David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Je mu 76 let. I když je už pěknou řádku let na penzi, na Miroslavu Vrzáčkovi z Jihlavy byste poznali jen stěží, protože s jeho aktivním pojetím života by měl problém i mnohý o generaci mladší člověk.

Stále totiž zastává na hlavní pracovní poměr pozici mistra vývojové dílny v jedné jihlavské soukromé společnosti, působí ve fotbalové sezoně také jako krajský fotbalový delegát, ale od letoška už není po 20 letech předsedou Krajského fotbalového svazu na Vysočině, ale už jen místopředsedou. Kromě toho se už skoro pět desítek let aktivně věnuje myslivosti.   

„Jednoduše si nedovedu představit být doma. Celý svůj život jsem zvyklý být mezi lidmi. Ve firmě se pořád něco nového vymýšlí, vývoj jde dopředu, takže dokud mi vedení neřekne, že už mě nepotřebují, tak neskončím. Fotbal si teď už jen užívám,“ směje se věčně dobře naladěný penzista.

Jako předseda Krajského fotbalového svazu na Vysočině po 20 letech letos přepustil místo Radku Zimovi. Dlouholetý funkcionář Miroslav Vrzáček z Jihlavy ale ani ve svých 76 letech z aktivní pozice v regionálním fotbale neodchází. Na další funkční období se stal místopředsedou. 

„Když vznikl Krajský fotbalový svaz, měl jsem tu výhodu, že už jsem funkcionařil na jižní Moravě, takže když jsem začal dělat předsedu na Vysočině, nebylo to pro mě nic moc nového a za dobu fungování jsme se dokázali vyrovnat ostatním krajům,“ říká Vrzáček.

Ještě jako krajský svazový šéf se musel potýkat s následky koronavirové pandemie, která na amatérském fotbale zanechala významnou stopu. „Fotbal to narušilo ve všech směrech. Tím, že se dlouho nehrálo a ani netrénovalo, tak se to projevilo na kvalitě jednotlivých soutěží,“ míní.

Když si potřebuje vyčistit hlavu od práce, fotbalu nebo jiných věcí, vezme doma, jak on sám říká, flintičku a vyrazí večer do lesa na posed. „Oddechneš si a přijdeš na jiné myšlenky. Myslivost je na to úplně ideální,“ vysvětluje upřímně.

Příští rok už to bude navíc přesně 50 let, co se stal myslivcem. Za tu dobu střelil například několik divočáků, srnčí a drobnou zvěř. Vysoká zvěř ho nelákala nikdy. „Nikde jsem nebyl. Nikam jsem kvůli tomu ani nejezdil. Neláká mě to,“ vysvětluje.

Rodina ho v jeho aktivním stylu života podporuje. „Mým holkám už je přes 50 let. Žiju jen s manželkou, rozumíme si a jsme oba úplně v pohodě. Poznala mě jako aktivního fotbalistu, kterého si pak i vzala. Fotbal mě provází celým mým životem, takže žena už si na to za ty roky zvykla,“ směje se. 

Myslivost vnímá i po desítkách let stále jako koníček. Přivedl ho k němu tatínek, který byl právě myslivcem a malého Miroslava bral do lesa pořád s sebou. „Narodil jsem se v Kozlově a do dneška platí to, že se to dědí z generace na generace. Jako malý kluk jsem chodil i na hony. To by dnes už nešlo, protože se na ně může až od 18 let,“ podotýká. Myslivecké zkoušky Vrzáček úspěšně složil v roce 1972. Skoro 50 let zůstal věrný mysliveckému spolku Kozlov-Boroviny.

„Myslivost před 50 lety a dnes je úplně jiná. V lesích tehdy bylo tolik zvěře… Koroptve, bažanti… Mechanizace byla úplně jiná. Teď je zase hodně divočáků. To jsme dříve neměli. Je to tím, že je jiná kultura, pole se práškují. Dřív byla malá políčka. Dnes je hlavně řepka, kukuřice a zvěř si na tyhle změny musí zvyknout, a to nějakou dobu trvá,“ přemítá.

Diskuze k článku