David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Za svou novinářskou kariéru absolvujete bezpočet rozhovorů ročně. O některých nevíte za měsíc, že jste je vedli. Některé máte ale v živé paměti i po letech. Třeba jako ten srpnový z roku 2018, kdy jsem zpovídal šéfku krajského policejního pátracího týmu Janu Láterovou.

I když komisařka (ve funkci od roku 2002) společně s týmem na Vysočině pátrá v průměru po zhruba tisícovce dětí ročně, na otázku, který případ v ní zanechal zatím největší stopu, odpovídá jednoznačně a jednoslovně: „Petra.“

Tu dikci si pamatuji po těch skoro pěti letech, jako by to bylo včera. Od vraždy tehdy patnáctileté žačky základní školy z Jihlavska už uplynulo skoro na den přesně deset let. Proč ale i po letech tenhle případ stále budí tolik emocí?

Myslím, že právě ostřílená členka policejního sboru na tuhle otázku dokázala odpovědět nejpřesněji. „Případ mi zůstal v paměti prakticky od chvíle, kdy jsem se osobně potkala s pachateli. Překvapila mě nejen jejich brutalita, ale i to, že nebyli věkově zase až tak daleko od věku poškozené. Svým způsobem to taky byly ještě děti, protože pokud se nepletu, tak jim bylo mezi 18 a 22 roky,“ povídala tehdy otevřeně do zapnutého diktafonu v místnosti, kde se vyslýchají dětské oběti trestných činů.

Nahlášení pohřešování

Co se vlastně v polovině března před deseti lety stalo? Celý případ, který ochromil nejen Vysočinu, ale celou republiku, pro policisty de facto začal v pondělí 18. března 2013.

Blízký příbuzný Petry volá na policejní tísňovou linku, kde do telefonu sděluje, že pohřešuje Petru. Nejde o žádný mimořádný telefonát, jak bylo zmíněno výše, takových oznámení policisté po celém kraji přijímají ročně stovky, hlavně kvůli útěkům mladistvých z ústavů.

Některé děti (mladší 18 let) se podaří najít v řádu hodin, u některých to trvá déle. Tady ale i ostřílené kriminalisty překvapilo, že Petra odjela v pátek před osudným víkendem z domu do školy v Jihlavě, ale celý víkend se o ni nikdo z blízkých příbuzných nezajímal.

Postupem dnů si případu všímají média po celé republice víc a víc. Vychází najevo, že Petra měla přebývat přes víkend u kamarádky, rodinu měli mít „v merku“ sociální pracovníci, ale i když od úterka probíhá rozsáhlá pátrací akce a papírový list A4 s černobílou fotografií hledané visí prakticky po celé krajské metropoli, stále nikdo neví, kde Petra je.

Na případu pracují od pondělí desítky policistů včetně kriminalistů. Strážci zákona totiž museli od začátku pátrání po Petře vzít v úvahu možnost, že se dívka mohla stát obětí násilného trestného činu.

S touhle variantou vlastně musí počítat vždycky. Proto je pokaždé zvolen totožný postup i s ohledem na případné trestní řízení, což potvrzovala i Láterová.

„Každý případ se musí prověřovat a zadokumentovat tak, jako kdybychom už od prvopočátku vyšetřovali vraždu. Není to nastavené tak, že k některému případu přistoupíme laxněji, protože ,o nic nejde’,“ vysvětlovala v rozhovoru.

Možná to s ohledem na rozuzlení celého případu vyzní maximálně paradoxně, ale v prvopočátku vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by policisté na Vysočině mohli mít na stole další případ vraždy. Strážci zákona postupovali standardně, přesně tak jako v jiných případech, kdy je pohřešováno dítě.

Jiné to bylo vlastně jen v tom, že k oznámení o dívčině pohřešování došlo až s určitou prodlevou, v podstatě až čtyř dnů. „Po takových dvou třech dnech, kdy jsme zjistili, že už přes týden není s nikým kontaktní, a to ani po telefonu, a zejména po Facebooku. To bylo podezřelé, protože děti v tomhle věku, co byla Petra, jsou na této sociální síti závislé. I to nám začalo signalizovat prakticky jen tři vyšetřovací verze. Buď že se někde cíleně schovává, nebo je někde držena násilím, proti své vůli, nebo že už je mrtvá. První variantu jsme ale vyloučili rychle,“ vzpomínala na případ Láterová.

Více v tištěném vydání JL 17. 3.

Diskuze k článku