Sté narozeniny válečného veterána a výjimečného člověka generála Emila Bočka
ARMÁDNÍ generál Emil Boček. Foto: archiv -pjs-
Každý stát má své výjimečné občany, na které je právem hrdý. Jedním s takových je i armádní generál ve výslužbě Emil Boček, nositel Řádu Bílého lva. Je posledním žijícím stíhacím pilotem československého zahraničního odboje, který létal za druhé světové války v britském letectvu. Pan generál v. v. Emil Boček, který žije v Brně, oslaví 25. února 2023 sté narozeniny. Několikrát byl hostem v Jihlavě na modelářské soutěži O štít města Jihlavy, kdy jeho besedy byly zlatým hřebem doprovodného programu. Je také čestným členem Czech Spitfire Clubu, spolku letecké historie.
Emil Boček se narodil 25. 2. 1923 v Brně-Tuřanech, kde také vyrůstal a vychodil obecnou školu a poté i měšťanku. V září 1939 nastoupil do učení na strojního zámečníka, avšak to nemělo dlouhého trvání. V prosinci 1939 spolu se svým kamarádem utíká z protektorátu s předsevzetím, že pro Němce pracovat nebude a že bude proti nim bojovat. Po mnohých peripetiích se dostává přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do Francie.
Ve Francii, po absolvování základního vojenského výcviku, jde s 1. čsl. divizí jako pěšák-telefonista do bojů, které však nemohly zastavit nápor německých vojsk. A tak 12. června 1940 připlouvá do britského přístavu Liverpool.
V Británii absolvuje kurz pro letecké mechaniky a od dubna 1941 slouží u 312. čsl. stíhací peruti ve funkci leteckého mechanika. V dubnu 1943 nastupuje Emil Boček do pilotního výcviku v Kanadě. Při výcviku nalétal 420 hodin na různých typech letedel. 20. října 1944 nastupuje seržant Emil Boček jako letec pilot k letce B 310. čsl. stíhací perutě.
Po dobu svého působení v peruti nalétal 73 hodin a 50 minut. Absolvoval celkem 29 letů, z toho bylo 26 letů bojových, ze dvou letů se musel vrátit pro poruchu a poslední let proběhl už po kapitulaci Německa.
Po návratu do vlasti byl v březnu 1946 jako rotmistr demobilizován a v březnu 1949 jako civilista povýšen do hodnosti podporučíka v záloze.
Po válce si Emil Boček se dvěma kamarády otevřel opravnu motocyklů a v padesátých letech pracoval v Mototechně. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let jezdil také jako motocyklový závodník a měl i několik úspěchů. Od roku 1958 pracoval jako soustružník ve Výzkumném ústavu a v osmdesátých letech ve firmě Drukov.
V roce 1988 odchází do zaslouženého důchodu. V roce 1990, kdy docházelo k rehabilitacím, byl povýšen do hodnosti kapitána, posléze majora a v roce 1993 plukovníka. Dne 8. května 2014 byl Emil Boček prezidentem republiky jmenován do hodnosti brigádního generála. V roce 2017 je jmenován do hodnosti generálmajora a v roce 2019 je Emilu Bočkovi udělena nejvyšší vojenská hodnost armádní generál.
Generál Emil Boček byl dvakrát dekorován nejvyšším českým vyznamenáním Řádem Bílého lva vojenské skupiny, a to v roce 2010 III. třídy a v roce 2019 I. třídy. Takový člověk si zaslouží úctu nás všech a měl by nám být vzorem. V šestnácti letech odešel do zahraničí bojovat proti zlu, které náš národ postihlo, a po celý život je slušným člověkem, který se nebojí stát za svou pravdou.
Jak pana generála Emila Bočka znám, tak by jen řekl: „No co, su jen normální rovné borec,“ pousmál by se a pokrčil rameny.
Jsem přesvědčen, a na tom jsme se s panem generálem Bočkem shodli, že bychom měli přestat rozlišovat, ten bojoval na západě a ten na východě. Celá společnost by se měla naučit být vděčná těm, co bojovali za naši svobodu a nezávislost (ať bojovali kdekoliv). Pan generál Emil Boček dodnes žije v Brně a je velkým brněnským patriotem.
Pane generále, blahopřejeme.
(Autor je členem Svazu letectví České republiky)
Diskuze k článku
„ Pan generál Emil Boček dodnes žije v Brně a je velkým brněnským patriotem.“
---
Pan generál svižně a vesele se zůčastnil vernisáže knihy „mladého skauta“ Jiřího Dunděry
. . . spojujeme minulost s budoucností . . .
MORAVSKÉ ZEMSKÉ MUSEUM
-------------------------------------------------------
Prezentace knihy S bombardéry na válečném nebi se uskuteční ve středu 7. listopadu 2018
---------------------------------------------
Moravské zemském muzeum zve na prezentaci knihy S bombardéry na válečném nebi. Kyjovjáci u třistajedenáctky, která se uskuteční ve středu 7. listopadu 2018 v 17 hodin v přednáškovém sále Dietrichsteinského paláce na Zelném trhu 8 v Brně.
Nová kniha kyjovského autora MUDr. Jiřího Dunděry
S bombardéry na válečném nebi s podtitulem Kyjovjáci u třistajedenáctky
navazuje svým tématem na jeho již dříve vydané publikace, věnované našemu protinacistickému odboji.
Tentokrát jde o československé letce britského Královského letectva (RAF), konkrétně o šestici příslušníků 311. bombardovací perutě, pocházející z kyjovského regionu. Pouze dva z nich se dožili konce války, aby pak po únoru 1948 museli znovu odejít do exilu.
O osudech této šestice hrdinů boje za svobodu naší země vypovídají jejich vlastní vzpomínky i výpovědi pamětníků, korespondence, archivní dokumenty, novinové články a fotografie.
Knihu vydal letos na jaře spolek Kyjovské Slovácko v pohybu a autorsky se na ní podílel také PhDr. Jan Břečka z Moravského zemského muzea.
http://www.mzm.cz/aktuality/prezentace-knihy-s-bombardery-na-valecnem-nebi-se-uskutecni-ve-stredu-7-listopadu-2018/
Přítelem generála Emila Bočka
je
Jiří Dunděra (* 28. listopadu 1933 Brno) je český lékař, skaut a publicista.
Jeho rodiče byli v roce 1942 popraveni v Kounicových kolejích v Brně za ošetřování velitele paradesantní skupiny Zinc Oldřicha Pechala.
Od mládí se věnoval skautingu,
začínal jako člen holešovského oddílu Junáka vedeného Rudolfem Plajnerem,
později působil v Kyjově jako vůdce oddílu oldskautů a činovník střediskové rady.[1]
V roce 1952 absolvoval Klvaňovo gymnázium v Kyjově.
Společně se ZG udělal přijímací zkoušky na architekturu.
nečekaně se mu podařilo udělat také přijímačky na medicínu.
Roku 1958 absolvoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.
Vedle lékařského povolání, vykonávaného v kyjovské nemocnici, kde pracoval jako internista – gastroenterolog, se zajímal o divadlo a o výtvarné umění včetně vlastní tvorby (kresba, grafika, koláž).
Jeho dílem je také článek a grafický portrét autora nemocnice ve které Dunděra působil, profesora Rozehnala.
Později se však soustředil na publicistiku; je autorem mnoha článků z oblasti kultury a historie, zejména v regionálních a oblastních periodikách, a také několika knih. Vedle osobitých pohledů do lékařského prostředí (Úsměvy cechu Hippokratova, 2007) zachytil také životní příběhy řady osobností regionu, z nichž řada byla jeho osobními přáteli, i historické události, které se jich dotkly či je přímo spolutvořili: 33 životů (2005), Hrstka osudů (2010) a Křižovatky osudů (2014). K nim se přiřadila i knížka o extrémních osudech z vlastního rozhodnutí S bombardéry na válečném nebi – Kyjovjáci u třistajedenáctky (2018).
Za celoživotní zásluhy v oblasti kultury, výtvarného umění i zdravotnictví a za významný přínos v oblasti mapování novodobé historie a osobností Kyjovska mu byla udělena Cena města Kyjova (2002) a Cena starosty města Kyjova (2013).[2][3]
V roce 2013 kyjovská Galerie Doma uspořádala výstavu jeho výtvarných prací.[4]
RAF
TECHNOLOGIE USA
NADĚJE UKRAJINY
Tajemství 2. světové válkY
Dnes00:15 › 01:10
Bitva o Atlantik byla jednou z nejdůležitějších kampaní 2. světové války. Získání nadvlády nad námořními cestami bylo z hlediska Velké Británie, závislé zčásti na zásobování ze severoamerického kontinentu, naprosto klíčové. Ačkoliv admirál Dönitz, velitel námořních sil Třetí říše, v květnu 1943 s konečnou platností pochopil, že se svými silami Spojence neporazí, neznamenal tento okamžik definitivní pozastavení akcí německých ponorek, které patřily k nejdůmyslnějším technickým strojům své doby. V této části cyklu Tajemství 2. světové války se dále zaměříme i na ponorkové klání mezi USA a Japonskem.
"Na poli lidských konfliktů ještě nikdy nevděčilo tolik za tak mnoho tak málu"
Churchillův projev o Bitvě o Británii 20. 8. 1940.
Hitler a Stalin, kámoši jak hrom, si v rámci bitvy o Anglii kroutili knírky.
-----------------------------------------------------------------------
Obecně přijímaným datem začátku války v Evropě je 1. září 1939, kdy nacistické Německo napadlo Polsko. 17. září 1939, tedy šestnáct dní později, zahájil Sovětský svaz (SSSR) invazi do Polska z východu. Krátce poté se do konfliktu vložily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu.
Sovětský svaz nejprve uzavřel s Německem smlouvu o neútočení (tzv. Pakt Ribbentrop-Molotov), podepsanou 24. srpna 1939 (avšak datovanou o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy - mimo jiných ustanovení - rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou států. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa).
Bitva o Británii (10. červenec 1940 – 31. října 1940) představuje střetnutí mezi německou Luftwaffe a britskouRoyal Air Force nad Británií a kanálem La Manche. Pro „Bitvu o Británii“ (Battle of Britain) se občas používá i pojmenování „Bitva o Anglii“. Jednalo se o první významné střetnutí v dějinách válek vybojované výhradně prostřednictvím leteckých sil. Smyslem této vzdušné bitvy, kterou rozpoutala německá strana, bylo zničit nebo alespoň výrazně oslabit Royal Air Force a získat tak jednoznačnou vzdušnou převahu nad kanálem La Manche a Británií, což německé velení považovalo za nutnou podmínku pro uskutečnění invaze do Anglie (viz Operace Seelöwe). Bez této převahy by tato akce byla příliš riskantní až neproveditelná.
Koncem října 1940 Němci pochopili, že nejsou schopni dosáhnout svého cíle a zničit britskou Royal Air Force, a začali omezovat své akce. V roce 1941 pak byla většina kapacit Luftwaffe převelena na jiná bojiště (doStředomoří a na východní frontu).
Kromě britských pilotů RAF a FAA se bitvy o Británii na britské straně účastnili též piloti z mnoha zemí světa. Šlo především o dobrovolníky z britských dominií a exulanty z Evropy. Nejpočetnější skupinu zahraničních pilotů tvořili Poláci. Druhou nejpočetnější národností se stali Novozélanďané (asi 130 pilotů) a na třetím místě v počtu účastníků bitvy byli Kanaďané (asi 112 pilotů). Velmi významnou složku tvořili také českoslovenští piloti, jejichž skupina byla co do počtu účastníků bitvy na čtvrtém místě. Společně s Poláky patřili k elitním pilotům. Dle různých zdrojů se bitvy o Británii účastnilo 84 - 93 československých pilotů, z nichž velká většina pocházela z českých zemí.
---------------------------------------
Na náměstí v Boskovicíc a v Muzeu Boskovicka, byla ve čtvrtek 7. 5. 2015. Ve 14:00 zahájena výstava 40 rodáků, příslušníků RAF.
Rodáci z Boskovic a okolí ve službách Královského letectva.
Poslouchejte na Vltavě od 11. května 2015 vždy v 15:20. Po odvysílání se jednotlivé díly četby objeví také na stránce Hrdina.cz.
Jedním, z těchto čtyřiceti příslušníků RAF je Rudolf Nedoma, který napsal knížku:
"Bombardovali jsme Německo", vydanou v roce 1946, V. Kutil Olomouc, kterou věnoval jako upomínku, terciánkovi RG Židenice, na společné prázdniny, strávené v roce 1946 v Rožnově. Přítelíčkovi se omluvil pohlednicí, odeslanou dne 1. 4. 1947. BERKS:
"Prosím za prominutí, že jsem se nepřišel ani rozloučit. . . Snad se jednou přijedeme podívat do Rožnova". Rudolf Nedoma
Pohlednici - "omluvenku", si vyžádali boskovičtí jako autentický doklad s datem, pro předmětnou výstavu RAF.
Zdeněk Gryc se s Rudolfem Nedomou už do Rožnova, za Valachy věrnými TGM nedostal. R. N. zemřel 10. 8. 1995. Je pochován v Roockwoodu v části hřbitova zakoupeného Svazem letců svobodného Československa v Londýně, poblíže svých válečných kamarádů.
PS. R. N. bydlel v Brně-Černovicích, Štolcova asi 57. Tedy za rohem, kousek od našeho domu Jiránkova 50. Na letiště na kopci to neměl daleko. /Svoji drobnou Angličanku nacpal do Spitfire… a ulétl ?/
Sté narozeniny válečného veterána a výjimečného člověka generála Emila Bočka
25.2.2023 autor:
Pavel J. Slavík
Každý stát má své výjimečné občany, na které je právem hrdý. Jedním s takových je i armádní generál ve výslužbě Emil Boček, nositel Řádu Bílého lva. Je posledním žijícím stíhacím pilotem československého zahraničního odboje, který létal za druhé světové války v britském letectvu.
Pan generál v. v. Emil Boček, který žije v Brně, oslaví 25. února 2023 sté narozeniny.
-------------------------------------
Dneska je 26. února 2023. Tmavomodrá knížka:
„Jiří Dunděra: S bombardéry na válečném nebi.“
kde je věnování:
„Milé Evě Rozehnalové, přátelsky věnuje,
Jura Dunděra z Kyjova.“
Na stránce 193 je krásná barevná fotografie:
„Setkání na kyjovském gymnásiu po slavnostním odhalení 26.března 2017.
Na fotografii zleva: plk.PhDr. Eduard Stehlík,
dr.Jiří Dunděra, gen. Jiří Boček.“
--------------------------------------------
Na str.8
Z dopisu generála Vladimíra Nedvěda
prezidentu Václavu Havlovi
Píši Vám jako již jediný žijící ve slavné 311 československé bombardovací perutě RAF.
Jak jistě víte, tato peruť přinesla na oltář vlasti procentuálně největší oběti při dlouhých operačních letech nad hitlerovským Německem,
okupovanou Evropou a nad atlantickým oceánem.
Celých 50% mých kamarádů,
kteří obětovali své životy pro ČSR, byli příslušníci mé perutě.
Skutečnost, že jsem měl tu čest a zodpovědnost
je vést v boji proti našemu nepříteli, mně dnes snad dává právo i povinnost mluvit jejich jménem a žádat,
aby jejich památka i památka ostatních padlých letců byla byla důstojným způsobem uctěna.
Čs. Letci byli jediní, kteří bojovali nepřetržitě celou válku.
Bojovali za ideály T.G. Masaryka, který jako politický a duchovní vůdce národa burcoval po celý svůj život z lhostejnosti náš rozum a svědomí.
Boj za každou cenu, za pravdu, proti zlu proti nespravedlnosti,
proti morálnímu úpadku všeho druhu
- to byl T.G. Masaryk - náš příklad za války.
V jeho boji my všichni musíme pokračovat !
Vy, pane prezidente, jste jeden z mála našich politiků,
který si plně uvědomuje, že problém morálního ozdravení našeho národa svojí důležitostí
zdaleka převyšuje veškeré ostatní problémy.
Dnešní cynické nazírání na svět je způsobeno tím,
že po více než čtyřicet let naše mládež neměla koho si vybrat za vzor.
Moji stateční mrtví kamarádi letci jsou tímto vzorem...
Buderim 7. března 1994 Vladimír Nedvěd
---
PS. Autor knihy, Jiří Dunděra, emeritní primář nemocnice Kyjov.
Bedřich Rozehnal, autor nemocnice Kyjov, kriminálník totality.
Eva Rozehnalová, dcera, vyhnananá v roce 1960 z Brna do Jihlavy.
Na památky UNESCO pošlou dotaci
Sanity mají nové vysílačky
Strážníci v Jihlavě předali hledaného muže policii
K zápisům do prvních tříd v krajském městě přišlo 601 předškoláků
Důležité je, aby lidé „bordel“ nedělali
DKO hostil soutěž modelářů
Držte si klobouky, Bismarck vyplouvá!
Kriminalistický pomníček objasněn. Jihlavského podvodníka Pavla Vorlického dopadli po 18 letech v Praze
Kroupy kočárky neodradily
Řidič Multivanu srazil v Jihlavě lidi na přechodu, nehodu zachytila kamera
Vernisáž ke stovce Gustava Kruma, Mahlerův dům Jihlava
Soubor Včelinec Zhoř, premiéra Smíšené dvouhry 
100 let paní Anny Novákové, Alzheimer HOME Jihlava
Velikonoční jarmark v Nové Říši u Telče
Soutěž modelářů O štít města Jihlavy 
