David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

 Bylo nás pět. To není jen knižně zachycený příběh spisovatele Karla Poláčka, ale také počátek story party pěti dobrovolníků, která se domluvila, že pojede pomoci do České Vsi na Jesenicku, postižené  záplavami.  

V sobotu ráno 21. září vyrazili a další den večer se vraceli zpátky na Vysočinu domů.
Celou akci se rozhodl zorganizovat Patrik Bejvl z Kostelce u Jihlavy, když viděl rozsah pohromy, která se právě v této lokalitě udála. Další čtyři chlapi, kterým to nebylo lhostejné, se k němu přidali. Tým byl na světě. 

„Všichni jsme věděli, do čeho jdeme. Viděli jsme záběry devastace ve zprávách, ale nic nás nedokázalo doopravdy připravit na skutečný rozsah zkázy, ke kterému jsme směřovali. Při průjezdem silnicemi kolem Jeseníku začínalo být zjevné, jakou brutální stopu po sobě živel v oblasti zanechal,“ přibližuje jeden z účastníků výpravy Roman Herbst. 
Vymleté stráně podél koryt řek, zcela zmizelé mohutné kusy silnic či úplně podemleté železniční koleje, které voda zanechala buď celé pokroucené, či úplně zůstaly viset ve vzduchu. 

„To byly jen prvotní ukázky, které jsme po naší cestě míjeli. Na všech příjezdových cestách kolem Jeseníku, kde vedlo koryto řeky Bělé, byly postaveny policejní blokády. Některé silnice byly zcela neprůjezdné, neboť z nich zhola nic nezbylo. Na těch cestách, po kterých se přeci jen dalo projet do nejhůře zasažených obcí, policisté na svých stanovištích spolu s koordinátory důsledně kontrolovali každé vozidlo, které se do oblasti chtělo dostat,“ popsal cestu do cílové destinace Herbst. 
Auto museli odstavit na letišti. Do České Vsi už cestovali v nákladním prostoru Tatry, kam naložili i svou pomoc, kterou do obce přivezli v kufru osobního vozu. 

„Těžko bych hledal vhodná slova, abych popsal naše pocity, když jsme vjeli do obce Písečná a sledovali jsme z korby totální devastaci, která se před našima očima rozprostřela. Vše, co bylo podél koryta řeky, kolem kterého byla obec postavena, bylo těžce zasaženo,“ zmínil. 
Skutečné peklo se před nimi rozprostřelo ve chvíli, kdy  projeli Písečnou a dorazili do místa našeho určení, a to do České Vsi. 
„Tady nezůstal kámen na kameni. Voda trhala všechno, jako by to byl měkký papír. Betonové bloky, svodidla, kusy silnice, mosty... Vše bylo v troskách. Chápal jsem, proč se o tomto místu hovořilo jako o apokalypse. Kolem řečiště byly tisíce tun suti. Byla to totální devastace. Všude byly nánosy, bahno, naplaveniny a odpad. Ve vzduchu visela těžká a ponurá atmosféra,“ vrací se k zážitku Herbst.  

Řidič partu z Jihlavska vysadil před základní školou, která byla úplně vyplavena vodou. Nejnutnější práce zde již proběhly před  jejich příjezdem a škola sloužila jako výchozí základna pro organizaci dobrovolníků a distribuci pomoci tam, kde je třeba. 
U školy byl frmol. Kolem hlavního vchodu pobíhaly učitelky, které měly roli koordinátorek a přidělovaly práci.  „Ačkoliv nánosy bahna už jsou ze školy vyklizené, místnosti a chodby jsou zcela zdemolované. Nic z toho, co bylo v přízemním patře, nezůstalo ušetřeno,“ sdělil.

Parta se dozvídá, že pro některé obyvatele se záplavy opakují už potřetí, a také, že statik označil minimálně 40 domů ke strhnutí.  Jeden z nejhůř zasažených domů hned u řeky. To je místo, kde pomáhali. Rozvodněná Bělá polovinu domu utopila a jeho pozemek změnila k nepoznání. 

Velká zahrada je přeplněná naplaveným odpadem. Když se zvedla voda nad koryto, všechno šlo sem. „Zhodnocujeme situaci a pouštíme se do úklidu. Je tu všechno. Největší část naplavenin tvoří dřevo. Odtržené dřevěné části domů, oken, dveří. Povětšinou prkna, ale nemalou část tvoří naštípané kusy dřeva, které měli lidé připravené na zimu. Všechno to voda odnesla sem. Mezi další náplavou jsou kusy betonu, kachle, lahve, ale také nacházíme dětské hračky či popsané školní sešity,“ přiblížil zkázu Herbst. V sobotu večer po těžké šichtě šli spát a ráno se znovu vydali na pomoc v obci. V neděli večer na letišti přesedli do auta, kterým přijeli, a vydali se na cestu domů. 

„Jsme rádi, že jsme mohli poskytnout první pomoc nejhůře postiženým a využít náš volný čas pro tak potřebnou věc. Moc tímto děkuji Patrikovi, že mu celá situace nebyla lhostejná a rozhodl se celou výpravu zorganizovat a zvládl to výborně,“ řekl Herbst s tím, že Patrik dál pokračuje v pomáhání postižené oblasti.

Diskuze k článku