Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

V prosinci 2020 odevzdal hokejový útočník Jan Mandát, tehdy hráč extraligových Pardubic a reprezentant, dopingovým komisařům vzorek obsahující stopy kokainu. Následovala dvouletá „stopka“ slibně našlápnuté kariéry. „Udělal jsem obrovskou hloupost a zklamal spoustu lidí,“ ví sedmadvacetiletý jihlavský rodák a odchovanec Dukly. „Chci to odčinit,“ zdůrazňuje.

Trest vám vypršel a jste zpět v českých soutěžích. Jaký byl návrat?
Hrozně moc jsem se na to těšil. Celou dobu jsem sledoval jak extraligu, tak první ligu. Jsem rád, že jsem zase zpátky.

Je náhoda, že jste nastoupil zrovna proti jihlavské Dukle, jejíž kouč Viktor Ujčík vám jako šéf disciplinární komise vyměřil dvouletý trest.
Náhoda to tedy byla pořádná. Musím ale říci, že tím, jak se hrálo v Pelhřimově, a ne na Horáckém zimním stadionu v Jihlavě, nebylo to pro mě až tolik pikantní. Pochopitelně bylo super, vidět kluky, které znám, a bylo fajn, že se moje rodina mohla přijet podívat.

Pocity před utkáním?
Byl jsem trochu nervózní, to přiznávám, ale nic hrozného. Převládalo spíše natěšení a radost, že opět mohu obléknout pardubický dres, byť zatím jen B-týmu.

Jak dlouhé byly dva roky mimo vrcholový hokej?
Ohromně dlouhé. V jednu chvíli mi to přišlo opravdu nekonečné… Na druhou stranu mi ty dva roky změnily život. Je ze mě lepší člověk, a jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Nyní se koukám dopředu a chci na ledě odvádět co nejlepší práci.

Prý jste se živil prácí na pile. Je to pravda? 
Ano, bylo tomu tak. Byl jsem na pile zhruba tři až čtyři měsíce a musím říct, že mi to hodně otevřelo oči. Je to ohromně těžká práce. Bylo super si to vyzkoušet a zjistit, nebo si spíše uvědomit, jaké máme jako sportovci štěstí, že můžeme dělat to, co nás baví. Hokej je pochopitelně také těžká práce, ale z trochu jiného úhlu.

Doporučil byste tuto zkušenost všem sportovcům, aby si vážili svojí profese?
Rozhodne ano! Někomu jsem říkal, že kdybych trénoval třeba juniory, tak místo soustředění na horách by se jelo na týden na pilu. V pět ráno budíček a od šesti hodin pěkně venku pracovat se dřevem.

Kdo vás v těžkých chvílích nejvíce podržel?
Rodina! Bez ní si myslím, že bych celou tu situaci nezvládl. Všichni mi moc pomohli, i když vím, že jsem zklamal i je. Rodina to hodně odnesla, ale nikdy se ke mně neotočila zády a snažila se mi pomoci po všech stránkách. Tímto bych jí chtěl ještě jednou poděkovat. Mám obrovskou motivaci ten průšvih odčinit, aby na mě mamka s ťatkou, a další členové rodiny, opět mohli být pyšní.

Trest se vztahoval na soutěže pod hlavičkou Mezinárodní hokejové federace. Odpykal jste si ho v americké ECHL. Jakou měla úroveň?
Překvapivě dobrou. Bylo tam hodně mladých kluků, takže zápasy měly rychlé tempo. Do toho je tam menší hřiště, na kterém člověk nemá moc času ani prostoru. Já osobně jsem si tohle angažmá opravdu užíval, protože jsem byl hrozně rád, že mohu hrát hokej.

Radost vám určitě udělalo i vedení pardubického klubu, od kterého jste dostal druhou šanci. 
Jednoznačně. V Pardubicích se mi moc líbí, bral jsem je jako svůj druhy domov. Byl jsem hrozně rád, že jsme se s majitelem klubu panem Dědkem domluvili, a můžu tam pokračovat. Jedním z důvodů, proč jsem za druhou šanci rád, je obrovská příležitost udělat letos nějaký týmový úspěch, jelikož Pardubice mají silný kádr. Bude to ještě dlouhá sezona, a já doufám, že dopadne co nejlépe.

Vytyčil jste si nějaké konkrétní osobní cíle?
Ne. Jenom chci, aby mě hokej bavil. Dělám tenhle sport, protože  ho miluji a jsem pro něj na sto procent zapálený. Na některých stadionech určitě budu poslouchat výkřiky fanoušků, ale na to jsem připravený.

Diskuze k článku