Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Žádný stát, ani Rusko, nemá veto v případě rozhodnutí jakékoliv země o vstupu do NATO, říká armádní generál ve výslužbě Petr Pavel a možný kandidát na prezidenta, který objíždí kraje s takzvaným protikrizovým desaterem. Vyjádřil se i k prezidentské kandidatuře:

Už je to jisté, že se budete o prezidentský post ucházet?

Otevřeně říkám, že jsem připraven jít do prezidentské volby. Oficiální oznámení kandidatury si ale nechávám na vhodnou dobu. A za tu vhodnou dobu považuji přibližně polovinu příštího roku, pokud se do té doby nestane něco závažného, třeba s mým zdravím nebo zdravím mých nejbližších. Ale pokud se nic takového nestane, jsem připraven do kandidatury jít a beru ji naprosto vážně.

O prezidentské křeslo se hodlá ucházet řada osobností, oznámil ji například Pavel Fišer, nevyloučili ji Danuše Nerudová, dokonce i Miloš Vystrčil z Vysočiny…

Čím více dobrých kandidátů, tím lépe, protože si občan alespoň bude mít z čeho vybrat.

 Pro mě počet kandidátů, případně jejich jména nejsou rozhodující. Jsem připraven do toho jít bez ohledu na to, kdo bude případným protikandidátem.

A jediným limitujícím faktorem jsou opravdu zdravotní důvody.

Nakolik si myslíte, že je handicapem vaše bývalé členství v KSČ?

Svoje pětileté členství v KSČ před listopadem 89 vnímám samozřejmě jako chybu. Na druhou stranu jsem svým způsobem rád, že jsem tu zkušenost udělal, protože alespoň vím, co určitě nechci. Pro někoho to ale může být diskvalifikující kritérium. Já se k tomu stavím naprosto otevřeně a nikdy jsem to neskrýval. Naopak, veškeré dokumenty, které se té doby týkají, jsem zveřejnil na svých webových stránkách, a kdykoliv jsem na to tázán, tak na to otevřeně odpovídám. Zároveň také říkám, že jsme lidé, děláme chyby. Podstatné je, jestli ve svých chybách nesetrváme a jsme schopni se k nim nějak postavit a také je napravit.

Druhou šanci jsem dostal po roce 1989 tím, že jsem prošel lustračním zákonem a mohl jsem dál sloužit v armádě. Za těch třicet let od Listopadu si myslím, že jsem dal dostatečně jasně najevo, na jakých hodnotách mi záleží, pro jaké hodnoty jsem schopen něco obětovat. Rozhodně to nevnímám tak, jak se mi někteří snaží podsunout, že měním kabát podle situace. To určitě ne.

Člověk, který se s vidinou prospěchu pružně přizpůsobuje jakékoliv situaci, bude jen těžko riskovat své zdraví nebo život. Já jsem ho v minulosti ve službě v armádě pro demokratickou Českou republiku nasazoval opakovaně. A k tomu vás musí motivovat něco silnějšího než lepší funkce.

Kterého z prezidentů nebo osobností si vážíte?

Z našich polistopadových určitě Václava Havla, který je dnes svým způsobem symbolem. Myslím, že v té době u nás nebyl nikdo, kdo by roli symbolu transformace od bývalého režimu k demokracii mohl sehrát líp než on. Nejenom tím, co představoval, ale i tím, jaké měl kontakty a prestiž na Západě. Díky tomu, jak byl vnímán, byla jeho prostřednictvím vnímána i Česká republika. Václava Havla si člověk musí vážit, protože si stál za svým, i když to pro něho nebylo rozhodně jednoduché. Taková názorová konzistence v dobách, kdy je vystaven tlaku, byla obdivuhodná.

Více v tištěném vydání JL s datem 21. 1. 

Diskuze k článku