Telč – sídliště Štěpnický rybník – sídliště Markova humna – sídliště Radkovská.
 
Pohled architekta, který měl možnost navrhnout a realizovat uvedená sídliště. Snahou bylo město a krajinu požadovanými záměry co nejkonzervativněji doplnit a co nejméně poškodit.
Její stav je výsledkem činnosti šlechetných majitelů. Ukazuje na jejich moudrost, vkus a pochopení odkazu předků. Jejich záměry neovlivnil aktuální zisk časově omezeného majetnictví.
Renesance = Zachariáš,  první zpětně dohlédnutelný investor, který dal podobu zámku a ovlivnil přímo,  vzhled náměstí /radnice/. V krajině to bylo zejména zhodnocení hradu Roštýna a realizace obory, /areál - technické oplocení kamennými menhirky nebylo dosud zhodnoceno/. V současné době byl historický půdorys zničen.
Baroko = Slavatové,  konvent na náměstí.  Romantická historie jejich vymření  souvisí s kaplí sv. Karla. Jejich následníci Podstatští dokázali génia města a krajina pochopit a nepoškodit. O zámek a krajinu se do poslední chvíle pečlivě starali. Věděli, že pravá elegance nepostrádá dávku konservatismu. Plánovali na staletí a ne na momentální zisk. Tento názor na šlechtu  byl v době mé projektantské doby nežádoucí.
Podařilo se mi ho publikovat až 30. září 1994  v Jihlavských listech článkem: „Neodsuzujme šlechtu“.
Reakcí je obsáhlý anonym, který svědčí  o zarputilé a nekončící třídní nenávisti.
V této souvislosti  upozorňuji na  mantinely,  v nichž se pohybovala socialistická výstavba města Telče.
Na realizacích sídlišť se dají výtečně demonstrovat   „komunistické totalitní mantinely architektury“,  
související technologíí dodavatele.
Chci to empiricky ukázat na sídlištích,
která jsem postupně vyprojektoval a realizoval:
 
1/Odměk socialistického realismu, začátek šedesátých let =
Sídliště Markova humna.
 
2/Politické uvolnění před bratrskou pomocí v roce 1968 =
Sídliště Štěpnický rybník.
 
3/normalizace =
Sídliště Radkovská, panelové domy na přímý příkaz ved. taj. OV KSČ.
 
1/ Sídliště Markova humna, 
včetně prodejny a jeslí.
Stavby vedoucí mně milý Láďa Kovář z Dačic
S theodolitem málem denně kontroloval jeřábovou dráhu u výkopu
Vstupní silnice směřuje na barokní štíty. Obytné, v podstatě typové domy jsem  navrhl  tak, aby nerušily panorama Telče.
Jsou natočeny štíty na dálkové pohledy ze Studnického kopce.
Štíty na domech sídliště a zejména separátního domu u mlékárny jsou pokusem o uplatnění  štítu v nuceně použitém typu T0-B. Větší úpravu, zejména přetažení krovu dodavatel tehdy nepovolil.
 
2/Sídliště Štěpnický rybník
je koncipováno obdobně.
Realisoval ho opět Láďa Kovář. Zvýšená péče byla věnována nejenom tomu, aby  do něj byla vtažena stávající zeleň, ale také nové výsadbě.  Štíty byly  otočeny obdobným způsobem na  dálkové pohledy přes Štěpnický rybník, viz. přiložená panoramata.
Úsilí projektanta, které bylo vynaloženo na zachování jeho  koncepce
už nikdo neuvěří.
Ze strany schvalovacích orgánů,  /a to i města/, bylo požadováno zvýšení hladiny zástavby a zahuštění sídliště. Sídliště prošlo  expertizou ministerstva výstavby vedenou Ing. arch Blažkem, který nad ním tak trochu mávl rukou.
Nevím, jestli ho také neobměkčil náš přední památkář Ing. arch.  Aleš Vošahlík a ing. arch.  Pavel Korčák z ministerstva kultury, kteří mi byli přátelsky nakloněni. Psal se rok 1968 a dodavatel byl povolnější. Štíty domů v popředí  dodavatel kompromisem umožnil. Jeho podmínkou bylo ponechat ploché typové střechy u domů v pozadí při  pohledu přes Štěpnický rybník.
 
3/Sídliště panelových domů Radkovská
je projektováno a autorsky dozorováno stejným projektantem.
Realisoval ho opět Láďa Kovář.
Málokdo si uvědomuje, jak byla architektura ovlivněna
a dána politickou situací po našem druhém „osvobození“ v roce 1968.
Tehdy bylo svoláno na telečskou radnici jednání, 
jehož se zúčastnil  ved taj. OV KSČ Filip, ředitel Stavoprojektu Kavalec a ředitel Pozemních staveb Fruhauf. Tito soudruzi nekompromisně rozhodli,  že na tomto sídlišti musí být použity panelové domy z jihlavské panelárny.
Na mé námitky mne postavili málem do pozoru a vydali striktní rozkaz.
Tento systém „jedno okno v jednom fasádním panelu a nic víc“, 
zapadá do  sloganu doby:
„Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“.
 
Částečně převzato z textu s fotografiemi
Jihlava 1. prosince 2004.  Zdeněk Gryc