Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Život je o náhodách, na které je potřeba být připravený. Když JL hledaly někoho z žijících pamětníků zastřešení Horáckého zimního stadionu v Jihlavě (HZS), přihlásil se nám samotný stavbyvedoucí.

Jaroslav Dolejší je Jihlavák a věk 84 let by mu asi nikdo nehádal. Je vitální, pohyblivý a výborně mu slouží paměť. Má v sobě i trochu mladistvého elánu.

I přes svůj věk velmi dobře zvládá moderní techniku. Bez problémů komunikuje přes mobilní telefon a poštu odesílá prostřednictvím e-mailů. Naše schůzka se uskutečnila v redakci JL, kam na naše pozvání zavítal.

Na základě jeho vyprávění JL již zveřejnily publicistický článek. Jaroslav Dolejší pochází z Vyskytné na Pelhřimovsku. Většinu svého života prožil v Jihlavě.

Díky svým bohatým zkušenostem ze staveb byl v necelých 30 letech jmenován stavbyvedoucím zastřešení HZS.

O hokej i stadion se stále zajímá, i když pasivně. Zeptal jsem se ho, co říká na aktuální situaci s výstavbou nové multifunkční Horácké arény v Jihlavě.

„Na rekonstrukci jsem se chtěl zeptat vás. Já jsem úplně mimo. Nic o ní nevím, akorát jen to, co si přečtu v novinách,“ odpověděl lakonicky.

Podivoval se však práci statika, který vydával opakovaně posudky na střechu stávajícího stadionu. Jeho přístup ho zaráží.   

„Co je to za statika, který jim říká, rok a pak už ne? A za půl roku se dočtete, ještě rok a pak už ne, a pak se dočtete, ještě dva roky a pak už ne? Tak se to nedělá, buď to spadne, nebo ne!“ zdůraznil.

Bývalý stavbyvedoucí se na hokejový zápas podívá rád v televizi. Viděl tak i některá play-off utkání Dukly. Na „živý“ hokej však nechodí.

Využil však příležitost se se zimním stadionem rozloučit.  „Když bylo Grand Finále, tak jsem tam byl s vnukem. Vzal jsem si fotoaparát, tak jsem si ještě nafotil hlavně střechu. Foťákem jsem si to přiblížil, nezdálo se mi, že by to bylo rezavé. Střecha je stejná, jako když jsme ji dělali,“ pochvaloval si.

Manželka Zátopka „honila“ s oštěpem

K dnešnímu hokeji má výhrady, že je stále hrubší, a to se mu nelíbí. Vzpomíná na starou hokejovou gardu, kdy legendy jako Stanislav Konopásek, Bohumil Modrý, Vladimír Zábrodský nebo Václav Roziňák hráli ještě bez přileb a docházelo pouze k minimu zranění.

Na své si přišel při veteránském zápasu v Jihlavě, který byl součástí dubnové rozlučky se stadionem.  

„Líbilo se mi na Grand Finále, když staří chlapi nastoupili proti sobě. Nebylo tam žádné šťouchání, narážení na mantinely,“ srovnal.

Při slavnostním otevření zastřešeného HZS měl mladý stavař možnost se setkat s některými významnými prominenty režimu.

Mezi ně patřil legendární běžec Emil Zátopek, na kterého má hezké vzpomínky. Pamatuje si ho jako velmi skromného a mírného člověka.   

„Vůbec jsme o něm nevěděli. Rozdával podpisy, s každým se bavil a nedělal ze sebe žádného machra. Angažoval se v roce 1968 a pak ho za to zkrouhli,“ vzpomněl si Dolejší.

Podle něho k slavnostnímu otevření stadionu vyšla brožurka, kterou legendární běžec na požádání každému podepsal s věnováním.  

„Měl jsem tehdy malou holku, bylo jí rok a on tam napsal, ,Ilonce Dolejší Emil Zátopek´ a jako vždy ke svému podpisu připojil postavičku své manželky Dany s oštěpem, která ho s ním honí,“ přidal osobní zážitek.

Naopak nepříliš dobré zkušenosti měl s jiným režimním prominentem, generálporučíkem Františkem Šádkem, který přišel na slavnostní akt spolu se Zátopkem.

S obávaným generálem se před tím již jednou setkal na stavbě. Tehdy nestíhali termíny, protože měli málo lidí. 

„Vojenské myšlení bylo, že co udělá jeden člověk za sto dní, udělá sto lidí za jeden den. To na stavbě ale neplatí. Oni to zařídili tak, že nám dali 100 vojáků,“ pokračoval stavař původem z Pelhřimovska.

Jenže to nepomohlo a nasazené vojáky stavbyvedoucí musel hledat různě po půdách, protože se tam zašívali. Příjezdem slovenského generála se situace změnila. Prý tam chodil a dělal „jakoby mu všechno patřilo“.

„Říkal mi: ,Co bys, soudruhu, ode mě potřeboval?´ Řekl jsem: ,Nic, soudruhu generále, jenom bych potřeboval, abyste tu chodil!´ Někdo za námi přišel a nesl na tácku nějaký likér. Generál šel kolem, kopl to do sebe a šel dál,“ poznamenal.  

Honza Hrbatý nikdy nezapomněl

Stavbyvedoucí zastřešení HZS se později stal pedagogem. Učil stavařinu na jihlavských středních školách. Na stavební průmyslovce, která byla tehdy v Žižkově ulici, dokonce působil na postu zástupce ředitele.

V rámci dalšího studia na vysoké škole se mu podařilo získat titul doktora pedagogiky (PaedDr.). Osobně se znal s některými jihlavskými hokejovými legendami.

„S Jirkou Holíkovým jsme kamarádi, naše rodiny se znají. Rád vzpomínám na Honzu Hrbatého. Nikdy na mě nezapomněl a vždy, když někde byl, poslal mi pohled. Byl ohromně skromný,“ uzavřel své vyprávění Dolejší.  

Diskuze k článku