David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Sice se říká, že je lepší vyhořet než se stěhovat, ale s tímhle tvrzením rozhodně nechoďte za Erikou Košovou. Ještě před pěti lety bydlela nedaleko nemocnice, což měla jako sanitářka do práce skoro co by kamenem dohodil, teď už ale roky bydlí jen o pár  set metrů níže v ulici Leoše Janáčka.

Když se podívá ven z okna, vidí Palouček. To je území, kde společně s partou místních lidí co čtvrt roku tvoří nejrůznější druhy dekorací, a to přesně podle toho, jaké je aktuálně venku roční období.

Stovky lidí tam chodí obdivovat souznění dýní, světýlek, nejrůznějších postaviček a najdete tam i fotokoutek na motivy Harryho Pottera. Právě paní Erika fotokoutek ilustrovala a nejen ten.

Talent a vlohy má rozhodně po tatínkovi. „Byl malíř a scénograf Horáckého divadla, takže geny tam určitě jsou,“ vysvětluje paní Erika. Když se přistěhovala do lokality, jako první počin do Paloučku vyrobila dýňáka, který měl kostru z pletiva.

„Normálně jsem ho oblékla a hlavu musel mít samozřejmě z dýně, která mu ještě ke všemu i svítila. Fotokoutek byl také můj nápad. Vytvářím ho už na každé roční období.“ směje se s tím, že inspiraci čerpá na internetu.

Vzhledem k tomu, že pracuje ve zdravotnictví, a to je práce náročná sama o sobě, fotokoutky vytváří ve volném čase, ale jak sama říká, baví ji to a zároveň i naplňuje. Než se dostane její počin do finální fáze, většinou to trvá měsíc nebo dva. „Když tvořím, tak mám doma věci prakticky po celém obýváku,“ směje se paní Erika.

Fotokoutek tvoří ze základu OSB deska. Parta lidí zkrášluje Palouček v ulici už několik let, takže na veřejnosti se to rychle dostalo ve známost.

„Nedá se říct, že by některá z prezentací byla víc nebo míň navštěvovaná. Pro nás je důležité, že se to lidem líbí. Je to skvělý pocit, který vás motivuje dál a do budoucna přemýšlet a vytvářet nové a nové věci. Přesně kvůli tomu to člověk dělá,“ přibližuje.

Z minulosti už má parta autorů Paloučku zkušenosti i s vandaly. Nikdy to ale podle paní Eriky nedošlo do fáze, kdy by se na to chtěl někdo z týmu takzvaně vykašlat.

„Je hlavně smutné, že se najdou lidi, kteří záměrně ničí práci druhých. Vždyť to nikdo nedělá sám pro sebe, ale pro radost všech. Třeba dýně nám nosí sousedé ze širokého okolí. Komunita, která se na tom podílí, pořád roste,“ hlásí.

Když se půjdete na Palouček podívat třeba právě dnes, vězte, že týmu lidí trvá den až dva, než lokalitu připraví do momentální podoby.

„U nás je to vlastně tak, že když sestavíme podzimní prezentaci, tak už se vrháme na zimní, protože zhruba čtvrt roku trvá, než si to všechno připravíme a jdeme instalovat na Palouček. V podstatě se dá říct, že jdeme z jednoho období do druhého,“ přibližuje Košová.

Reálně za přípravami lokality stojí přibližně kolem pěti až šesti lidí. Aktuálně v dekoracích převažují dýně. Hned po vzniku zátiší se jejich počet postupně zvyšoval, protože dobrovolníci nosili z vlastní iniciativy své výtvory. „Upřímně, ani jsem nepočítala, kolik jich tu vlastně vůbec je,“ říká paní Erika, která tam ona sama má dvě.

„Vůbec si nechci ani představit, že bych se odsud stěhovala. Jsem tu moc spokojená, našla jsem tu kamarády, a ta práce na Paloučku v tom hraje také důležitou roli. Mám zábavu, koníčka, ze kterého mají děti radost,“ přiznává.

Než se stala dvorní malířkou pro Palouček, zavzpomínala na své malířské začátky z puberty, kdy malovala akt své kamarádky. „Taťka byl ale přísný a vše mi pohanil,“ směje se závěrem povídání.

Diskuze k článku