DVOJICE detektivů v akci se zákeřným hadem. Pavel Štěpán jako Sherlock Holmes (vpravo) a Martin Kacafírek jako dr. Watson. Foto: Jiří Varhaník
Už od doby, kdy před nějakými deseti lety spojil do komiksové knihy příběhy Skandál v Čechách a Strakatý pás z klasiky sira Arthura Conana Doylea (1859-1930), nosil všestranný jihlavský tvůrce Petr Kopl (* 1976) v hlavě myšlenku na dramatizaci této látky.
Široká kulturní veřejnost zná Kopla zejména jako předního českého kreslíře a autora žánru komiksu, v němž je nositelem několika prestižních oborových ocenění. Vedle nich je jako kreslíř např. i držitelem Skleněné medaile Kraje Vysočina.
Mimo jiné se díky svým komiksům Morgavsa a Morgana či Cesta kolem světa za 80 dní dostal i do týmu autorů pro legendární časopis Čtyřlístek. Do komiksu ale zpracoval také Dumasovy Tři mušketýry, Krále Artuše nebo Doyleova Psa baskervillského. Ilustroval Válkové severskou fantasy sérii Wetemaa a její cyklus Dobrodružné výpravy do minulosti, publikoval i v USA (komiks The Black Goat with the Golden Horns).
Také divadlo však patří od Koplova příchodu z Třebíče do Jihlavy někdy okolo roku 2000 k jeho uměleckému „portfoliu“. Už v dobách působení souboru v někdejším sálku v zadním traktu domu v Brněnské ulici se připojil k divadelnímu studiu De Facto Mimo, v jehož inscenacích pak sehrál několik výrazných rolí.
Mezi nimi určitě zůstávají v hlavách diváků např. Dítě – mstitel, anebo Cudný šlechtic v Kolářově dramatizaci Camiho povídek (inscenace Návrat zpopelněného, později znovu uvedena na scéně Divadla DIOD jako Kleštěnec z pralesa).
Postupně se Kopl jako kmenový člen začal prosazovat také se souborem NaKop Tyjátr při psychiatrické léčebně. Herecky to bylo např. v postavě Šlechtice-milovníka v burlesce Zavraždění svaté Celestiny, kuplířky z města Salamanky, režisérsky pak v pohádce Perníková chaloupka.
Ze starého Londýna
Nyní přichází Kopl nově i jako autor původní hry. Sám sebe komentuje jako „holmesologa“, a tak není divu, že při hledání dalšího titulu pro NaKop Tyjátr padla volba právě na tuhle klasiku ze starého Londýna.
Kopl přímo vychází ze svého autorského komiksu. A jako dramatik a režisér přichází s ingrediencemi typickými i pro jeho kreslířskou tvorbu. Těmi jsou mimo jiné hluboká znalost tematiky, umělecká invence, velká preciznost v práci a mimořádná výtvarnost.
Pro samotný vznik inscenace bylo ovšem také zásadní dát dohromady potřebné herecké obsazení, které v tomto případě vyžaduje značnou divadelnickou zkušenost. Potřebná sestava se při náročnosti textu a vytíženosti zkušených lidí z prostředí jihlavského amatérského divadla nedávala dohromady úplně snadno, ale podařilo se.
Nutno podotknout, že Koplova hra je herecky mimořádně náročná zejména pro představitele ústředních figur, k nimž zde samozřejmě patří zejména detektiv Sherlock Holmes a jeho věrný přítel dr. John Watson, a vedle nich také postava Ceremoniáře.
Text v sobě nese mimořádně náročné textové „špalky“ i dramatické situace, které je potřeba zvládnout technicky. Navíc sám Kopl zdůrazňuje, že základním cílem bylo nesklouznout do parodie (jak se při dramatizaci holmesovské látky běžně stává), ale nabídnout publiku čistokrevnou dobrodružnou komedii.
K největším benefitům celé náročné inscenace patří, že herci tuhle čistotu žánru udrželi a naplnili. Lehce parodické momenty se sice objevují např. v postavě královny, anebo v celém finále hry, ale celkové „seriózně dramatické“ atmosféře kousku nic neubírají a nesou se v půldruhahodinovém představení v duchu neustále přítomného holmesovského humoru.
Platí to zejména pro moment záměrně realistické dramatické scény lítého souboje s divokými zvířaty, která vyžadovala sáhnout po plyšové alternativě.
Zásadní okolností je v tom směru obsazení dvojice hostujících hráčů ze studia De Facto Mimo. Sherlocka si v županu i typické hučce zahrál Pavel Naci Štěpán, dr. Watsona v buřince Pavel Káca Kacafírek. V roli Ceremoniáře osvědčuje mimořádnou hereckou techniku i zábavné uchopení postavy Libor Kabelka.
Také typové obsazení dalších rolí, často drobných, ale důležitých londýnských figurek, se Koplovi podařilo. Vedle už zkušených hráčů, jakými jsou Pavla Živná, Ludmila Musilová, Květa Přibylová, Petr Kočka, Tereza Vejmělková nebo Lucie Matulová si hereckou premiéru odbývá Tomáš Plesinger.
K úspěchu přispělo také zapojení zkušené choreografky Natálie Schrekové (Nart Dance School) pro nastudování romantické taneční vsuvky.
A pak je tady nezbytná okolnost, že důraz na výtvarno je v téhle „koplovské“ inscenaci až na prvním místě, a to doslova od profesionálně pojatého plakátu až po ručně malovanou rekvizitu obří knihy, na jejíchž listech se děj odehrává. U kreslíře Koplova formátu a přístupu k věci to nepřekvapí.
Diváci přijali Skandál v Čechách v podání NaKop Tyjátru při premiéře až nadšeně. Do konce roku se bude Na Kopečku hrát ještě jedna repríza 30. listopadu. Těšme se, co s představením udělá větší prostor při uvedení, které je plánováno brzy po Novém roce do divadelního sálu DKO.
Diskuze k článku