Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Nový film Jiřího Havelky Zahradníkův rok viděl v neděli v podvečer v první předpremiéře zaplněný sál kina Dukla. Snímek vstoupí do tuzemských kin 18. července. V Jihlavě se bude hrát také 22. srpna v letním kině na Heulose. 

S režisérem přijeli v neděli v delegaci do Jihlavy dva hlavní herečtí aktéři snímku, i v reálném životě partneři Oldřich Kaiser a Dagmar Vokatá. Publikum protagonisté filmu před projekcí krátce pozdravili a zodpověděli tři dotazy od moderátora Přemysla Martinka. S diváky pak natočili krátký propagační pozdrav na sociální sítě filmu a odjeli na další předpremiéru do Humpolce. 

Havelka v příběhu sleduje klidný postarší zahradnický pár šikanovaný novým sousedem, který zakoupil nedaleký zámek. Bohatý soused chce pozemky koupit a zahradnictví zlikvidovat. Když tato nabídka není zahradníkem v podání Oldřicha Kaisera přijata, začne oběma zahradníkům nemilosrdně ztrpčovat život. 
Film vznikl na motivy skutečných událostí. Havelka se inspiroval zejména mediálně sledovanou situací v Dolní Olešnici na Trutnovsku, kde zahradník René Mandys čelil teroru ze strany svého souseda, ruského podnikatele, majitele zámku. 

Jak ale uvedl Havelka v karlovarském podcastu Čestmíra Strakatého, postupně se mu do látky začalo promítat daleko víc kauz, např. dávné téma, kdy chtěl po škole v Dejvickém divadle režírovat hru Posedlák. Ta by pojednávala o farmáři, který čelil mexické firmě, jež chtěla stavět hliníkárnu na jeho pozemku. „Našel jsem si i zápisky a papíry, které jsem k tomu měl a začalo se to nabalovat...,“ popsal v podcastu scenárista.

Citacemi zahradnické filozofie a motivem ročních období se Havelka ve filmu odkazuje také ke stejnojmenné knize Karla Čapka. 
Jako jedno z hlavních témat filmu se jeví pomalost, a ve výsledku naprostá nefunkčnost místní a státní policie a zejména úřednické byrokracie maloměsta. 
Tyto složky jsou ve filmovém Zahradníkově roku až zkarikovány. Jsou schopny pouze konstatovat překračování zákona, ale reálně fungují alibisticky a nedokážou se síle peněz a ignorování závazných pravidel postavit. 

Zničené malé zahradnictví a životy jeho majitelů tak fungují i jako metafora pro mnohem obecnější situaci amorálnosti, zkostnatělosti zákonem nastavených pravidel a bezzubého úředního šimla vládnoucího současné české realitě. Film zároveň poukazuje na bezvýznamnost jedince v soukolí nefunkčního systému. V současné situaci Evropy se stává také válečnou alegorií. 

Postava bez dialogů
Jiří Havelka před projekcí ocenil, že se první předpremiéra odehrála právě v Jihlavě.
„Protože ten film má spoustu takových jihlavských konotací. Úplně na začátku byl hodně důležitý Marek Hovorka (Havelkův někdejší spolužák z jihlavského gymnázia, dnes ředitel Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, pozn. red.), protože získal první grant na psaní scénáře,“ uvedl Havelka před publikem v kině Dukla.  

Monika Juříčková Jamborová mu podle jeho slov pomohla naopak v závěru dopsat některé věci týkající se právnického jazyka. Ve filmu také hraje Jihlavák Ondřej Bauer (Divadlo Vosto5).
Postava Oldřicha Kaisera ve filmu v dialozích nepronese ani jediné slovo. Na tuto skutečnost směřovala při předpremiéře otázka na herce. 
„To víte, že jsem měl chuť něco říct, samozřejmě – nedalo by mi to, ale pan režisér řekl drž hubu. No, on to řekl jemnějc. Bylo to pro mě těžké, protože já jsem dost ukecanej. Ale to víte, že když jsem tam prováděl tu manuální práci, jak za chvíli uvidíte, tak jsem chtěl spontánně něco… Jenomže to jsou samá sprostá slova, znáte to…,“ reagoval Kaiser.     

„Je pravda, že vždycky, když se dotočilo to podstatné, tak si Olda často takto ulevoval. A máme z toho jeden takový sestřih. Má asi minutu a půl a je to salva, ale nejde to prý ani na sociální sítě,“ dodal režisér Havelka. 

„Možná by se to dalo líp zpeněžit, než celý film,“ zamýšlela se Dagmar Vokatá. Reagovala rovněž na informaci často frekventovanou v médiích, že sama se v reálu k zahradnické práci nikdy nedostala.

„Já si vážím všech zahradníků a oceňuji tuto práci, protože naše země nás samozřejmě živí. Já, protože jsem vyrostla v paneláku v komunistickém Československu, a tam žádné zahrádky nebyly, tak jsem k tomu nepřilnula. Ale vážím si zahradničiny jako takové,“ řekla Vokatá.

Jedním dechem také herečka a písničkářka pozdravila všechny Jihlaváky: „Protože jsem tady poblíž žila s Ivanem Martinem Jirousem v Prostředním Vydří a často jsme taky jezdívali do Jihlavy. Takže Jihlavu znám a jsem tady velmi ráda.“ 
 

Diskuze k článku