Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Každý máme nějaký svůj sen. Někomu z nás se splní, jinému ne. Gabriela Široká z Třešti si svůj sen splnila před nedávnem. Chtěla vidět legendami opředené Peru. 
„V Peru jsem strávila neuvěřitelné tři týdny, byl to můj splněný sen,“ potvrzuje 45letá žena, která žije v Třešti. Sympatická blondýnka pochází ze západočeského města Kraslice. Na Vysočinu se vdala před 20 lety. 

Říká, že vždy bylo jejím snem se podívat do některé ze španělsky mluvících zemí Latinské Ameriky. Zajímá ji také incká kultura. Centry této vyspělé indiánské říše bylo právě Peru (Cusco) a sousední Ekvádor (Quito).  
„Po jihlavské přednášce fotografa Pavla Svobody o Peru byla volba jasná. Navíc mi doporučil cestovku svého kamaráda Honzy Brotánka a splnění snu se začalo rýsovat,“ vypráví. 

Osobně se však za nějakou cestovatelku nepovažuje. Dokonce jí ani nikdy, kromě Latinské Ameriky, nelákala žádná exotika. 
Má ráda hory, přírodu i památky. Mezi její oblíbené destinace patří například Britské ostrovy (Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko) nebo Madeira. 

Španělština pomohla
Do Peru letos vyrazila organizovaně s cestovní kanceláří. Jelo jich celkem devět včetně průvodce. Díky znalosti španělštiny potrénovala jazyk a dozvěděla i mnohé věci navíc. 
„Od řidičů, přes ubytovatele, učitelky ve škole, místní průvodce, obchodníky…to je jiný level informací než jen z cestovních příruček,“ dokládá. 

Během tří týdnů projeli od metropole Limy velkou část Peru směrem na jih. Navštívili řadu zajímavých míst. Některá jsou turisticky známá, jiná méně. 
Viděli například nejhlubší kaňon světa Cotahuasi, jezero Titicaca, ztracené město Inků Machu Picchu nebo jejich dávnou metropoli Cusco s nejdůležitějším chrámem Coricancha a mnoho dalších inckých památek. Navštívili i planinu Nazca známou svými obrazci, plovoucí ostrovy Uros a jedno z nejkrásnějších měst Peru Arequipa. 

Prohlédli si i další přírodní krásy, třeba kaktusový les, sopku Coropuna, obdivovali výhledy na zasněžené šestitisícové bolivijské Andy či vystoupali k jezeru Humantay. V peruánské metropoli Limě nalezli i jednu českou stopu, lavičku Václava Havla ve čtvrti Miraflores. 

Fotka krade duši
Z celého Peru Gabrielu Širokou nejvíce zaujaly incké kamenné stavby postavené z obrovských kamenných bloků. Upoutalo ji i to, jak se španělským dobyvatelům podařilo tuto říši neuvěřitelně snadno zdevastovat a její obyvatele si podmanit. 
„Inkové neznali kolo, a přesto dokázali postavit celá města, chrámy, pevnosti bez použití pojiva. Kameny na sebe s neuvěřitelnou přesností pasují,“ podotýká. Další zjištění už tak příjemná nebyla.  
„Byl zde obrovský nepořádek ve městech, spousta pouličních psů hrabajících se ve všudypřítomných odpadcích a nebezpečné čtvrti pod dozorem policie,“ pokračuje. Podle ní však slouží Peruáncům ke cti, že nekouří cigarety. 
Velkým zážitkem pro ni byl pobyt v indiánské rodině národnosti Kečua na ostrově Amantaní v nadmořské výšce 4000 metrů. 

Dozvěděli se, že Kečuové kromě křesťanského náboženství uctívají své bohy, například Apu nebo Matku zemi (Pachamama) a přírodu. Vánoce a Velikonoce jsou u nich jiné než v našich končinách. 
„Vánoce slaví jen u šálku horké čokolády, o Velikonocích chodí do hor sbírat byliny, nejznámější je muňa, která je dobrá na trávení. Obecně hodně dodržují starodávné zvyky a tradice,“ vypráví. 

Místní lidé na ni působili jako hodní a pohostinní. Nic moc neřeší a nestresují se. Hodně starších lidí je nevzdělaných a někteří z nich mají dokonce problém s počítáním při vrácení peněz. 
„Na venkově tvrdě pracují, mají ruce plné mozolů, celý den tráví na poli, žijí obyčejné životy v chudých poměrech. Většinou se nechtějí fotit. Mají strach, že jim fotka krade duši,“ vzpomíná. 
V Peru také není zvykem říkat slovo „nevím“. „A tak při dotazu na cestu nebo třeba místní prádelnu ochotně zasvěceně odpoví, i když neví,“ podotýká. 

Nevěsta znala Kafku 
Gabriela Široká v Peru ochutnala i řadu místních specialit. Například pečené morče, lamí steak nebo ceviche (marinované kousky syrových ryb). Uvádí, že se stravovali v podnicích pro místní i pro turisty. 
Nejvíce jí chutnalo místní avokádo a mango. Říká, že se ta chuť a vůně musí zažít. „Četla jsem, že se v Peru pěstuje 4000-6000 druhů brambor, 500 druhů fazolí a kukuřice. Takže pokrmy jsou hlavně z těchto surovin. Dále pak kuře, banány, mandarinky, kakao, quinoa či ryby,“ podotýká.  

Pozitivně je překvapily neturistická lokality. Dostali se dokonce do míst, kde obyvatelé nikdy neviděli turistu. Místní z nich byli natolik vyvedeni z míry, že se na ně chodili dívat třeba na parkoviště. 
„V jednom obchodě ze mě slečna prodavačka nemohla spustit oči, zakrývala si rukou ústa a říkala, že nikdy neviděla modré oči a blond vlasy,“ poznamenává.  
Milé překvapení jim připravili fotografující se novomanželé. „Nevěsta za mnou sama přišla a požádala mě o společnou fotku. A dokonce znala Franze Kafku,“ zdůrazňuje. 

Tupananchiskama
Cílem snad každého návštěvníka Peru je legendární město Inků na Machu Picchu, v nadmořské výšce 2430 metrů. Turismus toto magické místo notně poznamenal. 
Podle Gabriely Široké je tam turistů tolik, že návštěva památky byla rozdělena na okruhy. To vše kvůli její obraně před ohrožením. Nelze ji proto naráz projít celou. Přesto návštěvu toho místa doporučuje. 

„Toto dechberoucí magické místo i přes ohromný počet turistů stojí za návštěvu, i když genius loci si tu člověk vychutná omezeně,“ domnívá se. Ani po návratu nemůže na Peru stále zapomenout.  „V kečuánštině neexistuje slovo pro ,sbohem´. Jejich ,tupananchiskama´ znamená ,dokud nás život nedonutí se znovu setkat´. A to mi přijde příznačné, s Peru se nelze rozloučit,“ dodává. 

Diskuze k článku