Veronika Dawidowicz
marketing
tel.:+420 567 578 024
mobil:+420 732 506 053
dawidowicz@jihlavske-listy.cz

Zdravotní sestra z Jihlavy se v sobotu v rámci pelhřimovského festivalu rekordů pokusí během pěti hodin naplést nejdelší cop. 

Copánky ze sušáku  na prádlo
Už jako malá holka si Lucie Luxová od maminky nechávala zaplétat copánky. Později začala obdivovat hip hopovou kulturu a té byly splétané účesy nedílnou součástí.
Když se pak na české rapové scéně objevila raperka Sharlota, která v Česku copánkové účesy prezentovala mezi prvními, rozhodla se Lůca, že je chce mít taky, a začala pátrat po tom, kde si takový stylový účes nechat vytvořit.

Braiderky (pletařky copánkových účesů) ale tou dobou byly spíše ve velkých městech, a tak se Lucie rozhodla, že se to prostě naučí sama na sobě, kamarádkách, mamince… a to vše v bytě 1+1.
„Pletla jsem opravdu v bojových podmínkách, v jednom malém pokojíčku a kanekalon jsem měla rozprostřený na sušáku na prádlo,“ směje se nyní šestadvacetiletá Lucie svým začátkům.
Copánky prý na hlavě jakž takž držely, ale jinak to dle jejích slov byla katastrofa.

Přesto si však založila instagramový účet DeLux Braids a na sociální síti začala za symbolickou částku za materiál nabízet zaplétání copánků. Především proto, aby se to naučila. Při samostudiu používala také různé video návody z YouTube.
V Jihlavě byly copánkové účesy před pěti lety dírou na trhu, a tak Lůca o zákaznice neměla nouzi. Po roce různých improvizací začaly zákaznice chtít náročnější a pracnější účesy. „To už jsem se bála do toho jít bez nějakých odborných znalostí, přeci jen člověk nechce nikomu ublížit a navíc vlasy jsou naše koruna krásy a copánky se vlasy zničit dají, pokud to člověk dělá neodborně,“ vysvětluje braiderka, proč se tehdy rozhodla absolvovat svůj první kurz.

Od té doby je se svou prací víc a víc spokojená, avšak stále na sobě pracuje a zdokonaluje se. 
„Skoro každý rok absolvuji minimálně jeden, ale klidně i tři až pět kurzů. Ta braiderská komunita je opravdu velká, nejen v Česku, ale i na Slovensku,“ popisuje mladá zdravotní sestra a dodává, že na Slovensku je i její „alma mater“ Olga Olíková, u které prošla všemi kurzy. 

Braiding je srdcovka
Copánky a účesy z copánku se neustále posouvají, vznikají nové trendy, postupy, objevují se nové materiály. „Teď například začaly být trendy kudrnaté účesy s vlnkami a také společenské účesy,“ vyzdvihuje Lucie styly, které jsou poslední dobou v kurzu a dodává, že každá braiderka si do vlasové kreace často přidá ještě něco svého.

Jelikož Lůcu živí práce ve zdravotnictví, občas bývá náročné zkombinovat pletení a práci. I proto si zakládá na tom, že nechce, aby se stala jen „továrnou“ na copánky.
„Pro někoho je možná braiding jen o tom stoupnout si, zaplést copánek a konec. Pro mě ne. Chápu, že když to má někdo jako obživu, tak bere jednu za druhou. Já to mám jako vedlejší činnost a jsem mnohem raději za užší okruh zákaznic, které to budou brát stejně jako já - jako srdcovku,“ vysvětluje pletařka svůj přístup.

Za pět let splétání se Lucii prý zákaznice opravdu protřídily a nyní si troufá říct, že s většinou z nich má až kamarádské vztahy. „Víme o sobě, těšíme se na sebe, říkáme si, jaký účes zase vymyslíme, čím to ozvláštníme,“ popisuje pletařka.

Až dvanáct hodin na nohou
Splétání a zaplétání copánkových účesů není rozhodně žádná oddychová činnost. 
S obtížností a náročností je to prý ale pro každou braiderku jiné. Pro někoho jsou náročné klasické rasta copánky, které se pletou zhruba osm až dvanáct hodin, pro jinou braiderku jsou náročnější dva boxerské copy, u kterých je potřeba, aby byly opravdu symetrické, stejně utažené, stejně daleko od pěšinky.

Právě prvně zmíněné rasta copánky jsou pro Lucii nejoblíbenějším účesem, který plete. „Časově je to sice náročné, stojíte prakticky osm hodin na jednom místě, ale mně to vlastně vůbec nevadí.“ 
Sama Lucie říká, že pletení je denní dřina a člověk si musí ruce a prsty vycvičit, vytrénovat. „Ano, bolí to, ale braiding podle mě není pro každého,“ říká zdravotní sestra.

Buď  to lidé milují, nebo ignorují
Podle ní se lidé na copánky dívají různě a roli zde nejspíš hraje i nějaký generačně rozdílný pohled na věc. 
„Například mému taťkovi se to vůbec nelíbí. Když jsem si napletla poprvé sama sobě první copy, kterých bylo kolem osmdesáti, strávila jsem nad tím dva dny a čekala jsem nějaký ocenění, prostě palec nahoru za tu snahu. Jenže táta mi řekl: No nelíbí se mi to, co ti na to mám říct,“ popisuje reakci rodiče se smíchem Lucie.

Lidé mají podle ní různé zažité předsudky, jako například u falešných dredů- tedy že je to špinavé a nehygienické. Což samozřejmě není pravda a vlasy se naopak udržují velmi snadno.
„Za mě mohu říci, že každé mojí zákaznici tento účes zvedne sebevědomí o 100 %. I já sama, když mám copánky, cítím se příjemně,“ popisuje Lucie pocity svých klientek i svoje a dodává, „Většina vás pochválí. Ale existují dva typy lidí. Jedni jsou nadšení a druzí to radši budou úplně ignorovat.“

Lucie je aktivní na sociálních sítích a jak známo, ty jsou plné nenávistných a nepřejících komentářů, tzv. „hejtů“. 
S těmi se pletařka setkává naštěstí jen výjimečně. Například na populárním TikToku, kde se do ní v komentářích obula Afro-američanka, která tvrdila, že je ostuda, že „bělošky“ nosí účesy, které jsou typické pro jejich kulturu.

„Slušně jsem jí na to odepsala, že je hezké, že i jeden účes nás může spojovat napříč kulturami. Jelikož i v naší, české kultuře, jsme odjakživa měli copy. Například na Hanácku,“ popisuje svou reakci Lucie. Toto vysvětlení prý tehdy slečně na druhé straně obrazovky nejspíš stačilo, jelikož její odpověď už pak byla v neutrálním duchu.
Mladá Jihlavačka o sobě říká, že miluje výzvy. A jedna ji čeká již tuto sobotu.

„Chystám se vytvořit nový rekord. Ráda bych zapletla nejdelší cop, kterým bych, pokud možno, obkroužila pelhřimovské náměstí. Nic od toho neočekávám, ale beru to jako výzvu,“ vysvětluje Lucie, co se bude 10. června odehrávat na náměstí v Pelhřimově v rámci 33. ročníku festivalu rekordů.

Myšlenka prý vznikla tak, že se se svou švagrovou procházely v Muzeu rekordů a kuriozit, kde se daly do řeči s místním správcem.
Lůca se zeptala, zda už tam někdo rekord v pletení copánků nebo něco podobného mají, a zjistila, že ne.

Slovo tedy dalo slovo a Lucie bude vytvářet úplně nový rekord v nejdelším upleteném copánku. 
„Pletu sto copánků zhruba osm až dvanáct hodin, přičemž jeden má 60 cm…tak když by se to spojilo, je to vlastně docela kus. Uvidíme, co z toho vznikne,“ uvažuje nahlas Lucie, která bude plést pět hodin v kuse za pomoci asistentek, které jí budou držet a podávat kanekalon. 

„Budu mít modelku, u které začnu, a budu plést jeden ohromný, dlouhý cop,“ vysvětluje jihlavská braiderka, jak to vše bude zhruba v praxi vypadat.
Žádné speciální procedury na své namáhané ruce prý neabsolvuje. Pouze před a po pletení ruce protahuje, masíruje či krémuje regeneračními krémy. Je to podle ní spíše taková rehabilitace.

Zdravotnictví i vlastní studio 
„Mým největším snem je rozhodně mít jednou rodinu. To je takový základ,“ mluví Lucie nadšeně o tom, čeho by chtěla v životě dosáhnout. Dodává, že také miluje svou práci ve zdravotnictví, které by se nechtěla vzdát ani na úkor braidingu.
„Ráda bych měla vlastní pletařské studio, třeba i s malým obchůdkem, kde by se lidé setkávali a odcházeli odsud spokojení,“ usmívá se dívka a dodává, že potřebu odjakživa dělat více věcí najednou má nejspíš po své mamince. 
„Vím ale už teď, že ať se budu živit čímkoliv, co mě baví, budu šťastná. Asi bych časem vyhořela, kdybych dělala jen jednu věc,“ říká na závěr Lucie Luxová.

Diskuze k článku