Meteory, nebo také nesprávně padající hvězdy, jsou ve skutečnosti světelné záblesky, které vznikají ve vysokých vrstvách zemské atmosféry v důsledku pádu drobných úlomků pocházejících z oblasti meziplanetárního prostoru.

Drobné částečky o velikosti zrnek písku do zemské atmosféry vstupují s relativně vysokou rychlostí, díky čemuž dochází k velmi prudkému zahřívání a vzniku krátkého světelného záblesku. Samotné úlomky se pak velice rychle zcela vypařují.

V případě meteorických rojů do zemské atmosféry vstupuje velké množství drobných úlomků a ze zemského povrchu pak můžeme pozorovat zvýšenou četnost výskytu meteorů na obloze. Částečky meziplanetární hmoty v těchto případech pocházejí z rozsáhlých prachových stop, které po sobě obvykle zanechávají komety.

Mateřská kometa Perseid se jmenuje 109P/Swift-Tuttle a byla objevena v roce 1862. Tato kometa obíhá ve Sluneční soustavě po velmi excentrické dráze s periodou 134 let, přičemž naposledy se k Zemi přiblížila v roce 1992.

Vzhledem k tomu, že v případě Perseid je oblak drobných částic velmi rozsáhlý, aktivita roje (tj. pozorovatelnost rojových meteorů) začíná již dlouho před maximem a zároveň končí až dlouho po maximum.

Perseidy lze na letošní obloze pozorovat již od 17. července, a byť s nízkou četností, viditelné by měly být až do 24. srpna. Maximum v letošním roce připadá na noc z 12. na 13. srpna.

Podle aktuálních odhadů by se v období maxima mohly na obloze objevovat vyšší desítky, možná až stovka meteorů za hodinu. V předvečer maxima roje však bohužel nastává měsíční úplněk. Měsíční svit bude v okamžiku maxima natolik intenzivní, že kvůli němu bude drtivá většina meteorů s největší pravděpodobností zcela nepozorovatelná. Letošní pozorovací podmínky jsou proto z hlediska vizuálního pozorování opravdu velmi špatné. 

Pokud byste se na pozorování meteorů i přes nepříznivé podmínky vypravili, je vhodné vyhledat co nejtmavší místo s pokud možno co nejlepším výhledem na co největší část oblohy.

Meteory se totiž objevují po celé obloze. Pro pozorování meteorů není třeba využívat žádné speciální techniky. Meteory jsou nejlépe pozorovatelné pouhým okem. Ideální pozorovací pomůckou jsou proto lehátka, karimatky a spacáky.

Název meteorického roje je podle zaběhlé astronomické praxe odvozován od souhvězdí, do kterého se promítá tzv. radiant roje. Rojově příslušné meteory se sice objevují prakticky po celé obloze a v nahodilých časech, nicméně přesto mají cosi společného.

Pokud bychom totiž stopy rojových meteorů prodloužili proti směru jejich letu, všechny by se protnuly v jednom místě na obloze, v tzv. radiantu. Radiant meteorického roje leží v souhvězdí Persea.

Ačkoliv srpnové Perseidy jsou bezesporu nejznámějším meteorickým rojem, zcela jistě nejsou nejvydatnějším rojem. Například prosincové Geminidy jsou z hlediska hodinového počtu meteorů při maximu ještě asi o padesát meteorů silnější. Podobně je tomu i u lednových Kvadrantid.

Jakkoliv jsou pozorovací podmínky pro letošní Perseidy nepříznivé, na obloze stále zůstává celá řada dalších nesmírně atraktivních cílů.

Například jasná planeta Saturn se v srpnu nad východním obzorem objevuje již po soumraku. Ještě výraznější Jupiter nad východem nyní vychází krátce po 22. hodině.

Diskuze k článku