Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Koncert Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers byl v sobotu 18. prosince oficiální oslavou nadcházejících šedesátin kulturního domu DKO Jihlava.  Budova byla slavnostně otevřena 30. prosince roku 1961.

Mezi speciálními pozvanými hosty večera byli při oslavě výročí zástupci majitelů kulturního komplexu - odborových svazů. Z politiků pak předseda senátu Miloš Vystrčil, hejtman Vysočiny Vítězslav Schrek či primátorka Jihlavy Karolína Koubová.

Z někdejších ředitelů kulturního domu přijala pozvání Věra Podhorská. Přes osobu svého vnuka se v koronavirové době omluvila architektka Věra Machoninová (* 1928 ve Strakonicích, spolu s manželem Vladimírem Machoninem tvořili ve stylu brutalismu), spoluautorka návrhu kulturního domu, která od jednatele DKO Petra Palovčíka rovněž obdržela osobní pozvání. 

Program s podtitulem „Potkal jsem svůj sen“ otevíral všem hostům  wellcome drink u vstupu. Ve foyer divadelního sálu byla instalována  výstava sedmnácti plakátů k realizovaným pořadům hlavního hudebního protagonisty večera. Připomněla více než dvacetileté propojení Havelkova orchestru se swingem a jazzem, ale i s jihlavským kulturním domem. 

Jednatel DKO s.r.o. Petr Palovčík z pódia připomněl historii společnosti a nastínil vizi do budoucna. „Nikdy se mi ani nezdálo, že bych mohl zastávat funkci jednatel DKO, ale jakmile bylo o tomto rozhodnuto v rámci výběrového řízení, potkal jsem svůj sen, který byl o tom, že si přeji, aby tento dům považovali za vlastní všechny věkové a žánrové skupiny lidí a program tomu odpovídal a plnil jejich sny,“ uvedl mimo jiné Palovčík.        

Havelkův orchestr výročí oslavil mimořádně dramaturgicky poskládaným repertoárem s převahou skladeb domácích autorů, zaznělo i několik zásadních světových perel swingu. V bezmála zaplněném sále publikum aplaudovalo vestoje, orchestr třikrát přidával. 

První sezóna byla plná hudby a plesů

Velké orchestry patřily ke kulturnímu domu DK ROH od samého počátku. Jak pro JL vzpomíná hudebník Ctibor Čepička, někdejší člen orchestru Domu kultury, „byla velkoryse pojatá krásná stavba manželů Machoninových slavnostně otevřena 30. 12. 1961 za účasti souboru Vysočan, dalších národopisných souborů, velkého dechového orchestru, plného sálu nadšených diváků a s krásným závěrem, ve kterém zazněla Má vlast v provedení brněnských filharmoniků.“

„Moje vzpomínka patří především dechovému orchestru, jehož už jsem zřejmě posledním žijícím členem,“ vrací se C. Čepička ke slavnosti otevření nového kulturního domu: „Dechový orchestr DK ROH vedl od počátku kapelník p. Ladislav Trojan (1915-1987). Koncem listopadu 1961 byl pro slavnostní účely, především otevření DK a následující plesy, rozšířen o členy dalších jihlavských orchestrů a též Horáckého divadla.“

Jak popisuje Ctibor Čepička, první zkouška orchestru, už na jevišti DK, se konala 30. listopadu 1961: „Premiéru měl tento orchestr, už pod názvem Dechový orchestr DK Jihlava, 21. prosince 1961 v Dělnickém domě zároveň s dalšími soubory, například Vysočanem, na estrádě při zájezdu vídeňských Čechů do Jihlavy.“

Hned po slavnostním otevření Domu kultury následovala další den silvestrovská oslava, při níž se střídaly k tanci a poslechu Dechový orchestr DK a skupina p. Drnka. Ta hrála moderní taneční hudbu.

„A hned týden poté následoval 1. ples DK a další plesy a společenské akce, mimo 5. až 18. února, kdy byl zákaz všech akcí z důvodu chřipkové epidemie,“ ohlíží se za sezónou před šedesáti lety Ctibor Čepička.

Potom už se ale podle jeho vzpomínek vše opět rozběhlo naplno a v nově otevřeném DK se konalo plno akcí, ať už v hlavním sále, na malé scéně i na dalších místech.

„Zajímavé bylo např. 10. března vystoupení černošského souboru ze Senegalu - s nejvyšším vstupným té doby 20 - 27 Kč. Ale to už je další historie,“ vzpomíná ještě hudebník C. Čepička.

Od Sviště po Vysočan

Výstavba budovy DK podle plánů manželů Machoninových (mimo jiné např. autorů karlovarského Hotelu Thermal) začala už čtyři roky před rokem 1961.

Jak k historii kulturního domu připomíná jeho současné vedení, měl Dům kultury od počátku historie společnosti právní subjektivitu měnící se s různým politickým prostředím.

Na počátku to byla společnost DK ROH, resp. DKT ROH, podléhající svému zřizovateli a nadřízenému orgánu, krajské odborové radě. Financování této společenské příspěvkové organizace probíhalo ze tří zdrojů. Byly to dotace ÚRO, dále příspěvky závodních odborových organizací a fondů kulturních a sociálních potřeb, a nakonec vlastní zdroje DKT ROH z nájmů, kursovného či vstupného.

Jak dále zmiňuje web DKO, začal v sedmdesátých letech společnost finančně podporovat také městský národní výbor. Do roku 1989 se v Domě kultury kromě kulturních a společenských aktivit soustředila i činnost zájmových kroužků, tanečního uskupení Svišť, Horáckého folklórního souboru Vysočan, klubové činnosti, dramatického souboru Klicpera, pěveckého souboru Foerster a dalších uskupení.

Notářským zápisem ze září 1992 se změnil název a právní forma společnosti na DKO s.r.o., společnost s ručením omezeným. Změnilo se též financování, když externí zdroje zanikly.

„Po těžkých začátcích se společnost stabilizovala a ukázala se nejen jako životaschopná, ale jako největší poskytovatel vzdělávacích a kulturních aktivit v krajském městě. Ročně projde sály a učebnami DKO až 100 tisíc lidí,“ sdělil JL jednatel P. Palovčík.

Ani koruna pomoci

Jak ale jednatel DKO jedním dechem dodává, je současná  koronavirová situace pro organizátory kultury a hromadných akcí, tedy i pro DKO, mimořádně složitá.

Zejména na finance a provoz kulturního domu má podle Palovčíka současná doba doslova šílený dopad: „Tím spíše, že do konce června jsme mohli podávat žádosti v rámci grantové pomoci na snížení ‚covid‘ dopadu v programu COVID - Kultura 3 určeném kulturním institucím, který hradil náklady od prosince 2021 do června 2022, jako jsou energie, část nájmů, případně revize, zbytečně vydávané náklady na propagaci  rušených pořadů apod. My jsme žádali o částku řádově lehce přes milion, a oni nám v srpnu řekli, že nejsme kulturní instituce a  nedostali jsme ani korunu, což bylo takřka vražedné.“ 

Proto jsou podle Palovčíka v DKO vděční za to, že mohli alespoň od září do prosince v kulturním domě rozjet provoz relativně bez omezení, byť nemohly být realizovány v závěru období např. plesy, věnečky a firemní akce a několik kulturních aktivit se opět rušilo, anebo překládalo.

„Ale mohli jsme jet. A to, že jsme se z hlubokého mínusu dostali ekonomicky na nulu, považuji za malý zázrak. Uvidíme, co bude po Novém roce…,“ ohlíží se Petr Palovčík za uplynulými měsíci.

Nutnost rušit, nebo opakovaně překládat pořady byla náročná i v ohledu kontaktu s diváky. „Ze strany lidí jsme se ve velké míře setkávali s pochopením,“ oceňuje Palovčík. Nespokojení kritici se podle něho také našli, ale DKO se maximálně snaží informace o aktuálním vývoji šířit prostřednictvím svého webu, adresných emailů, přes média i sociální sítě.    

„Ale v naprosté většině lidé opatření přijímali s pozitivním přístupem. V první coronavirové vlně pro lidi nebylo takřka myslitelné, že by šli do divadla s rouškou a seděli v ní celou dobu. A teď už to byla v podstatě samozřejmost a lidé to brali, respektovali, chápali. Za tohle chování jsem osobně hodně vděčný,“ oceňuje P. Palovčík.   

Co bude po „covidu“

DKO jako největší poskytovatel kulturních aktivit v Jihlavě plánuje podle informace jednatele po „covidové době“ některé další investice do rozvoje a údržby komplexu.

Jde např. o investici do „osobonákladního“ výtahu, který by zajistil bezbariérový přístup k sálům a k jejich zázemí. „To se bavíme o rozpočtu dvou až tří milionů, takže zkoumáme také možnosti ministerské nebo evropské dotace,“ vysvětluje Palovčík.

Pro nadcházejí období je v plánu také oprava části střechy, výměna podlahových krytin v kancelářské části DKO, sjednocení designu dveří, nebo částečné klimatizování této části budovy.

Diskuze k článku