David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

O žádném jiném hospodském na Jihlavsku se v posledních měsících nemluvilo víc. Provozovatel restaurace Svět v centru Třeště na podzim například na sociálních sítích a před vchodem do restaurace informoval, že nehodlá dodržovat nařízení vlády a kontrolovat například to, že hosté mají dokončené očkování nebo prodělali koronavirus.

Zpětně přiznává, že to byla chyba. Rebelovat vůči vládnímu nařízení vydržel jen tři dny. Pak informaci z veřejného prostoru stáhl a začal jet podle nastavených restrikcí. „Zavolal mi náš právník a řekl, že nedoporučuje, abychom v této aktivitě dál pokračovali, tak jsme stáhli raději ocas mezi nohy a poslouchali. Protože kdyby ne, byla by to pro nás ještě větší rána,“ říká Daněk.

Od pondělí ale do restaurace nesmí pustit nikoho, kdo nemá ukončené očkování. Antigenní ani PCR test už k prokázání bezinfekčnosti nestačí.

„Je to likvidace podnikání. Mám prostory v pronájmu na pět let, takže dodělám ještě rok a půl a okamžitě mažu z gastronomie pryč. Už nevidím žádné světlo na konci tunelu. Přes léto si vyvařím pět nebo šest milionů, ale pak ty peníze vezmu a platím s nimi zimu, kdy mě likvidují restrikce. Měsíčně přitom potřebuji vydělat aspoň 350 tisíc korun, abych vše poplatil a měl taky z čeho žít,“ říká.

Zatímco restauratéři v okolních městech a obcích žehrají na to, že leden a únor jsou nejslabší měsíce v roce, Daněk je v tomhle období spokojený. Přiznává, že mu pomáhá třešťské lákadlo -  Betlémská cesta, kdy si lidé do města přijíždí prohlížet betlémy v jednotlivých domácnostech.

„To už vím teď, že betlémy nebudou. Radnice všechno ruší. Advent,  akce ve vnitřních prostorech, takže to dopadne tak, že si budu muset někde půjčit, a buď přežiju, nebo ne a vyhlásím insolvenci. Tím pádem ze mě bude žebrák. Kdyby nebylo restrikcí, tak prosperujeme fakt pěkně,“ předesílá podnikatel z Třeště.

Za elektřinu měsíčně na zálohách platí 20 tisíc korun, stejnou částku vydá za plyn a dalších deset tisíc ho stojí voda. „Lidi si chtějí jít do restaurace přes oběd posedět. Od toho na to mají hodinu pauzu v práci. Už nemám chuť za tohle všechno bojovat,“ popisuje.

O jídlo s sebou mezi lidmi v Třešti podle něj zájem není dlouhodobě. „Když vydáme 30 obědů denně, tak je to hodně. Jsme na malém městě, kde jsou tři restaurace. Místní k nám moc nechodí. Máme svých 30 až 40 štamgastů, ale 90 procent naší klientely tvoří zákazníci, co městem zrovna projíždí,“ dodává.

Daňkovi nepomohla ani sezóna strávená na třešťském koupališti, kde provozoval občerstvení. „Projel jsem tam půl milionu korun. Musel jsem všechno vybavit, nic tam nezůstalo. Z 60 dnů bylo fakt pěkných jen šest. Zásadně chybělo 14 dní v červnu, kdy bylo krásně, ale kvůli rekonstrukci průtahu městem se otevřelo koupaliště až v červenci,“ podotýká.

„Jestli přežiju do léta, tak se na koupaliště vrátím s tím, že odsud potřebuji tyhle peníze vytáhnout zpátky. Nemám co skrývat. Mluvím otevřeně a všichni, kdo dělají restaurační byznys, jsou v prd…. A to jsem ještě hodně slušný,“ předesílá. 

Diskuze k článku