Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Výstava věnovaná zemědělci, malíři a pábiteli Janu Křenovi představuje v galerii na telčském náměstí současným generacím lidového filosofa a umělce, chtělo by se říci tak trochu z rodu osobitých či svérázných Reynků, Florianů či Váchalů. 

Jak upřesňuje kurátor výstavy, krajinář David Bartoň, ze světových umělců připomíná Křenovo malířské dílo nejvíce tvorbu Fernanda Botera či Fridy Kahlo. 

Jan Křen nebyl školený umělec či literát. Pracoval v zemědělství, ale zajímal se také o filozofii a přírodní vědy. Jak připomíná kurátor, vytvořil Křen coby malíř na tisíc olejů. Stále zkoumal a hledal. Z jeho obrazů nás oslovují naivismus, imprese, expresionismus, symbolismus, surrealismus i dada. 

Malování vonělo… 
„Malování vonělo, paní Křenová se starala o útulno, výborné koláče, velké obložené chleby s domácím králičím lančmítem a vůbec vynikající voňavou kuchyni. Kouřit se mohlo jenom v klenuté dílně. Honza kroutil cigarety do dlouhé špičky a říkal, že je kouřoman,“ zní ve výpravném katalogu výstavy vzpomínka Jiřího Trávníčka na atmosféru mnohasetletého kamenného domu Křenových v Mysliboři. 

Pamětník vzpomíná na Křenovo malování na odpadní sololit uprostřed náročné produkce potravin a péče o domácí zvířectvo. 
Jan Křen (starý Honza, malíř s mozolnatýma rukama) pracoval v JZD jako strojník i jako dělník rostlinné výroby. Dříve byl i zootechnikem a v šedesátých letech prý dokonce členem poradního sboru nějakého ministra zemědělství. 

Byl nejstarším z šesti synů středního zemědělce. Ze studií na telčském gymnáziu odešel a pracoval doma v hospodářství.  Za války byl několik měsíců nasazen na nucených pracích v Rakousku. 

Z manželství s Boženou Lukšů (1951) měl čtyři syny. V roce 1956 byl nucen vstoupit do JZD, kde posléze nakonec pracoval jako řadový člen.  
„Dělali jsme tři. Já, manželka a moje matka. Otec byl nemocný. Vydělali jsme si denně 15 Kč dohromady a doplatky také asi 15 Kč. Šaty se na nás rozpadaly…, dělalo se od slunka do slunka, a ještě v noci. Mám z toho nepěkný pocit. To nebyl normální boj, to bylo nějaké temno, lámání charakteru a morálky, je to ve mně jako nějaký černý balvan…,“ popisoval Křen první roky po založení JZD. 

Z čeho je svět? 
Křenova výstava v Hasičském domě odráží malířovy postoje k životu otázkou ve svém titulu: Z čeho je svět? 
„Když jsem se v zemědělství nemohl uplatnit, tak jsem po práci začal malovat – většinou v noci,“ popisoval malíř ve své osobní vzpomínce. Jako první prý olejem namaloval chalupu. Na ředidlo neměl, tak ředil sádlem.  

Byl ale také přeborník v šachu na turnaji zemědělců, podomácku vyráběl stroje, technická zařízení pro domácnost i nábytek. Vylepšoval stavení, sbíral minerály, křížil rostliny, ručně kopal a udržoval meliorace. Experimentoval s přesouváním žulových megalitů, zajímal se o fyziku, psal paměti a filozofické úvahy. Čile korespondoval, pořádal výstavy v místním kulturáčku, stále tvořil. To vše říkají vzpomínky J. Trávníčka. 
Vedle toho Křen nasával informace z vědeckých časopisů Vesmír, Živa či Universitas. Spolu s Václavem Ondráčkem, Janem Urbancem a Josefem Závodským vytvořili výtvarnou skupinu MT (Mysliboř, Telč). 

Své obrazy neprodával. „V počátku devadesátých let vystavil svůj obraz s prasaty v jedné galerii na náměstí v Telči. Nějaký Němec ho chtěl koupit za velmi slušnou částku, které se Honza lekl, a prodej odmítl. Bylo po obchodu a jiná příležitost, pokud vím, se za jeho života neobjevila,“ vzpomíná autor katalogového textu na tvůrce amatéra, pábitele.  

„Prvně jsem myslel na prodej, ale vlastně hned mě to přešlo, protože co se líbilo druhému a chtěl to tak namalovat, to se nelíbilo mně. A tak jsem začal malovat obrazy pro sebe. Já jsem to jinak neuměl,“ připomíná výstava přístup a slova samotného malíře.  

„Své malířské dílo nevytvořil z důvodů estetických, ale filozofických,“ komentuje Křenovu tvorbu kurátor Bartoň. Malířsko-filozofické dílo tvůrce z Mysliboře podle něho spojuje lidovou tvorbu s úvahami o vzniku a fungování vesmíru a o postavení člověka v něm: „Nechybí zde ani poezie a svérázný humor glosující život venkovské společnosti v době reálného socialismu.“ 

„Vše živé je založeno na kořistění…,“ zamýšlí se např. Křen v jedné ze svých úvah: „Tráva kořistí energii ze slunce a půdy. Kráva z trávy a vody. Lev maso z krávy. Člověk ze všeho.“ 
V jiné glose se zamýšlí nad válkou v současném světě: „Dnes není velká válka možná. Ale jsou lidé schopni bez válek existovat? Zdá se mi, že války přinášely určitá uvolnění a opět zrození sil, které člověk potřebuje. Já jsem hrdina nikdy nebyl.“ 
Výstava předkládá na dvě desítky Křenových glos, ať již se týkají hmoty a víry, evoluce, úvah o útěku přes hranice, manželství a otcovství, vesmíru, smyslu života. 

Jeho stopy jsou tam všude 
Ještě v devadesátých letech pomáhal Jan Křen svému nejmladšímu synovi soukromě hospodařit. 
„Teď už nevíme, kterým kamenem v té podivuhodné myslibořské krajině pohnul, kterou strouhu vykopal, který strom zasadil,“ uzavírá svoji vzpomínku na malíře – filozofa – zemědělce pamětník Jiří Trávníček. 

Ale stopy Jana Křena jsou tam prý všude: „Vše, co dělal a o čem přemýšlel, je navíc zašifrováno na těch podivuhodných sololitech, které blednou v zaprášeném podstřeší.“ 

Od roku 1998 byly Křenovy obrazy bezmála dvacet let vystaveny v telčské věži sv. Ducha. Hasičský dům je bude prezentovat až do konce letošního roku. Také do budoucna se má tato městská galerie zaměřovat na významné umělce spojené s prostředím Telčska. 

Diskuze k článku