Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

V České republice je evidováno okolo 600 tisíc včelstev. Někteří včelaři kontrolující své úly je nyní nacházejí prázdné a namísto očekávání bzučícího jara taví prázdné voskové plásty vytažené z úlů. 
„Odhaduje se, že v republice přes tuto zimu uhynulo nebo uhyne 50 % všech včelstev, což je 300 tisíc rodin. Při počtu 10 tisíc včel na úl je to děsivé číslo tří miliard mrtvých včelích dělnic. Některé vesnice jsou takřka bez včel,“ říká Tomáš Golský, člen základní organizace Českého svazu včelařů v Jihlavě.  
Takto masivní úhyny se odrazí na kvalitě i množství opyleného ovoce, zejména jablek, třešní, a zeleniny. Vliv úbytku práce včel se může podepsat i v míře výtěžnosti některých zemědělských plodin, jako je řepka či jetel, a semen květin a stromů v lesních porostech.

Jak Golský dodává, pro jihlavské včelaře je to přitom v krátkém čase již druhá rána. Před dvěma lety zde byly utraceny a ohni odevzdány desítky včelstev z důvodu výskytu nákazy moru včelího plodu. 
Proč včely nyní hynou? 
„Příčiny úhynu jsou polyfaktoriální a pravděpodobně spojené s viry. Imunitní systém včel je bioindikátorem dění v krajině.“ 
Golský vysvětluje, že včela má unikátní systém vzdušnicového dýchání, díky čemuž se vzduch dostává přímo do buněk v těle. Jakékoliv znečistění životního prostředí tělo létavky spolehlivě absorbuje. To následně kvůli sdílené potravě vede ke snížení imunity v celém superorganismu úlu. 

Na vině je i méně slunečního záření v předešlém roce. „Veškeré úhyny většinou mívají svůj původ jeden rok zpětně. Podle mých fenologických zápisků v roce 2021 bylo přímé oslunění sluncem, které je potřebné k letové aktivitě včel za květy, místo v dubnu až na začátku června. Tam, kam nemůže slunce, chodívá doktor, říkával můj otec. Snížené množství slunečního záření nedokáže efektivně ničit různé viry. Nebývalé teplé zimy, které jsme poznali i letos, rovněž včelstvům neprospívají. Problémem jsou i rezistence na léčiva, jimiž se tlumí zavlečené asijské parazitální onemocnění včelstev, spolehlivý přenašeč smrtících viróz, brouk varroa destruktor,“ objasňuje Golský. 
Včela medonosná bývá označována za třetí pro hospodářství nejužitečnější zvíře, více než 1/3 potravin je přímým výsledkem její práce. 

Včelař upozorňuje i na skutečnost, že stát odebral peníze včelařům, podobně jako myslivcům a rybářům udržujícím život v krajině, na činnost spolků. 
„V době, kdy ceny cukru vystřelily několikanásobně nahoru, stát takřka zrušil i příspěvek 1.D, ze kterého většina včelařů platila alespoň část nákladů na cukr, kterého nově vytvořené včelstvo potřebuje na zimu okolo 20 kilo. Domnívám se, že všechny tyto vlivy povedou k tomu, že řada zejména starších a větších včelařů již plně neobnoví své chovy.“

Golský však přidává i radu, jak ubývajícímu hmyzu mohou pomoci i nevčelaři. „Kdo by chtěl pomoci včelám a obecně opylovačům v přírodě, nechť v tomto jaře vysadí jeden medonosný keř či strom. Omezí sečení kvetoucího trávníku, popřípadě si místo čokolády koupí od některého ze včelařů ve svém okolí skleničku medu. Včelám tak nejlépe poděkujeme nejen za bohatou úrodu, barevnou krásu, ale i harmonii naší krajiny,“ uzavírá Tomáš Golský.

Diskuze k článku