Martin Pašek z Třebíče uspěl v populární televizní soutěži Superlov. Ukázal velké znalosti a po zásluze si domů odnesl poměrně vysokou částku peněz.

Hlásil jste se rovnou do Superlovu, nebo vás vybrali podle přihlášky do soutěže Na lovu?
Ano, hlásil jsem se rovnou do Superlovu, i když na natáčení bylo několik soutěžících, kteří se původně hlásili do klasického Na lovu a byli překvapení, že je vybrali zrovna pro Superlov.

Proč právě Superlov?
Nebudu tajit, že jsem chtěl vyhrát co nejvyšší výhru. Plánujeme určité opravy na domě a peníze se hodí. 
V současné době je Superlov televizní soutěž, která nabízí nejvyšší výhry. Před lety jsem se hlásil do Milionáře, tam by to bylo ještě zajímavější, ale soutěž skončila dřív, než mi stihl někdo z televize odpovědět na přihlášku. A Riskuj už je pořad pro pamětníky. 
Ale od mala mě televizní soutěže bavily.

Jak probíhalo natáčení?
Na natáčení jsme kvůli velikosti scény jeli do Incheba arény v Bratislavě. 
Měli jsme zajištěný společný odvoz z Prahy nebo Brna a ubytování. 
Natáčel jsem v neděli na začátku prosince, poslední ze čtyř natáčecích dnů. 
V sobotu večer jsme se ubytovali a v neděli od rána byli v aréně. I když jsou všichni ze štábu naprostí profesionálové a nic netrvalo déle, než bylo nezbytně nutné, celé natáčení se docela vleče. 
Na jednoho soutěžícího připadá zhruba hodina času. Všichni jsme čekali v jedné místnosti, a kdo ještě nesoutěžil, nesměl se na natáčení dívat. 
Prý to v první sérii bylo možné, ale soutěžící se potom začali hroutit. Soutěžit jsem šel jako první po obědové pauze.

Jak se vám jevil moderátor, lovci?
Jak jsem zmínil, všichni jsou neuvěřitelní profesionálové. Ondřej Sokol baví diváky i mimo kameru, všem soutěžícím opravdu upřímně přeje úspěch a veškeré vtipy a komentáře vymýšlí pohotově sám přímo na místě. 
Lovci působili klidně a rozvážně, za což zaslouží můj obdiv. Díky mému úspěchu v soutěži o mně produkce dokonce uvažovala jako o novém lovci, ale byl jsem prý moc hodný. 
Nemůžu prozrazovat detaily, ale opravdu jsem seděl na židli pro lovce a zkoušel jsem hru. 
A není nic složitějšího, než rychle vybrat správnou odpověď z nabízených možností a hned vymýšlet komentář, díky kterému se divák poučí nebo pobaví.

Měl jste trému?
Nakonec ne. Kvůli zmíněnému čekání jsem byl v tomto ohledu docela otupený. Když nás vedli do studia, připadal jsem si jako rocková hvězda na stadionu cestou z šatny na pódium. 
Pak jsem uviděl zákulisí a mraveniště všech osob ze štábu, zkusili jsme prostor a kamery a mělo se začít točit. Postavil jsem se na určené místo a  režisér Michael Čech zahlásil asi dvouminutovou technickou pauzu. 
Rozhlédl jsem se po studiu a do publika a najednou jsem si připadal, jako kdybych vystupoval na koncertě. 
Spustily se kamery, začalo se točit a v tu chvíli ze mě všechno spadlo a užíval jsem si zájmu kamer a publika. Podobný pocit jako na koncertním pódiu.

V čem byla soutěž nejtěžší?
Nejvíc jsem se bál, že špatně odpovím na první otázku a jdu domů. A že Doktor Vševěd (Jiří Martínek) bude v nabídce lovců od začátku. 
Nakonec všechno dopadlo nejlépe, jak mohlo. Navíc mi i vyšly dobré otázky. 
S Vševědem jsme po soutěži přemýšleli, jestli bych zvládl i nejvyšší nabídku, ale jasné odpovědi jsme se nedobrali.

Kterých soutěží jste se zúčastnil v minulosti?
V roce 2016 jsem soutěžil v AZ-kvízu. To bylo něco zcela jiného. Mnohem menší studio a mnohem menší tréma v přímé úměře s výší možné výhry. Tehdy jsem skončil v základním kole, i když podle diskutujících na internetu soupeř nevyhrál úplně férovým způsobem.

Plánujete do budoucna se do soutěže opět přihlásit?
Ano, i kvůli výhře i kvůli zážitku. Můžu se přihlásit za rok po odvysílání, tak doufejme, že soutěž a lovci ještě nějakou dobu vydrží.

Co na váš úspěch říkala rodina, přátelé, známí?
Rodina o mém úspěchu věděla okamžitě po natáčení a samozřejmě byla ráda a úspěch mi moc přála. 
Potom jsem tři měsíce nesměl nic říct. Když jsem se poprvé s týdenním předstihem objevil na VOYO, začali mi gratulovat kolegové a dokonce i úplně cizí lidé. 
A po odvysílání v televizi zájem ještě zesílil. Okamžitě mi na sociální sítě přišla asi stovka gratulací. Nic takového jsem nečekal a všem chci touto cestou poděkovat.

Diskuze k článku