Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Šéfuje bramborárně jako zaměstnanec zemědělského družstva v Dušejově. Když mu ale skončí šichta, nasedne Luboš Paul (59) do auta a vyráží jen o pár kilometrů dál do truhlářské dílny v Hubenově, kde vyrábí takzvané bezobřadní rakve.

Jejich výrobě se věnuje od roku 1991. Za bezmála čtvrtstoletí už mu jich tak prošlo, odhaduje, něco přes 800 tisíc kusů. Aktuálně stíhá vyexpedovat pro odběratele měsíčně 15 až 20 kusů bezobřadních rakví v kategorii standard. 

„Když jste deset hodin denně v práci, tak už se toho moc víc stihnout opravdu nedá. Je to moje srdeční záležitost, protože rakve jsem si i sám vymyslel, ale musím dodržovat normy. Výroba jedné mi zabere něco málo přes hodinu. Dělám jich tolik, kolik jich udělat stačím,“ říká. 

Když republiku svírala pandemie koronaviru, musel pobyt v truhlářské dílně navýšit, protože v té době expedoval až dvakrát tolik rakví, než bylo obvyklé. „Musel jsem se přizpůsobit. Klidně bych měl odběr i vyšší než 30 až 40 rakví měsíčně, ale musel jsem se reálně dívat na svoje časové možnosti, protože jsem musel ještě také do práce v družstvu,“ vrací se do minulosti o zhruba tři roky zpátky. 

„Vstával jsem dřív ráno a do dílny vyrazil ještě před zaměstnáním. Všechno jsem si přichystal a nalepil si. Když jsem se odpoledne do dílny po práci vrátil, už jsem měl všechno uschlé a mohl jsem pokračovat dál. Nikdy nemůžu dělat jednu rakev, to bych prodělal. Vždy pracuji tak, abych měl celou sérii, což teď je těch 15 až 20 rakví,“ vypočítává.

Vysvětluje, že vyrobit rakev není jen tak. Každá má totiž 16 úhlů a každý spoj je jinak úhlovaný. Na výrobu těch nejlevnějších rakví se nepoužívá příliš kvalitní dřevo. Požívá se primárně měkké dřevo jako smrk nebo topol.

„Mám strašně moc odpadu. Když protáhnu materiál na 20 rakví, tak z toho je 20 pytlů hoblin. Vozím si to pak ke kamarádovi, co má lis. Dělá mi z toho brikety, se kterými pak topím. Nevyhodím vůbec nic,“ ujišťuje. 

„Vyrábět rakve je práce jako každá jiná. Mohl bych se tím i živit. Jenže bych se udřel. Asi málokdo si dokáže představit, jaká je to dřina. Každé prkno mi několikrát projde rukama,“ předesílá truhlář. 

Manželce jeho činnost nevadí. „Vždyť jsme na původní truhlárně mezi rakvemi bydleli. Nevadilo jí to tehdy a za ty roky už si zvykla,“ směje se. Dřevo na rakve musí ale přibližně dva roky schnout, než se z něj může začít vyrábět.

Proces by se dal zrychlit, pokud by využil truhlář sušárny. Pak by se mu ale konečná cena díla prodražila. „Musíte brát v úvahu, že vysušení kubíku dřeva stojí tisíc korun,“ vypočítává s tím, že nejčastěji pracuje se smrkem, protože jde pro něj o dostupné dřevo. 

Jestliže majitelé lesů zaplakali nad kůrovcovou kalamitou, výrobci rakví neublížila. Naopak. „Pro mě byla kalamita dobrá, protože dřeva bylo najednou moc a na pile jsem měl za rozumnou cenu třeba i 50 až 70 kubíků dřeva, a s takovou zásobou vydržíte dva roky při mých časových možnostech,“ vysvětluje. 

Diskuze k článku