Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Nejen zvládnutí covidové pandemie nebo loňská podpora válečných běženců prchajících před ruskou agresí na Ukrajině, ale také pomoc Moravanům postiženým tornádem patřila k mimořádným momentům nedávné doby v práci jihlavské Charity. 
Společně s dalšími kolegy vyrazila v červnu 2021 z Jihlavy na Moravu brzy po tornádu i pracovnice terénních programů zdejší Charity Martina Hrabalová. „V okamžiku, kdy přišlo tornádo, tak organizace zareagovala velice rychle, vyhlásila okamžitě finanční sbírku,“ vzpomíná.  

Okamžitě byl také osloven stabilní charitní krizový tým. „Z něj se vytvořily takové krizové minitýmečky, které okamžitě na tu Moravu vyjely. Byli jsme v týmu vždycky dva lidé a jedno auto, abychom se někam dostali,“ vysvětluje Hrabalová. 
Prvotním cílem byl podle ní sběr informací a dat: „Protože na vyhlášené sbírce velmi rychle naskakovaly peníze a jakýmsi mottem nebo tématem Charity se stalo dostat je co nejrychleji k lidem.“ 

Pracovníci Charity tak podle Hrabalové oslovovali poškozené lidi s předem připravenými dotazníky, do kterých vyplňovali údaje ohledně konkrétní situace: „Byl tam kontakt, protože se nám často stávalo, že ti lidé nebyli na místě svého zničeného domu, našli třeba nějaký azyl u příbuzných, nebo se nám i stalo, že byli hospitalizováni.“ 

Důležitým údajem v dotazníku bylo poškození domu. Jihlavský minitým operoval zejména v Pánově na okraji Hodonína. Tady nezůstal snad jediný dům nepoškozený. S lidmi tak pracovníci Charity sepisovali rozsah poškození, který pak posoudil i statik. 
Zjišťována byla také sociální a finanční situace rodiny, zda nejde např. o seniory či matku samoživitelku, zda je dům pojištěn, zda lidé mají možnost nějakého jiného zdroje příjmů. 
„Dotazníky se potom odevzdávaly a velice rychle se vyhodnocovaly, aby se finanční, případně materiální pomoc k lidem dostala co nejdřív,“ popisuje Hrabalová. 
 
Nejdřív přišla negace
Tornádo ničilo domy ve čtvrtek, tým s jihlavskými pracovníky Charity na místo poprvé vyjel v sobotu. První reakce poškozených lidí ale paradoxně nebyly příliš pozitivní. 
„Oni byli prostě v šoku, často tam byla i nějaká fyzická zranění. V Pánově, kam jsme potom s mým týmem jezdili, byl velký problém třeba už to, jak se na místo dostat. V cestě byly sutiny, muselo se to různě objíždět,“ vzpomíná M. Hrabalová. 

Právě v Pánově došlo během tornáda také k úmrtí dítěte. „Stav obyvatel nebyl dobrý a často na nás reagovali úplně negativně, ve smyslu, že oni nám tady teď nebudou nic říkat, protože teď tady řeší, že nemají pitnou vodu, nefunguje jim elektřina, nemají signál na telefonu. Takže naše role tam ze začátku byla opravdu i získat si jejich důvěru, vyslechnout si jejich příběhy, sdílet ty emoce. Myslím si, že z těch týmů všichni plakali, včetně mě. Bylo to hodně psychicky náročné,“ připomíná si okamžiky z června 2021 terénní pracovnice jihlavské Charity.   

V tom směru oceňuje přístup a podporu své organizace: „Měli jsme možnost nějaké individuální supervize, potom velkého odpočinku.“
Sama se osobně zúčastnila šesti výjezdů: „Myslím, že holky tam byly sedmkrát. Zprvu to bylo náhodné, ale posléze už jsme se snažily jezdit cíleně do těch lokalit, kde už jsme před tím byly. Protože ti lidé si nás tam pamatovali, a ta naše červená trička taky udělají hodně. A samozřejmě, že pokud s lidmi už máte navázaný kontakt, tak on se lépe obnovuje.“

Velká vlna pomoci 
Poslední návštěvy už byly podle zkušenosti M. Hrabalové mnohem příjemnější. K lidem už leckdy dorazily peníze na obnovu bydlení, vnímali pomoc, která přišla přímo. 
„Neříkala bych tomu psychologická pomoc, ale spíš takový lidský přístup, který tam byl potřeba,“ uvažuje terénní pracovnice nad tím, jak přesně charakterizovat, co lidé v situaci po tornádu potřebovali.
Souběžně s psychickou podporou šla snaha o materiální pomoc nebo informování ohledně možností čerpání různých dávek, s nímž lidé neměli žádné zkušenosti. 

„Podařilo se nám umístit do místního domu s pečovatelskou službou jeden seniorský pár, který v tom svém polorozbořeném domě opravdu nemohl zůstat, protože to byli osmdesátiletí lidé. To byl takový náš velký úspěch. Případně jsme potom ještě vystopovali některé lidi, kteří třeba byli v nemocnicích. Později je pak kontaktovali naši koordinátoři,“ vybavuje si M. Hrabalová konkrétní situace. 

V charitní sbírce na pomoc lidem postiženým tornádem se podařilo vybrat 363,5 milionu korun. Pro lidi z jihlavské Charity ovšem neznamenala pomoc postiženým lidem, že by mohli pustit ze zřetele služby, které jsou jejich tradiční náplní práce. 
„První výjezd byl o víkendu, ale potom jsme museli zajistit, aby naše služby fungovaly. To znamená, že když půlka lidí odjede na jižní Moravu, tak ta druhá půlka musí udělat práci za ně. A zároveň si myslím, že jsem asi nikdy nezažila tak dobrý pocit ze solidarity lidí. Z toho, jak velká byla ta vlna pomoci, jak finanční i materiální sbírky narůstaly. Bylo tam hrozně moc dobrovolníků a vím, že jsem si říkala, že to s lidmi není tak špatné, jak jsem si myslela,“ dodává terénní pracovnice Martina Hrabalová.   
 

Diskuze k článku