David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

obilní hospic Sdílení funguje v Telči už víc než deset let. Na pozici vedoucí zdravotní sestry byla součástí příběhu téhle organizace i Anna Svobodová. 
Ta se po letech s funkcí loučí. Ve Sdílení ale zůstává, jen přešla na jinou pracovní pozici.

Za svým působením se podle svých slov ohlíží s hrdostí a vděčností. „Jako vedoucí zdravotní sestra jsem zažila krásné období svého života. Až ve Sdílení jsem mohla skutečně začít pracovat s lidmi. Jde o organizaci, kde se zdravotní sestry i lékaři mohou opravdu naplno věnovat své práci, a poskytovat tak pacientům kvalitní péči,“ říká Anna Svobodová, které ve Sdílení nikdo neřekne jinak než Anička.

Když se Anička před více než deseti lety ke Sdílení připojila, přinášela si s sebou zkušenosti s prací zdravotní sestry na interním oddělení v nemocnici. 
Náplň práce ve zdravotnickém zařízení se ale podle jejích slov neshodovala s jejími původními představami. 

„Zjistila jsem, že práce zdravotní sestry bohužel není vždy taková, jaká by měla být a o jaké jsem snila. Když jsem odcházela na mateřskou dovolenou, byla jsem rozhodnutá, že už zdravotní sestru dělat nebudu. Ve Sdílení jsem ale dostala příležitost dělat zdravotnictví jinak a zjistila jsem, že právě toto je cesta, kterou bych se chtěla vydat a díky které mi tato profese opět začne dávat smysl,“ vzpomíná na své pracovní uplatnění v nové práci po rodičovské dovolené.
Upozorňuje, že v počátcích nebyl mobilní hospic ani zdaleka takový, jaký ho známe dnes. „Na začátku jsem tvořila tým pouze já, poté dvě další sestřičky zaměstnané na dohodu o provedení práce a jeden lékař,“ referuje a dodává s úsměvem: „Také jsme ale měli o poznání méně pacientů. První tři roky jsem držela pohotovost v zásadě nonstop, protože ostatní sestřičky pracovaly kromě našeho hospice také v nemocnicích, a nemohly tak být vždy k dispozici. Více méně jsem tehdy dělala vedoucí zdravotní sestru pouze sobě samotné.“ 

Výrazně nižší počet zaměstnanců nebyl tím jediným, s čím se Anička musela vypořádat. Kromě toho nemělo Sdílení k dispozici ani zdaleka tak komfortní zázemí, jaké mu od roku 2016 poskytuje telčská poliklinika. 
Nepříjemná podle jejího názoru byla také častá nelibost lékařů, kteří se na mobilní hospice podle ní koukali s nedůvěrou.

„Když jsem obcházela praktické lékaře, připadala jsem si tak trochu jako prodejce parfémů,“ glosuje. „Nikdo z nich pořádně nechápal, co vlastně chceme dělat, a vůbec nechtěli slyšet o tom, že by lidé měli umírat doma. Něco takového vůbec nepřijímali a trvali na tom, že smrt patří za zdi nemocničních pokojů. Nechtěli proto s námi moc spolupracovat. Byla to tedy opravdu mravenčí práce a s osvětou jsme se posouvali krůček po krůčku,“ dodává k tématu.
V několika dalších letech se ale situace začala měnit. Podle ní se v organizaci pracovalo, aby mohlo svým pacientům nabízet co nejkvalitnější služby. Také postupně mizely předsudky. 

V současnosti se tým mobilního hospice skládá z 18 členů, mezi nimiž jsou kromě lékařek a zdravotních sester také sociální pracovnici, psycholožka, psychoterapeutka a duchovní. V řadě oblastí se navíc stal vzorem pro ostatní.
„Na začátku jsem objížděla různé hospice, abych se něco přiučila. Teď je to tak, že jezdí k nám a naopak se snaží něco naučit od nás. To je hezké. Jsem na to moc pyšná,“ pochvaluje si Anna Svobodová.
Novou vedoucí zdravotní sestrou mobilního hospice se od června stala Michaela Senarová. Ta do funkce přichází s více než dvacetiletou praxí ve zdravotnictví. 

Anna Svobodová bude mít ve Sdílení nově na starosti kvalitu a rozvoj jednotlivých služeb. 
Do náplně její práce bude patřit také koordinace stávajících a nově vzniklých projektů a podpora vedoucích všech oddělení. Potřeba zabývat se kvalitou a rozvojem roste ruku v ruce s růstem organizace. 

Diskuze k článku