Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Nová hala za padesát milionů korun bude sloužit jihlavské SŠ PTA k výuce strojírenských a elektrotechnických oborů. 
Objekt s výrazným oranžovým fasádním obkladem podél ulice Polenská byl 10. září slavnostně otevřen za účasti představitelů Kraje Vysočina (zřizovatele školy), zástupců velkých zaměstnavatelů regionu v technické sféře či rektora jihlavské polytechniky doc. Zdeňka Horáka.

Symbolickou „pásku“ v podobě řetězu přestřihli nůžkami na železo hejtman Vysočiny Vítězslav Schrek (ODS) a ředitel školy Lukáš Venkrbec. 
Jak vysvětlil radní kraje pro oblast majetku Karel Janoušek (STO), nahradil nový, částečně dvoupodlažní objekt nevyhovující dílenskou budovu, která byla demolována. Částka na výstavbu nové haly šla kompletně z rozpočtu kraje. Náhradní výukové dílenské prostory pro žáky SŠ PTA poskytl po dobu výstavby jihlavský Motorpal.

Krajský radní pro oblast školství Jan Břížďala (Piráti) při otevření haly zdůraznil, že je důležité, aby se realizace odborného vzdělávání velice aktivně účastnily odborné firmy, a to personálně i materiálně. Možnost zapojovat odborníky z praxe do výuky a posílat žáky do firem, umožnit jim učit se na reálných strojích, jsou podle něho důležité prvky duálního vzdělávání.  
Ředitel SŠ PTA Lukáš Venkrbec komentoval novou dílenskou halu jako první vlaštovku k revitalizaci celého školního areálu na Polenské. Vyjádřil víru, že kraj bude do areálu investovat i v dalších letech. 

Nová hala, staré věci
Ředitel školy v tom kontextu pojmenoval realitu - uvnitř nové haly jsou věci, které nové nejsou.
„Další roky nám určitě dají prostor a čas s tím něco udělat…  Určitě bychom rádi, aby ta hala oslovila nové žáky od co nejmenšího věku a abychom v nich dokázali vzbudit nějaké nadšení pro technické vzdělávání, ať už je to strojírenství, nebo je to elektrotechnika, elektro obory. Doufáme, že nám s tím tato hala pomůže,“ uvedl Venkrbec s tím, že by škola chtěla dva světy školství a průmyslu spojit ohledně vzdělávání v jeden. 
Hejtman Schrek připomněl, že v daném případě jde o poměrně náročný, ne vždy úplně čistý obor, který možná trošku ztratil na atraktivitě. Přitom je podle něho jedním z nejperspektivnějších oborů, kde se nejenom dají vydělat peníze, ale kde se dá udělat i kariéra a realizovat se.
„Snad najdeme zájemce, kteří ho budou chtít studovat. Jak slýcháme z řad našich zaměstnavatelů, tak se bez nich neobejdeme. Tak taky musíme přijít na to, jak do těch našich krásných objektů a krásných škol ty studenty, děti, žáky, motivovat,“ uvedl Schrek.   
Investic do oblasti školství podle něho v uplynulém volebním nebylo málo: „A jsem za to rád, že jsme opravdu zlepšili kvalitu výuky, a snad to v budoucnu rodiče a studenti ocení.“  

Na materiál si musíme vydělat
Součástí otevření výukové haly byly komentované prohlídky. V jedné z nich si prostory prošli také zástupci velkých podniků z regionu, potenciální zaměstnavatelé absolventů školy. 

Odborné dotazy během prohlídky směřovaly např. k personálnímu obsazení výuky. 
„Oni skutečně umí frézovat…?“ zněl např. u zrepasovaných frézek a soustruhů jeden z dotazů na kompetenci vzdělavatelů ve škole. Jak v reakci uvedl Jan Čáp, vedoucí učitel pro odborný výcvik ve strojírenských oborech, jsou odbornými mistry lidé z praxe s vystudovaným oborem, včetně absolventů této školy. 

„Žáci dělají reálné práce, máme velkou spotřebu materiálu a nástrojů. Je to pro nás problém, protože je to finančně velice náročné,“ vysvětlil průvodce skupiny J. Čáp. Proto podle něho žáci školy dělají i zakázkovou výrobu, kde se musí řídit výkresovou dokumentací a vykázat potřebnou kvalitu.   
Odborníky z firem zajímala dostatečnost financování školy, pokud jde právě o zajištění nástrojů a materiálu pro práci na strojích. 
„V rámci školy to určitě není dostatečné. Proto tady děláme různé další práce pro firmy atd. a snažíme se získat nějakou podporu, co se týče nástrojů, měřidel atd.,“ popsal Jan Čáp. 
„To je to, s čím se i my potkáváme, že škola může být dobře vybavená, ale studenti se nedostanou k práci, nemají materiál…,“ znělo v reakci z pléna prohlídky. 

„Rozhodně to není tak, že by tady ti kluci seděli a koukali, že nemají s čím dělat. Snažíme se svými vlastními silami zajistit, aby si tady mohli stoupnout k mašině a pracovat,“ zdůraznil vedoucí učitel strojírenských oborů.    

„My chceme, aby uměli ty stroje samostatně ovládat, aby z nich vypadl funkční kus, aby to mělo nějaký smysl… Jsou tady zručné i chytré děti. Ale hlavně jsou tady děti, které to zajímá, které to baví. Mají to doma, jezdí do firem, zajímají se o to, mají to jako koníček nebo jako brigádu,“ popisoval Čáp.
Jak vysvětlil, má SŠ PTA aktuálně u nástrojařů, obráběčů kovu a strojních mechaniků tři ročníky po 25 lidech na třídu a ročník.  Dále se zde učí mechanici - seřizovači, mechanici – elektrotechnici a elektrikáři pro silnoproud i slaboproud. 

Ručně či na mašině?
Polemika vznikla během prohlídky nad velkým prostorem věnovaným v prvních ročnících prakticky všech vyučovaných oborů výuce ručního obrábění kovů. 

Jak u ponků a svěráků vysvětlil Jan Čáp, je této ruční práci ve výuce věnováno 50 – 70 % docházky na praxích. Toto procento podle něho vychází z daného rámcového vzdělávacího plánu oboru, z něhož vzniká školní vzdělávací plán.  

„Respektujete nějaké impulzy od průmyslu? Dokážete najít nějakou firmu, která má převahu takových ručních prací? Já takovou firmu už neznám,“ reagoval dotazem Luboš Kameník ze společnosti Jihlavan. 

Jak dodal, má negativní zkušenost s lidmi, kteří odchází z firmy, protože je v Praze na učňáku půl roku učili pilovat otvírák na pivo: „Tím je otrávili se vším všudy, protože dneska už nikdo pilovat nebude, nechce. Úplně minimálně, to je jenom nějaká dokončovací operace ve výjimečných případech. Není to škoda? Není škoda kapacitu a entuziasmus těch lidí, kteří se k tomu přihlásili, tady utopit v ručních pracích?“ 
Jak zaznělo v odpovědi, je to škoda, ale není to otázka na pedagogy školy.    

„Je na nás, abychom jim našli pro ruční zpracování kovu výrobky, které pro ně budou zajímavé. Aby tady nestáli u ponku od rána do večera a jen se tady potili,“ reagoval Jan Čáp.    

Důležitá je podle něho kombinace ruční práce se stroji a výuka základních bezpečnostních pokynů při práci se složitějším strojem: „My je tady naučíme, jak s tím strojem bezpečně pracovat. Ale určitě víte, že v našich silách nic moc víc není. Pořád jsme jenom škola.“ 
„Dneska máte obrovské možnosti,“ reagoval L. Kameník. 

Podle J. Čápa jak sami učni, tak jejich mistři vyhledávají zajímavou práci i materiály, využívají i umělou inteligenci. Kombinují ruční i strojní obrábění, aby dali dohromady sestavu, ať už šroubovanou nebo svařovanou. 
Zástupce firem pozval vedoucí učitel odborného výcviku pro strojírenské obory na kdykoli k návštěvě reálného výukového provozu. 

Frézky? Raději ty repasované 
Dotazy odborníků z praxe směřovaly také k možnostem obnovy strojního parku v hale. V tom směru se zajímali o podporu ze strany zřizovatele školy. 
Pedagog Jan Čáp hostům ukázal několik zeleným nátěrem opatřených frézek, jejichž revitalizaci kraj škole zaplatil: „Jedna taková oprava vyjde přibližně na 800 tisíc. Také nám nabízeli nové stroje. Ty samozřejmě nechceme, protože za ty peníze, za které by nám je koupili, tak by stály za p.d. Můžete se podívat na ty bílé stroje vzadu, které jsou značně opotřebované a rozhodně tady nejsou tak dlouho. Takže my si radši vezmeme tyhle klasické stroje, necháme si je opravit, protože víme, že nám tady zase dalších 30, 40 let budou pracovat.“ 

Debata ve frézárně poté směřovala k praktickým úvahám nad reálností zavádění duálního systému výuky. V tom kontextu ze strany praktiků např. také zaznělo, že „škola a kraj fungují v úplně jiném světě a cestu lze vidět v konkrétním propojení školy s firmou.“  

Prohlídka pokračovala do dvou prostorných a moderně vybavených elektrodílen pro slaboproud i silnoproud. 
„Co se elektrikářů týče, zájem je poměrně veliký a bojujeme spíš s převisem, než že bychom tady těch studentů měli nedostatek,“ vysvětlil vedoucí učitel pro odborný výcvik v oblasti elektro oborů Martin Hocke. Zástupci firem se i tady dotazovali na konkrétní reálné znalosti a schopnosti absolventů školy.   
Na samotné otevření nové haly navázal debatní kulatý stůl účastníků právě na téma Partnerství pro budoucnost aneb Jak propojit teorii a praxi.

Diskuze k článku