Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Viděli jste oscarový film Forrest Gump? Hlavní hrdina v něm vyniká schopností rychle a dlouho běhat. Krajské město Vysočiny má rovněž svého Forresta, akorát s tím rozdílem, že neběhá, ale chodí… Devětadvacetiletý Jihlavák Roman Herbst nachodil v rámci celorepublikové akce Výzva 10.000 kroků v měsíci říjnu bezmála 835 kilometrů.

„Rád bych se s veřejností podělil o svůj příběh. Chci inspirovat a motivovat další lidi ne k tomu, aby vstali a chodili, ale aby si uvědomili, že každá změna nezačíná nikde jinde než u nás samotných. Změníme-li sebe a začneme dělat věci jinak, máme  příležitost změnit svět okolo nás,“ říká.
Výzva 10.000 kroků byla právě o změně způsobu myšlení. Nešlo o to, denně ujít určenou vzdálenost, ale hlavně se hýbat a chodit, nespoléhat na automobil či veřejnou dopravu.

„Moje prvotní vize byla taková, že každý den se budu do práce a poté domů dostávat pěšky namísto auta. Skoro nikdo z mého okolí tomu nevěřil. Většina lidí kroutila nad tím nápadem hlavou, považovala ho za nereálný,“ vypráví Roman Herbst.
Vzhledem k tomu, že bydlí na jižním okraji Jihlavy a pracuje v logistickém areálu u Stříteže, v průměru jej denně čekala porce 20 km. Před ostrým startem potrénoval víkendovými procházkami na 10, respektive 14,5 km. V pondělí o půl čtvrté ráno Roman Herbst vypnul budík, připravil se a vyrazil, aby byl v šest hodin na směně.

Jelikož cítil dostatek energie, cestu nazpět si protáhl daleko za Heroltice. Poté se vydal domů oklikou přes Henčov. Večer mu krokoměr ukázal skoro 40 km. „Bolelo mě celé tělo, ovšem najednou mi bleskla hlavou myšlenka ujít ještě těch pár kilometrů, abych dosáhl maratonskou vzdálenost. Netřeba dodávat, že když jsem před spaním upadl do postele, byl jsem naprosto vyřízený a všechno mě bolelo,“ líčí Roman Herbst.
Následující den se podle svých slov na dolní končetiny sotva postavil. „Do práce jsem jel autem, což mě mrzelo, ale nebylo zbytí. Pomohlo to, aby se nohy rychle daly do pořádku, a ve středu jsem opět vyrazil po svých,“ dodává.

Tělo chůzi postupně přivyklo a pěší cesta do zaměstnání se po většinu měsíce stala pro Romana Herbsta standardem. „Byly dny, kdy jsem kvůli vyřizování nějakých záležitostí potřeboval auto, abych se rychleji přesouval,“ přiznává. „Ovšem od následujícího dne jsem opět spoléhal jenom na svoje nohy a dosáhl jsem vytyčeného cíle,“ doplňuje.

Zpáteční „štreku“ z práce někdy ovlivnila únava. Namísto ideální jedné hodiny a čtyřiceti minut se několikrát protáhla na dvě a půl hodiny. „Občas jsem se musel zastavit a posadit. Cesta domů mi připadala nekonečná. Nicméně takové krize po prvních čtrnácti dnech pominuly, tělo sílilo a bylo vytrvalejší než kdy předtím,“ pochvaluje si Roman Herbst.

V polovině října nasbíral dostatek sil, aby ušel téměř 46 km za jediný den, čímž překonal svůj předchozí rekord 42 km. Vyvrcholení měsíční mise ovšem Romana Herbsta teprve čekalo. Uvažoval nad tím, jak bude vypadat, respektive kam povede závěrečná výprava, která symbolicky završí ono velké překonávání vlastních schopností. Koukal do map a plánoval ideální trasu, aby pokořil i 46 km, ale zároveň byl schopný tam vůbec dojít.
„Po dlouhém přemýšlení a odhadování nejrůznějších míst a vzdáleností mě napadla fantastická myšlenka: vyrazit pěšky z Jihlavy do Rakouska!“ zdůrazňuje.

Nejednalo se o jen tak ledajaký nejbližší bod na hranicích s jižním sousedem České republiky. Roman Herbst se vydal na hrad Hardegg, vzdálený celých 75 km (12 km od Znojma). Prý neměl nejmenší tušení, jestli taková akce vůbec je v jeho silách, přesto jsem se odhodlal ji podniknout, ať by dopadla jakkoli. Všechny strasti, kterými do této doby prošel, byly slabým odvarem toho, co  jej čekalo…
„Již při vstávání před druhou hodinou v noci začal vnitřní boj, jestli vůbec na tu výpravu vyrazit, nebo raději pokračovat v milosrdném spánku. Odhodlání zvítězilo,“ podotýká.

Tma, poté teplo, mrazivá mlha, pocit únavy a vysílení, opět tma a mrholení… Největší překážka se Romanu Herbstovi postavila do cesty po úvodních deseti  kilometrech, kdy narazil na divoké prase. „Reagovalo na mě podrážděně, až jsem měl strach, že zaútočí. Naštěstí se mi podařilo tuto situaci překonat bez úhony a kance bezpečně obejít,“ vrací se k nepříjemnému okamžiku.

Poslední část cesty prý šel vytrvale jenom díky železné vůli, která se nechtěla vzdát. „Bolest nohou byla opravdu ukrutná. V momentě, kdy jsem k Hardeggu dorazil, se rozezvoněly zvony věže. Jakoby ohlašovaly splnění mého cíle. Byl to nepopsatelný a úžasný pocit vítězství nad sebou samým,“ popisuje Roman Herbst chvíle naprostého štěstí.

Nemohl však usnout na vavřínech… Spěchal do nejbližší vesnice na české straně, aby stihl poslední autobus domů. Ještě mnoho dalších hodin nemohl kvůli obrovské bolesti nohou v klidu sedět, přesto se vracel spokojený. „Dokázal jsem něco zdánlivě neuvěřitelného…,“ je na sebe pyšný.
Celková vzdálenost, kterou v průběhu října ušel, činila 834,4 km. Pro zajímavost: vzdušnou čarou tento údaj odpovídá vzdálenosti z Jihlavy do francouzského města Remeš, a současně se rovná více než jednomu milionu nachozených kroků.

„Vnitřní boj a pokoření vlastních hranic nás posouvají dál a dělají z nás lepší verzi sebe sama. A ať už jsem absolvoval cestu do práce v dešti, na bodu mrazu nebo v úplné tmě, neskutečným způsobem mě to zocelilo nejen po fyzické, ale hlavně po psychické stránce. Pokud člověk pracuje takovým způsobem sám se sebou, dokáže se opravdu posunout. V momentu, kdy dojde do cíle, zjistí, že stojí někde úplně jinde, než kde stál, když vycházel z toho pomyslného startu. To je ta změna. A na začátku každé změny je výzva!“ uzavírá Roman Herbst.

Diskuze k článku