Unikátní cestu ze Skrýšova kolem světa absolvoval pelhřimovák Zdeněk Martínek. Nejel sám, do svého rodinného elektromobilu Tesla Model 3 naložil celou rodinu. Manželku Hanku a tři děti – desetiletého Maxe, osmiletého Damiána a nejmladší Lauru.

Najeli více než 39 tisíc kilometrů a jejich cesta je zapsaná do České databanky rekordů. Rekord vyjde v osmém vydání České knihy rekordů. 
Martínkovi jsou první rodinou na světě, která v kompletním složení v elektromobilu objela svět a šestiletá dcera Laura se stala i nejmladším člověkem, který absolvoval cestu kolem světa tímto způsobem. Ta ovšem na cestu vyjela jako pětiletá. 

„Před přáteli jsem jednou prohodil, že bych svým dětem dal nejvíc, kdybych je mohl vzít na cestu kolem světa. Sám jsem ale nevěřil, že to je uskutečnitelné. Probral jsem možnosti s nejchytřejším člověkem z businessu, začal pomalu připravovat rodinu, rozmýšlet a připravovat finance,“ přibližuje začátek myšlenky Martínek. 

Pokračuje, že na cestu se rodina vydala 20. dubna loňského roku. Po čtyřech dnech dojela do Španělska do Barcelony, kde přes zvláštní povolení na další cestu vyrazili zpoza Vítězného oblouku v centru. 

Hvězda z aut
Ještě před tím projeli Švýcarsko, Itálii, Francii a z Barcelony je čekalo Portugalsko. Tam se sjela stovka elektromobilů Tesla, která v Lisabonu vytvořila hvězdu a součástí byl i vůz z České republiky. 

Pak už rodinu čekalo Maroko, kde se snažila dostat nejjižněji, co to šlo. S nabíjením tam podle Martínka žádný velký problém nenastal. Odtud auto z Casablancy směřovalo do Miami a rodina se vrátila na zhruba na měsíc domů. 

Ani přeprava přes Atlantik nebyla bez problémů, rodina už byla doma a Zdeněk s přítelem Rafaelem, který se k nim připojil, vyřizovali ve Španělsku povolení pro přepravu.

„Vzal jsem s sebou i množství papírů, které jsme museli během celé jízdy vyplnit. Protože vlastní cesta není nic proti tomu, co jsme museli v této oblasti absolvovat,“ ukazuje Martínek. 

Z Miami se rodina vydala po východním pobřeží až do Kanady, kde navštívili místo s největším odlivem a přílivem na světě. Projeli Quebec, Montreal, Toronto a kolem Niagarských vodopádů se vrátili do Spojených států, které přejeli do Kalifornie. Zážitkem byla i návštěva Mexica.

„Myslím, že jsme jediné české elektro, které přejelo mexické hranice a vrátilo se zpět. Z Los Angeles jsme se přepravovali do Číny. Poslali jsme tam auta a přeletěli oceán a tam jsme se dozvěděli, že čínská strana povolení k pobytu zamítla,“ přibližuje další peripetie Martínek. 

Nastal kolotoč jednání, kdy auta nakonec přistála u Pekingu, na zcela jiném místě, než bylo původně domluvené. Martínek nastiňuje, že vyřizování papírů v Číně pro celou rodinu mu trvalo 20 hodin. 

Ke slovu se na chvíli dostává syn Damián, tomu se nejvíce líbilo právě v zámoří. Hlava rodiny netají, že jednotlivé členy k cestě přemlouval postupně, až je přesvědčil všechny včetně manželky Hanky. 

Také volno
Ta dala podmínku, každý den ujet 300 až 400 kilometrů za půl dne a druhou půlku mít volnou. Což Zdeňkovi vyhovovalo, to je dojezd jejich elektromobilu a ještě mohli navštívit spoustu zajímavých míst i relaxovat třeba na pláži.

Dostáváme se k tématu únava, kdy tvrdí, že ji rodina vlastně ani nepociťovala, protože vše přehlušily dojmy z navštívených míst. Přiznává, že třeba i v Americe byly problémy s nabíjením a Zdeněk ukazuje množství nejrůznějších koncovek a redukcí, kterými si během jízdy vypomáhal. 
V Číně se setkali s velkou elektromobilitou i sítí nabíjecích stanic, takže problém v této oblasti nebyl. Tam už dokonce připravují elektrické drony pro létání s lidskou posádkou. 

Na otázku strachu odpovídá, že se nedá mluvit přímo o strachu, ale z některých míst například v poušti měli respekt. 
„V jednom z kempů majitel vyprávěl neuvěřitelné historky o chřestýších, večer jsme se tomu smáli, ale když jsme šli spát, tak jsme si dávali velký pozor,“ směje se Martínek.        

Velice ho těší, že se rodině vyhýbala onemocnění, pouze Rafael si v Kanadě zablokoval záda a nemohl se hnout, takže Martínkovi volali třikrát po hodině záchranku, až se ho nakonec povedlo rozpohybovat bez pomoci. 

Pokud jde o učení školáků, to si vzali na starost rodiče, vstříc vyšla škola, která posílala zadání. 
„Snažili jsme se k tomu přistupovat poctivě, a chceme poděkovat škole, že nám cestu umožnila a věříme, že děti zkoušky z látky úspěšně zvládnou,“ říká Martínek.

Setkání s Čechy mnoho nebylo, pouze v jednom z hotelů v Kanadě na ně začala paní mluvit česky. V San Franciscu potkali velice vzdáleného příbuzného a ještě v kempu s chřestýši zažili setkání s Tondou původem z Čech. 

Martínek připouští, že během cesty získal mnoho podnětů, kam by se chtěl ještě podívat, což jej láká, třeba místa, kde se v minulosti pořádala populární rally Paříž – Dakkar.

Hedbávná stezka
„Když jsme projížděli místy, kudy vedla hedvábná stezka, kdyby se obnovila, samozřejmě za stability dotčených regionů, tedy mezi Čínou a Evropou, myslím, že by z toho měli prospěch všichni po cestě,“ přemítá Martínek.

Dokonce by se podle něj mohlo jednat o bezemisní cestu, stačilo by vybudovat tisíc kilometrů silnic v Uzbekistánu a tisíc v Kazachstánu. Nabíječky tam už jsou. Ale velký problém je bohužel přejezd mezi jednotlivými státy. 

Když se dotkneme silnic, v Kazachstánu se je daří budovat, hůř je na tom Uzbekistán. Obě země ale turisticky Martínek doporučuje, protože tam jsou nádherná města a místa. 
„A byli tam lidé neobyčejně pohostinní, když viděli, že něco potřebujeme, okamžitě se přišli zeptat, chtěli pomoci, dokonce nás tam místní pozvali na jídlo. To byly velice pozitivní zážitky,“ zdůrazňuje Martínek.  

Doplňuje, že cesta se protáhla i z toho důvodu, že se jim v každé zemi natolik líbilo, že překročili původní plán. Netají, že na prvním místě byla bezpečnost a jen opravdu párkrát se rodina vydala do neznáma. 

Řídila převážně hlava rodiny, ale do řízení se zapojila i manželka Hanka a v místech s pruhy na vozovce se dal použít i autopilot. 
„Když poznáte lidi na obou stranách hranic, začnete o hranicích pochybovat. To není jen naše zkušenost, ale i jiných cestovatelů. Hranice umožňují státníkům říkat o těch druhých, že jsou špatní,“ myslí si Martínek. 

Rodina procestovala 24 zemí, původní plán zněl na asi 40 států, ale protože se v mnohých zdržela déle, počet cestovatelé omezili. A Martínek se ještě vrací k přání běžných lidí na celém světě, chtějí svobodu a vzdělání pro svoje děti. A určitě nejčastěji během jízdy zazněla věta, kdy už tam budem.   

Diskuze k článku