Byl konec června 1964, kdy jsme jako žáci IX.C ZŠ ul. Žižkova v Jihlavě převzali konečné vysvědčení z rukou svého třídního učitele Františka Havlíka a tím ukončili povinnou školní docházku. 

Všichni jsme již ale od jara věděli, co po posledních letních školních prázdninách, kam se naše další kroky budou ubírat. Buď studium na různých středních školách, nebo učilištích strojírenského nebo všeobecného směru. 

Byli jsme dobrá parta a mnohým z nás bylo i trochu smutno, že již nezasedneme společně do školních lavic a dále se budeme vídat pouze okrajově při náhodném setkání. Proto jsme se domluvili, že každých 10 let budou třídní srazy, kde si společně zavzpomínáme na školní léta a řekneme si naše další životní zkušenosti a osudy.
Ale tak jak to v životě bývá, ne vždy se dodrží daný slib a termíny našich setkání se spolužáky za 20, 25, 30 roků z různých důvodů se neuskuteční.
Některé ale náhodné srazy byly mimo daných termínů např. restaurace Oáza, hotel Mahler.

Účastníků srazu stále ubývalo, a proto jsme po 50 letech ukončení základní školy v roce 2014 zorganizovali sraz v restauraci U Rebela (již neexistuje), kde se sešlo celkem 17 spolužáků. Dohodlo se, že za dalších 10 let musí být sraz s větší účastí než doposud.
A proto se 29. května letošního roku v Jihlavě, v restauraci Na Hliništi, uskutečnil sraz spolužáků po 60 letech ukončení základní školy.
Chtěl bych touto cestou poděkovat spolužačce Heleně Truchlé (Říhové) za organizaci srazu - rozesílání písemných pozvánek, posílání SMS, e-mailů i do zahraničí a veškerou dokumentaci, a spolužáku Pavlu Dubovi, který jí byl nápomocen. Oba se svými rodinami vyměnili panelákové bydlení v Jihlavě za bydlení v rodinných domcích v nedalekém malebném městečku.

Na srazu se nás sešlo 14, a to nejen z Jihlavy ale i Pelhřimova, Sázavy, Humpolce, Českých Budějovic, Přerova, Kostelce nad Jihlavou. Povídání bylo mnoho o tom, co každý v životě zažil, vykonal. 
Také jsme zavzpomínali na spolužáky, kteří se již našeho srazu nemohou zúčastnit. Dopočítali jsme číslo 17. Každý z nich, kteří již tu nejsou, si zaslouží úctu a vzpomínku.

Ale stejně bych vyzdvihl alespoň jednu spolužačku, která ve všech směrech byla premiantkou třídy, a to Helenu Šánovou (Kučerovou), bývalou ředitelkou Gymnázia Jihlava. 
Měl jsem tu čest s ní několik let sedět v lavici, opisoval jsem všechny písemné práce i domácí úkoly. Co ta pod lavicí přečetla knížek, nikdy žádný učitel ji nenachytal nepřipravenou. Byla to později opravdu paní ředitelka s velkým“ P.
Zavzpomínali jsme i na naši třídní učitelku Věru Heresovou, která nás učila do 5. třídy a s ní jsme absolvovali i dvouměsíční ozdravný pobyt v přírodě v Krkonoších - Richtrovy boudy.

Připomněli jsme si i nezapomenutelnou češtinářku Evu Kusou, ruštinářku Šlosárkovou, fyzikářku Šamšovou i pana učitele Neubauera, botaničku Holubovou, učitele hudební výchovy Hildemanna, pana učitele Panského, se kterým po procházce na pozemky za hlavním hřbitovem jsme okopávali ředkvičky, mrkev a saláty. Řeč přišla i na pana Karla Tůmu - zástupce ředitele školy, vysokého svojí postavou i hlasem. Ten když na chodbě po ukončení přestávky zvýšil hlas: „Do třídy!“, tak i ti největší rošťáci seděli v mžiku v lavici s rukama za zády.

Nezapomenutelné jsou naše brigády při sběru brambor v JZD Pístov a  výborné svačiny a obědy pí. Trávníkové (manželky předsedy JZD), práce pana školníka, který za školou na hřišti v zimě postavil 50cm vysoké  dřevěné mantinely a udržoval tam pro žáky přírodní kluziště. 
V neposlední řadě jsme si povídali i o našem třídním učiteli Františku Havlíkovi. Toho jsme dostali jako třídního učitele v 7. třídě. Učil nás matematiku a zeměpis. Byli jsme jeho první třída, kterou měl jako třídní. 

Byl to sportovec - hrál hlavně lední hokej a českou házenou. Kde mohl, tak nás kluky honil a chtěl ty nejlepší výsledky. 
I turistika byla pro něj zábavou. Zmíním školní výlety vlakem do Telče, poté pěšky do Řásné, stanování u Velkopařezitého rybníka a druhý den zpět do Jihlavy. Výlet na Stvořidla na Sázavě, stanování a vaření guláše v kotlíku. Týdenní putování na Slovensku po Malé Fatře. Toto jsou nezapomenutelné vzpomínky na bezstarostný život školních let. A těch je daleko více. Bylo to velice příjemné setkání.

Na srazu bylo odsouhlaseno a dali jsme si slib, že další srazy se budou konat každý rok, a všichni letošní přítomní slíbili, že příštího srazu na podzim roku 2025 se určitě zúčastní. A sliby se mají plnit.

 

Diskuze k článku