Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Po dlouhých letech se jihlavská M&K galerie věnuje velkou autorskou prezentací tvorbě výrazné osobnosti zdejší kulturní sféry, malířky a grafičky Ireny Wagnerové. Její výstava pod titulem Noční zdání začala ve výstavních prostorách v ulici Hany Kvapilové v samém závěru prázdnin. 

Autorsky Wagnerová v M&K galerii vystavovala naposledy v devadesátých letech minulého století. Galerie zaměřená na kvalitní současné umění, specificky pak na grafiku, tehdy ještě obývala prostory dnešní Kavárny Muzeum a sousedícího historického Malovaného sálu zdobeného renesančním ornamentem. 

Současnou výstavou se malířka vlastně také do velké míry věnuje ornamentu a ohlíží se v čase zpět, i když jen do několika posledních let. Nejstarší vystavené práce vznikaly někdy v letech 2016 a 2017. 
Sama s nadsázkou hovoří o svého druhu tvůrčí recyklaci, když některé své starší věci originálně dotvořila a vložila do nich novou energii a výraz. 

Barevné sny, výsada výtvarníků
Obecně lze říci, že kolekcí 16 vystavených děl zkoumá malířka svůj svět nočních vizí a snů. Zároveň se umělecky vypořádává s osobně náročným životním obdobím. 

„Já už tak 15 let, možná i déle, pracuji se sny. Možná je to výsada výtvarníků, nebo obecně umělců, ale vždycky se mi zdály sny krásné, barevné, výtvarné. Podle některých by se daly natočit klipy nebo krátké filmy, což tedy neumím, tak jsem se snažila je alespoň zachytit. Na těch nejstarších ještě není ta noční můra, která se na mě nalepila poslední roky,“ uvažuje Wagnerová nad kolekcí několika velkoformátových prací, v nichž kombinuje celou sadu výtvarných technik od temperové malby po koláž. 

Tyto práce podle ní ještě reagují na někdejší sny plné lásky, vášně, opojení a dobrodružství. Výtvarník ale podle malířky může snadno sklouznout do jungovských či freudovských klišé, a v tom je zpracování snových inspirací obtížné. 

„Proto jsem své sny chtěla zpracovávat úplně jinak a sama jsem se dostala k inspiraci primitivními národy, takovými těmi starými kmeny,“ popisuje umělkyně. V obrazech se tak odráží symbolické tvarosloví a řada kultur, ať je to Byzanc, primitivní umění Ameriky, Afriky nebo původních Austrálců – Aboridžinců.

Technologicky sáhla malířka po formě různých mačkaných koláží, pustila se do přemalovávání či rastrů. „Malířský technolog by v podstatě zaplakal. Lepím, stříhám, občas to i propíchnu a pak to zase složitě zalepuji,“ usmívá se I. Wagnerová. 

Ačkoli se v mezidobí věnovala také žánru zátiší, intenzita i tísnivost snových inspirací se do malířčiny tvorby záhy znovu propsala. 
„Ty sny jsou natolik intenzivní, a ty noční můry mě natolik pohlcují, že jsem se je jala znovu zpracovávat,“ popisuje sama cestu k myšlence „zrecyklovat vlastní umění“. 

Touto cestou vznikla kolekce nejaktuálnějších vystavených prací Wagnerové. Z šuplete vytáhla léta odložené vlastní litografie menších formátů. Jejich tmavě modrý základ symbolizující moře, nebe či pocit svobody se jala na litografickém papíře jemně přemalovávat kvalitními bílými anglickými tušemi v symbolice čistoty, vyrovnanosti či klidu. 

„A trochu jsem se zděsila, protože to vypadalo jako háčkovaná krajka…,“ usmívá se malířka, „ale nakonec se z toho vyklubaly lapače. Ty lapače snů, které indiánky zavěšovaly svým dětem nad postýlky, aby zahnaly noční můry. Věřily, že lapač snů tu noční můru zachytí jako v pavučině a první sluneční paprsek ji rozpustí. Takže je to ochrana před těmi zlými sny.“ 

Tak trochu pod vlivem Baudelaireových Květů zla, a v duchu přetrvávající fascinace sny a tajemností noci, se vedle lapačů objevil v aktuální tvorbě Wagnerové ještě další, tentokrát pro umělkyni netypický motiv. 

„Miluji květiny, ale nikdy, nikdy jsem je nemalovala. Až teď. Jestli je to věkem…?“ uvažuje malířka před několika vystavenými pracemi. Nicméně kouzlo nočních krajin a trav, zahrady měnící svoji atmosféru za úplňku, v šeru nebo k ránu, to vše ji podle jejích slov dostává do vnitřního klidu.  

„Takže se dá říct, že všechno, co jsem namalovala, byla svým způsobem taková arteterapie,“ zamýšlela se při vernisáži z podstaty spíše expresivní malířka až s údivem nad jemnými detaily vlastních lapačů: „Vlastně nevěřím, že jsem byla schopna to udělat, protože to vyžaduje soustředění a já jsem hrozně netrpělivá. A tady ty čárky, trpělivě. No, sama tomu nevěřím, ale je to tak...“ 

Výstava Noční zdání potrvá do 30. října. V rámci nadcházejících Dnů otevřených ateliérů na Vysočině si ji bude moci publikum 5. a 6. října dvakrát prohlédnout i v doprovodu samotné malířky. Ta svá díla osobně představí v sobotu od 10 do 12 a od 15 do 17 hodin, a poté v neděli od 10 do 14 hodin.  
 

Diskuze k článku