádražní ulice s 32 domy. Hašení tehdy komplikoval vypuštěný rybník i zamrzající voda v hadicích. Postižena byla stovka rodin, škoda dosáhla dvou milionů tehdejších korun. 

V roce 1931 zase zničil velký oheň provozy továrny Münch. „Bez práce zůstalo 170 dělníků,“ komentuje důsledky kurátorka výstavy.  
Zápisy ale nahlížejí ještě mnohem hlouběji do místní historie. A tak se návštěvník může v oddíle výstavy O ohnjch w Třessti dočíst v působivé dobové češtině třeba o tom, kterak LP 1783 na den Petra a Pavla 29. června v poledne hrom zapálil u Gakuba Adamka a hnet zas udeřil a stodolu zapálil. Tehdy se naštěstí už dále nerozšířil, i když neustále veliké hromobití bilo.  

Anebo jak LP 1790 vyšel oheň ze stodoly z č. 100, domu Andreze Musila, mistra soukenického. Tehdy už vyhořela celá horní strana až za židy.  
Dlouhá řada zápisů dokládá mimořádnou početnost požárů v 19. století. Tak např. LP 1819 v poledne vyšel oheň ze stodoly u domu Pavla Zahradníka č. 89 a poté opět vyhořela celá horní strana. 

Anebo 20. června 1858 večer vyšel oheň v Jezdovicích ze stodoly u domu Matouše Wacka u silnice. Oheň to byl hrozný, neb nebyl k uhašení. Vyhořely čtyři domy, maštale, stodoly… Nejsmutnější ale bylo, že při snaze ochránit ještě majetek svého protějšího souseda tehdy jeden z místních chlapů zahynul, když se pod ním prolomila shořelá obruba u studny, on padl do tmy a zabil se. „Ostalo po něm mimo ženy 8 nezaopatřenich djtek,“ píše emotivně kronikář. 

Výstava přináší desítky podobných dobových zápisů – požáry a ohně v sirkárně, u Gregorů, u Pawlíků, u Tomanů, Lisých, Berkrů, Magerů, u Janků, Nováků, Schumpeterů, Diwissů, Krebsů, u Helínků, Kasalých…
Hořel školní dům u kostela stojící, hořela Meissnerova sirkárna. Hořelo v židovské čtvrti – detailně je připomenut tragický požár z 2. října roku 1824, následná veřejná sbírka a obnovení Božího domu: „I stanul palác na výšině o témž svátku roku příštího 22. 9. 1825. A ještě větší je nádhera budovy druhé, než byla první.“

   
Hořela leckdy i zvířata ustájená v maštalích či uskladněná sláma a úroda. Jak kronikář uvádí, vyhořelo např. jen v roce 1880 v okolí 17 naplněných stodol a „žadni newy gak se to stalo, tak snat se od zaopařeni chitaly.“   
Opomenut není ani zatím poslední velký požár v Třešti. Dne 3. října roku 1986 poničil budovu i interiéry provozovny Vývoje Třešť poblíž náměstí. Jen škoda na zničeném zboží dosáhla hranice téměř půl milionu Kčs. 

Společenská role hasičů
Mezi reálnými předměty, kterými výstava přibližuje historii hasičstva v Třešti, lze vidět např. starý hasičský vyprošťovací hák či archaické hasičské helmy. Z modernějších pak někdejší ochranný oblek proti sálavému teplu OL2 nebo figurínu hasiče v aktuální výstroji. 

Výstava ale neopomíná ani významnou společenskou roli hasičů a jejich sboru. Ve své době posilovala jejich činnost i české národní sebevědomí – hasiči hráli i divadlo, provozovali své kapely, knihovny či pěvecké sbory, zřizovali podpůrné fondy pro přestárlé či vdovy a sirotky po hasičích. 
Jako organizátoři plesů, bálů, oslav, maškarních merend, kácení májí, dětských besídek a dalších akcí se ostatně hasiči na jihlavském venkově velmi významně uplatňují dodnes. 

V jaké mimořádné úctě zachovávají svoji historii a své sborové prapory, to připomněla i velká akce dekorování hasičských praporů, často se symbolem patrona hasičů sv. Floriána, která v červnu 2024 doslova zaplnila telčské náměstí.  
Celostátní setkání cca 750 historických praporů sborů dobrovolných hasičů se konalo k připomenutí 160. výročí vzniku prvního hasičského sboru s českým velením. Nejstarší český sbor vznikl v roce 1864 ve Velvarech a nejstarší na Vysočině v roce 1870 v Golčově Jeníkově. Prapory jsou důležitým tradičním symbolem jednoty sborů.

Diskuze k článku