Jihlavsko nikdy nepatřilo k nějakým významným tuzemským základnám nekomerčního metalu. S nutnou mírou zjednodušení by se obecně dalo říct, že Vysočina jako taková vždy patřila především punku a hardcoru na jedné straně a tancovačkovým rock/metalovým kapelám na straně druhé.

K nemnoha výjimkám patřili svého času v příslušných kruzích velmi respektovaní jihlavští Parricide, kteří by letos mohli slavit třicáté výročí svého vzniku.

Mohli, kdyby existovali – jenže je to už také kulatých dvacet let, co tahle kapela ukončila svoji činnost.

Historická stopa, kterou po sobě zanechala, sice na první pohled možná není až tak výrazná, ale rozhodně stojí za připomenutí.

U zrodu souboru v roce 1992 stáli čtyři tehdy sotva zletilí mládenci. Od samého počátku mezi nimi byli i dva členové, kteří jako jediní absolvovali celou následnou deset roků trvající „anabázi“, a to kytarista Petr „Judas“ Kružík a zpěvák Jiří „Assassin“ Veselý (a spolu s nimi i manažer Michal Zeman alias Sane Machane).

Zvolený název Parricide už před nimi nebo souběžně s nimi nosilo několik zahraničních kapel (v oblíbené internetové databázi Encyclopaedia Metallum najdete celkem deset skupin tohoto jména!), ale s výjimkou polských Parricide se žádná významněji neprosadila a v dobách bez internetu bylo obtížné se o jejich existenci vůbec dozvědět, takže vyčítat těm našim neoriginalitu v tomto směru není na místě. Inspirací byla jedna skladba jejich oblíbené nizozemské skupiny Pestilence.

Ve znamení doom metalu

Judas hrál už předtím na baskytaru ve formaci Cháron a poté i s bubeníkem zvaným Řezník v blackmetalovém tělese Piran Death, což byl jakýsi předstupeň Parricide. Ti se ale vydali značně odlišným, v té době progresivním hudebním směrem, který by se dal charakterizovat jako death/doom metal, s postupně stále větším důrazem na onu druhou, pomalejší a ponuřejší výrazovou stránku.

Petr Kružík před pěti lety ve vzpomínkovém rozhovoru pro časopis Pařát přiznával, že je v té první polovině 90. let úplně pohltila nastupující vlna kapel jako Paradise Lost, Anathema nebo My Dying Bride. „V tomto duchu se nesla celá tvorba až do roku 1995 a prvotina The Book Remains Open je vlastně doomovým demem,“ doplnil.

Koncertní premiéru si Parricide odbyli v zimě 1993 na jedné převážně punkové akci v Kamenné u Jihlavy. Mimochodem, v té době s nimi ještě vystupovala i hostující zpěvačka. Doba hudbě, kterou prezentovali, přála, fanoušci byli natěšení a úspěšných koncertů rychle přibývalo. Kapela samotná nejvíce vzpomíná na mimořádně vydařené společné hraní s francouzskými Inhumate v bouřlivé atmosféře legendárního jihlavského Avantgarda Music Clubu neboli „Áčka“.

Završením této etapy bylo natočení už zmíněné demokazety The Book Remains Open ve studiu Miloše Doda Doležala Hacienda v Žirovnici v roce 1996. „Byli jsme na první nahrávání strašně natěšení, byla to úplně nová zkušenost. Výsledek nám proto zněl prostě geniálně, byť jsme věděli, že na nahrávce jsou rytmické nepřesnosti, hlavně co týče baskytary. Taky jsem hned záhy věděl, že ten můj ´melodický zpěv´je otřesný,“ vzpomínal ve zmíněném Pařátu frontman Veselý.

Hned následující rok se Parricide v sestavě Petr Kružík a Petr Pokorný – kytary, Michal Bublák – baskytara, Vojtěch Duba – bicí a Jiří Veselý – zpěv vydali k Dodovi do Žirovnice znovu, aby dali vzniknout svému prvnímu albu The Threnody For The Tortured. Původně se počítalo i s vydáním na tehdy zásadním CD nosiči – nakonec z toho bohužel sešlo a nahrávka uzřela světlo světa pouze na kazetě.

Na každý pád tento počin přinášel ve srovnání s prvním demosnímkem muziku nejen po všech stránkách vyzrálejší a přesvědčivější, ale také stylově posunutou mnohem víc do deathmetalového hájemství, byť příznačný smysl pro podmanivě potemnělou doomovou melodiku zůstal do značné míry zachován. Díky této kazetě Parricide mimo jiné skončili třetí v kategorii Objev roku v časopise Big Bang!, tehdy prestižním rockovém periodiku.

Death jsou nejvíc!

Aktuální vývoj na tvrdé scéně se však už ubíral jiným směrem, a tak třebaže Parricide si na nějaký výrazný úbytek posluchačského zájmu nemohli stěžovat, rozhodli se také pomyslně vyplout na novou hladinu. Namísto tehdy moderních trendů ovšem vsadili na death metal ve své vysoce technické podobě, plné rafinovaných kompozičních a instrumentálních fines.

Inspirací jim v tom byli kultovní američtí Death, s čímž se ostatně ani nijak netajili. „Byla to jediná kapela, na které jsme se všichni shodli, a tvorba Parricide v letech 1997–2000 byla tvorbou Death jednoznačně ovlivněna,“ nepopírá Kružík.

Mezitím také řešili problém s obsazením bubenického postu, když po odchodu Duby skupinu posílil nejdříve Petr Bartošík (ex-Extreme, Screening, Charlie Crew) a poté Petr Šťáva. Teprve s ním se soubor v roce 1999 odhodlal jít do studia natočit další album Incidents In The Extinct Spot. Konečně se jednalo o CD (byť „jen“ o vlastním nákladem vydané CD-R, nikoliv lisované cédéčko), které podle převažujících názorů představuje jasný vrchol uměleckého počínání Parricide, s čímž souhlasí i autor těchto řádků. Nahrávka patří k tomu nejlepšímu, co na poli technického death metalu v ČR vůbec kdy vzniklo.

Rozchod bez návratu

Bohužel natáčení alba bylo zároveň labutí písní dosavadní sestavy. V kapele panovaly neshody ohledně toho, kam by se měla dál ubírat. Pokorný se Šťávou chtěli jít ještě komplikovanějším směrem, zatímco hlavně Kružík s Bublákem chtěli muziku naopak podstatně zjednodušit. První dva tedy z Parricide odešli, aby svoje představy vzápětí plně realizovali v experimentálním duu Harmony Bay.

Nahradili je kytarista Tomáš Hlávka (ex-Cranium) a bubeník Tomáš Orlíček (ex-Morgenry). Nastala závěrečná fáze skupiny, kterou lze ohraničit roky 2000 až 2002. Sice se znovu rozjela koncertní činnost, leč mezi členy to postupně opět začalo čím dál víc skřípat v kardinální otázce „Kudy a jak dál?“. Parricide se tak nakonec v tichosti vytratili ze scény, aniž by došlo k realizaci zamýšleného třetího alba Trajectory Of The Fall. A na rozdíl od jiných kapel v případě Parricide nikdy za těch uplynulých dvacet let nedošlo k žádné, byť jednorázové reinkarnaci.

Za jistý druh comebacku ale nutno považovat vydání konečně absolutně profesionálně vyvedeného CD Incidents In The Extinct Spot / The Threnody For The Tortured v roce 2018. Jak název napovídá, obsahuje na jednom disku obě alba a celosvětově se ho prodalo rozhodně nezanedbatelných 3 200 kusů!

Členové Parricide se každopádně na tuzemské hudební scéně neztratili. O Harmony Bay už byla řeč; Šťáva po jejich zániku působil ve skupinách Chakra Bandoleros, Straight, Čardáš klaunů a naposledy v českobudějovickém System Of A Down Revivalu. Kružík s Orlíčkem se po rozchodu Parricide jali naplňovat své nu-metal/HC choutky v dresu Absolute Zero (Kružík tam hraje dodnes), Bublák se realizoval ve folkovém tělese Flo a Veselý s Hlávkou byli po čase k vidění a slyšení v thrash/death kapele Territory.

A protože Veselého tahle „old school“ nářezová muzika dokonale polapila do svých sítí, až do roku 2014 byl také členem stále existující – ale dnes už zcela jinak zaměřené – formace Elysium z Týnce nad Labem. Podílel se také na projektech Places You Dread, Tuoni nebo Virchow.   (PI)

Diskuze k článku