Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Bezmála tři desítky účastníků se vydaly v sobotu 16. září dopoledne od rybníku Šamonín po toku říčky Brtničky, aby si s odborníky na geologii i historii připomněly život a působení našich předků v této lokalitě. 

Na břehu rybníka nejprve archeolog Milan Vokáč z pořadatelského brtnického spolku Regionální muzeum Horního Pooslaví okomentoval aktuální nálezy středověkých kovových artefaktů z okolí Brtnice. Byl mezi nimi soubor ručně kovaných hřebů z kol a bočnic vozů, typický vrcholně středověký hřeb s roztepanou křídlovitou hlavicí, zbytky podkov a stavebního kování, ale i hrot šípu do kuše. 

„Kovák dokázal vykovat za jednu hodinu asi tak deset takových hřebů. To byla pečlivá, náročná práce. A železem se velice šetřilo, jako ostatně vším. Hřeb byl taková vzácnost, že když se rozebírala stavba, tak ty hřeby vytahali a použili je znovu. I středověké podkovy poznáte podle toho, že jsou subtilní, tenoučké, železo i barevné kovy byly velice vzácné, šetřilo se s nimi,“ vysvětloval nad nálezy Vokáč. 
Jak archeolog vysvětlil, čeká předměty konzervování v jihlavské laboratoři. „Ale třeba z výzkumu v Třebíči na náměstí jsme teď železných předmětů vykopali několik tisíc…,“ dodal archeolog s úctou k práci konzervátora.  

Jak účastníkům setkání na samém okraji Jihlavského rudního obvodu popsala mineraložka a geoložka Pavla Hršelová z Moravského zemského muzea Brno, souviselo osidlování Českomoravské vrchoviny ve 13. a 14. století právě s přítomností drahých kovů. 
„Tady byly nepropustné hvozdy, jsme tady zhruba 600 m nad mořem. Málokomu normálnímu by se sem chtělo, protože co tady? Na nějaké pěstování plodin to úplně nebylo. Ale šlo se sem za zlatem a za stříbrem,“ vysvětlila. 

„Kolonisté začali zakládat osady, vytvářeli políčka, pastviny, stavební jámy a hliníky. Při té příležitosti začali narážet na vršky metalických žil. Ve středověku znamenal jásot např. nález olova. Olovo, dneska zatracovaný kov, bylo ve středověku velice žádané, bylo opravdu posazeno na úrovni drahého kovu,“ doplnil M. Vokáč. 

Prospektoři, většinou z německy mluvících zemí, poté šli po těchto nálezech a docházelo ke konfrontacím. 
„Prospektoři, a za nimi následující horníci, pak krajinu důkladně obrátili. Takže někdy od poloviny 13. století se tady pohybovala spousta cizích nových lidí, kteří měli právo svobodně kdekoli kopat rudy. Poměrně klidný život prvních rolníků a pastevců tak skončil. Políčko, kde se nacházela nějaká bonanza, bylo často obráceno a rolník pak splakal nad výdělkem a utekl pryč,“ popsal archeolog realitu tehdejší doby.  

Deset kilometrů hornin nad hlavou 
Geoložka také představila publikaci od týmu několika autorů, knihu Historické dolování drahých kovů na Českomoravské vrchovině (MZ Muzeum Brno, 2021). 

„Původně měla být kapesním průvodcem, trošku se nám to vymklo z ruky…,“ okomentovala výpravné dílo, díky němuž podle ní nadšenci mohou v regionu pátrat po pozůstatcích někdejšího dolování. Jak dodala, nedávná kůrovcová těžba řadu památek odhalila a zpřístupnila, mnoho jich ale těžká technika také poničila. 

Těžba zde probíhala během několika staletí ve vlnách, tak jako je tomu i dnes. „Zavřeli jsme uran, teď najednou šla cena uranu strašně vysoko a čekám, kdy se ve zprávách začne objevovat, že se možná začne přemýšlet, že se Rožínka znovu rozjede. Je to pořád otázka poptávky a toho, jestli to je, nebo není rentabilní,“ uvažovala Hršelová.

V krátkém výkladu nad geologickou mapou ČR zavedla účastníky do prehistorie oblasti, když vysvětlila souvislosti křížení Přibyslavské a Komárovické tektonické zóny, okolnosti působení tlaků v horninách, mineralizace, následného zvětrávání atd. 
Jak vysvětlila, je přítomnost zlata dána právě geologií oblasti. Těžké a odolné zlato je sice částečně unášeno vodními toky, ale víceméně zůstává v blízkosti původních zdrojů, kde se nakoncentrovalo v sedimentech potůčků.

„Představte si, že tohle byly na konci prvohor Himálaje. Nad námi bylo dejme tomu ještě dalších deset kilometrů hornin. Vlivem počasí, klimatu, ledovce je krajina ČR obrovitánsky uhlazená. To je důvod, proč tady horniny vystupují opravdu z poměrně velké hloubky… Za těch 300 milionů let se z toho stala taková trošku placička,“ rozhlížela se geoložka. 

Zlatý prach i pojistky
Samotná Brtnice ovšem podle ní ve středověku významným nalezištěm zlata nebyla. Malá byla šance na nálezy v druhotných ložiscích - tedy v sedimentech potoků a řek, a nebyla tu ani primární ložiska, tedy křemenná žíla se zlatem.

„Nacházíme se mezi Brtnicí a Komárovicemi. Brtnice a jih dolů – zlatonosný revír, naopak Komárovice směr k Jihlavě – to jsme ve stříbronosném revíru… Naši předkové na to měli oko a čuch. Tady netěžili, protože tu nebyla taková akumulace zlata. Tam, kde to nemělo význam, tam neplýtvali energií,“ uvedla geoložka letošní rýžování na Brtničce.  

Významnější podle ní bylo v tom směru Předínsko, spodnější tok níže pod Brtnicí - Opatov, Hory. „Ale zlato se v těch horninách nachází rozptýlené, takže je šance i v neložiskovém prostředí zlatinky najít,“ dodala Hršelová.   

Letošní vycházka do krajiny navázala na tradici někdejších veřejných popularizačních vycházek, které do roku 2018 organizovalo ve dvouletých cyklech předínské muzeum. Založil ji nedávno zemřelý mineralog muzea Stanislav Houzar. 
Po zatím posledním setkání na Želetavce tradici přerušila kovidová pandemie. Při obnovení tradice se nyní na rýžoviště po toku Brtničky vydali s výpravou i další odborníci – archeolog a historik Stanislav Vohryzek z telčského památkářského pracoviště, archeolog jihlavského muzea David Zimola, hledači středověkých artefaktů a další. 

Jak vysvětlil M. Vokáč, lze někdy při rýžování v sedimentech Brtničky nalézt i předměty splavené říčkou z města Brtnice: „O překvapení není při zlaté horečce nouze. Našli jsme třeba krásné staré porcelánové pojistky.“ 

Na dně pánví se ale ve zdejších sedimentech při několika předchozích pokusných rýžováních objevily i drobné prachové stopy zlatinek. To se při sobotní vycházce nepodařilo, zato hledači narazili na zajímavé minerály almandin, rutil či turmalin.  
„Za dva roky to vypadá na Zlatomlejn,“ avizovali organizátoři v závěru letošní vycházky. Odpoledne na ni navázala přímo v Brtnici odpolední slavnost Sklizeň na sýpce. 

Do bývalé Panské sýpky u zámku pozvali pracovníci Regionálního muzea Horního Pooslaví a Muzea Předín veřejnost na ukázky zpracování sklizených plodin tradičními způsoby, anebo na výstavu zemědělské techniky z období první republiky. Lidé si mimo jiné prohlédli nově instalované expozice pekařství a perníkářství, došlo i na košt vín a burčáku. 
 

Diskuze k článku