David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Letní prázdniny školáků se blíží do svého finále a s ním i páteční seriál JL. V jeho posledním díle jsme se vypravili přímo za záchranářem -  MUDr. Michalem Pačiskou, který je primářem oblasti Nové Město na Moravě a zároveň vedoucím lékařem Vzdělávacího a výcvikového střediska (VaVS) záchranářů v Jihlavě.

Zkušenému záchranáři je 44 let a lékařem na krajské záchrance je už deset let. Od roku 2017 je také vedoucím lékařem Vzdělávacího a výcvikového střediska ZZS Kraje Vysočina a od roku 2021 primářem oblastního střediska Nové Město na Moravě u téže organizace. Zároveň také působí na letecké záchrance v Jihlavě, a to od roku 2015.

„Mým dětským snem byla práce lékaře, a to konkrétně chirurgie, kterou jsem také více než 10 let dělal. Moje cesta k záchrance vlastně kopíruje příběh doktora Jandery ze seriálu Sanitka,“ směje se lékař.
Popisuje, jak po letech práce v nemocnici pocítil nutnost změny. „Akční práce mě vždy naplňovala, takže jsem po cca 10 letech v nemocnici a atestaci z chirurgie začal jezdit na záchrance. Práce mě tak chytla, že jsem kompletně změnil obor a v současnosti jsem hrdým lékařem záchranky na Vysočině,“ vypočítává Pačiska. 

Svou aktuální práci má podle svých slov rád, a to prý hlavně proto, že je její záběr extrémně široký a uspokojení nad šťastným osudem, ke kterému možná taky trochu přispěje, ho naplňuje. 
„Nemám rád, když někteří pacienti zneužívají dostupnost záchranky, čímž ji blokují pro jiné pacienty, kteří by nás mohli opravdu životně potřebovat,“ říká jasně.  
Práce na záchrance přináší ale i stres. Každý ze záchranářů se s ním ale vyrovnává jinak. „Moje metoda je odosobnění osudů pacientů. Nesmím si do jejich problémů promítat rodinné příslušníky, jinak bych se asi stresem zbláznil,“ uvědomuje si Pačiska.
Každopádně to jako záchranář má podle svých slov trochu jinak, než by se dalo čekat. 
 

„Mnoho osudů, zvláště těch tragických, nedokážeme ovlivnit, proto mě sice velmi mrzí a trápí tragédie, zvláště u dětských pacientů. Svoji práci a postoj však chápu tak, že musím udělat vše, co jde, aby to dopadlo dobře. A pokud se podaří udělat vše pro pacienta, jsem s naší prací spokojený, i když to někdy nedopadne dobře. Pacient však dostal maximální šanci a výsledek jako lékař (nikoliv Bůh) bohužel zaručit nemůžu nikdy,“ říká otevřeně.  
Za svou kariéru u záchranky vzpomíná na několik případů, které se týkají dětí. „Na to se zapomenout nedá a je to vždy obrovská tragédie pro všechny zúčastněné. Konkrétní ale být nechci,“ zdůrazňuje s omluvou. 
Když jede jako člen posádky k ohlášenému případu  má pro lidi a řidiče doporučení, jak se chovat, aby vozidlo záchranky dojelo k události včas.

Co se týká řidičů, tak prosí, ať zdravotnickým vozům nechávají  dostatečný prostor pro předjetí. „Přemýšlejte, než bezmyšlenkovitě dupnete na brzdu! Co se týká vrtulníku, uvolněte nám prostor, a pokud přistáváme, nesnažte se nás podjet na poslední chvíli. Pokud neletíme za vámi, tak na nás nemávejte - nevíme pak přesně, kdo jen mává a kdo potřebuje pomoc,“ sděluje. 

„Pokud jste naši pacienti nebo jejich blízcí, poslouchejte a dělejte do našeho příjezdu vše, co vám radí operátor na lince 155. Dokáže vám fakt hodně pomoct. Pokud si před naším příjezdem ještě připravíte nějaké informace o vašich nemocech a lécích, budete úplně nejlepší pacienti. A volejte nás pouze, když je vám fakt ouvej,“ apeluje záchranář závěrem.   

Diskuze k článku