Reklama
Dnes je čtvrtek 28.03.2024     svátek má Soňa

Moje vzpomínání na školní léta

Foto: archiv autorky
Foto: archiv autorky

9.10.2022 Čtenáři píší/Komentáře (0), autor:
Jana Waniová, Dolní Cerekev

Zkusím vylovit pár vzpomínek na školní léta svá i svých spolužáků. Do školy jsem začala chodit ve Velkém Ratmírově. Je to malebná vesnička kousek od Jindřichova Hradce.

Začala jsem chodit do jednotřídky, kterou vedl pan řídící Dosbaba. Do první třídy jsem šla už v 6 letech, normálně se tehdy chodilo od 7 let. Potřebovali doplnit stav žáků, tak jsem přišla na řadu dřív.

Vzpomínám, jak nám pan řídící rozdal penály. Byly to dřevěné krabičky se zasouvacím víkem, uvnitř tužka a tzv. násadka s pérkem. Pérka byla vyměnitelná, ale brzy rozskřípaná, když se na ně moc tlačilo při psaní do sešitu nebo do kalamáře.

Kalamář byla malá sklenička na inkoust, kterou měl každý žák u pravé ruky v otvoru v lavici. Inkoust jsme samozřejmě museli mít i doma kvůli domácím úkolům. Když se pérko málo namočilo, tahy byly přerušované, když se namočilo moc, dělaly se kaňky. Ale zvládnout jsme to museli všichni.

Pastelky. Pro celou třídu krabička různě posbíraných kratších i delších, neměli jsme každý svoje tak jako dneska, fixy jsme neznali vůbec. Já jsem měla oblíbenou tlustou zelenou pastelku a tu jsem si vybrala vždycky.

V paměti mám ještě jednu věc, a to práci na školní zahradě. Pan řídící s manželkou ji vzorně udržovali a my děti z 1. třídy jsme sázely stromy. Ještě dneska si pamatuji, kde jsem sázela stromek já. Třeba tam ještě dneska stojí.

Do druhé třídy jsem začala chodit v Dolní Cerekvi. Tady to byla klasická devítiletá škola. Školu vedl pan ředitel Dobromil H. a jeho jméno opravdu určuje to, jaký byl.

Dobrý, hodný, měli jsme ho rádi. Tým učitelů také, ale s těmi jsme se blíž poznávali spíš později. Měli jsme svou třídní paní učitelku Jiřinu K., která s námi absolvovala 3. – 5. třídu. A s ní mám jeden zážitek: Byl 1. duben – apríl.

Dva spolužáci nalepili nitku přes roh okna, aby to vypadalo, že je prasklé. Paní učitelka přišla do třídy a my jednohlasně: „paní učitelko, kluci rozbili okno“. Moc si okno neprohlížela, vyžádala si žákovské knížky a klukům chtěla napsat poznámky. Než je napsala, vše se vysvětlilo.

Ještě se vrátím do 2. třídy a popíši, jaké účesy jsme měly my holky na hlavě. No stejné. Nosily jsme tzv. „kohouta“. Vlasy jsme měly rovně střižené pod ušima a nad čelem se vzal prostřední pramen a stočil se do ruličky.

Upevnil se sponkou, aby se neroztočil a dobře držel. Často nám do něj maminky zavazovaly mašle. Já jsem je nosila hodně, ale také jsem byla první, která se „kohouta“ zbavila. A po mně ostatní spolužačky.

Když jsme přišli do 5. třídy, dostali jsme posilu. Přibyli k nám spolužáci z Kostelce a Cejle. Tím se třída naplnila na 30 žáků. To už cerekvická škola v dnešní době nemá. Ale také nemá kamna na dřevo a uhlí. A to my jsme měli. Ale také „uhelné prázdniny“, když došlo uhlí. Nebo také odpolední vyučování, když řádila nemoc a nebyl „supl“. To se vymstilo i mně.

Měli jsme odpolední vyučování. Čekali jsme na dvoře, kam si pro nás vyučující chodil. A najednou přes Cerekev jely tanky. Tak jsem se šla podívat. A moje poznámka v ŽK zněla: „Dívala se na tanky, přišla pozdě do školy.“

Kamna ale také sloužila jako sušák na oblečení, hlavně pro přespolní, když přišli celí mokří, hlavně kluci. Do Cejle a do Spělova se chodilo pěšky, spoje nebyly a v zimě závěje nad kolena. My jsme si ještě sněhu užili.

Ale nebyly zimní kombinézy, měli jsme jen tepláky a ty byly hned mokré. Ale když jsme odpoledne trávili venku, domů jsme se nechodili sušit, museli bychom zůstat doma. Většinou už se nebylo do čeho převléct. Pro nás to byl trest, dneska je to naopak.

V rámci výuky jsme také chodili pracovat na školní pozemek. Měli jsme pana učitele Josefa H. Byl to trochu starší učitel než ostatní členové sboru. Ale o to víc toho věděl a chtěl to dopřát i nám. Ale znáte to, hloupé děti.

Spíš jsme hledali úlevu, než práci. Na jedné jabloni vyrostla pěkná jablíčka a pan učitel nás na ně upozornil. To neměl dělat, protože se stala středem pozornosti spolužáků. Když jsme se vraceli ze zahrady do třídy, dvě jablíčka se na nás smála z učitelova stolu. Pan učitel odešel pro něco do kabinetu a jedno jablko se ocitlo v kapse nových manšestrových kalhot jednoho spolužáka. Pan učitel přišel, přepočítal a hledal.

Jablko bylo velké a z kapsy nešlo vyndat. Pan učitel vyndal roubovací nožík, kapsu nařízl a jablko bylo venku. Nedovedu si představit, že by se to stalo dneska.

Kromě prací na pozemku nás měl pan učitel Josef H. na hodiny zpěvu. Naučil nás hodně písniček, hrál na housle a nepozorní kluci od něj dostali upozornění smyčcem. Od něj mi přibyla do ŽK poznámka „Mluvila“. Doma nevěděli kdy, jak a proč, ale byla to moje druhá a poslední poznámka za celou devítiletou docházku do „ZDŠ“ Dolní Cerekev.

Učitelé, kteří nás na základní škole učili, už nejsou mezi námi, ale pokud to šlo, tak jsme je na srazy zvali. Nejdéle to s námi „táhla“ paní učitelka Marcela Z., ale už také není mezi námi. Škoda, byla bezvadná. Přísná, ale spravedlivá.

Srazy spolužáků se konají každý rok. Letos jsme se sešli po 57 letech a vždycky je nás alespoň dvacet. Máme na co vzpomínat, tak si přeji, ať nám to ještě dlouho ve zdraví vydrží.

 

Diskuze k článku

Nový komentář

Napište i vy, svůj vlastní článek - formulář ZDE
Reklama
01.03.2024 Čtenáři píšíTřešť je plná skvělých muzikantů

Lidovku v Třešti jsem navštěvovala od roku ´89 až do roku ´99. Za tu dobu jsem stihla absolvovat dva cykly houslové průpravy u paní učitelky Wildmanové, na kterou dnes moc ráda vzpomínám. Také ...

Komentáře (0)
29.02.2024 Čtenáři píšíAd… Značka Café Etage končí, subkultura mizí z dalšího tradičního podniku v Jihlavě

Na článek Jihlavských listů o aktuálním ukončení činnosti kavárny a galerie Café Etage, subkulturního prostoru v patře domu na Masarykově náměstí 39 v Jihlavě, zareagovala telefonátem ...

Komentáře (0)
28.02.2024 Čtenáři píšíPotravinářské inspekce: Nejčastěji se klame se sýrem

Každá čtvrtá kontrolovaná restaurace klamala spotřebitele v informacích o nabízených pokrmech. Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) pravidelně ověřuje pravdivost údajů ...

Komentáře (0)
26.02.2024 Čtenáři píšíVRT? Jde zejména o to, umožnit propojení Berlína s Vídní

O vysokorychlostních tratích (VRT) toho bylo napsáno již poměrně hodně, bohužel ne vždy byly informace přesné a úplné. Podívejme se tedy ještě jednou na tuto problematiku, tentokrát spíše ...

Komentáře (1)
25.02.2024 Čtenáři píšíTo nevymyslíš… anebo Život je boj

Chtěla bych se s vámi podělit o zážitek, který se denně neděje a snad se ještě nikomu ani nestal. Byl krásný den, neděle dopoledne. S manželem Františkem jsme se v klidu nasnídali a v ...

Komentáře (0)
24.02.2024 Čtenáři píšíPtám se, co se vlastně změnilo?

Píše se rok 1944. To byl rok, kdy jsme se mnozí dnešní důchodci narodili a měli to štěstí, nebo smůlu, že jsme se dožili tohoto požehnaného věku v dnešní době, kdy s námi všichni mladšího ...

Komentáře (0)
23.02.2024 Čtenáři píšíChodíme pro mozek a radost

Stejně jako v uplynulých letech, uskuteční se i letos v měsíci březnu Národní týden trénování paměti. S touto akcí je spojen také aktivizační program Chodíme pro mozek v týdnu od 11. ...

Komentáře (0)
21.02.2024 Čtenáři píšíJak zlepšit ochranu biodiverzity? Sledovat její genetickou úroveň s ohledem na „klimazměnu“

Genetická variabilita je základem biologické rozmanitosti, důležitým předpokladem životaschopnosti druhů. Mezinárodní vědecký tým v nové studii přináší návod, jak sledovat změny genetické ...

Komentáře (0)
18.02.2024 Čtenáři píšíJak můj táta chytal sumce

Sice je únor a počasí zrovna není to nejlepší, co bychom si my přáli. Přesto při každém otevření šuplíku je očividné, že potřebuje uklidit. A tak narážím na staré zašle fotografie, ...

Komentáře (0)
17.02.2024 Čtenáři píšíPostřehy ze supermarketu

„Úsmev, úsmev, to je šanca premenená…“ Proč jsem na úvod tohoto článku napsala úryvek z písně skupiny Modus? Hned vysvětlím. Když se v Jihlavě otevíral supermarket Billa, objevila ...

Komentáře (0)
16.02.2024 Čtenáři píšíVzkaz mým dobrým andělům

V letošním roce, dá-li Pán Bůh, oslavím 7. září kulaté narozeniny, tj. 90 let, nebo taky ne. To se uvidí. Ten loňský rok nebyl ke mně ani trochu vlídný. Přinesl mi jen samé trápení ...

Komentáře (0)
15.02.2024 Čtenáři píšíPrvní vysvědčení v prvních třídách loucké školy si děti parádně užily

Pro děti v první třídě, jejich rodiče i paní učitelky je okamžik rozdávání prvního vysvědčení zásadním okamžikem plným emocí, hrdosti a očekávání. Pro děti v první třídě je ...

Komentáře (0)

Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. Výroba www stránek a eshopů
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net