Judista Lukáš Krpálek ve čtvrtek přivezl do Jihlavy olympijské zlato.

Jaké to je, opět se vracet do rodného města jako olympijský šampión?

Nádherné. Jako kluk jsem chodil přes jihlavské náměstí do školy. Pokaždé, když se tady konaly nějaké akce a oslavy, koukal jsem na ně. V době, kdy jsem v Jihlavě s judem začínal, by mě nikdy nenapadlo, že tady jednou budu stát já.

Vidíte, a jste tady podruhé…

Před pěti lety to byla paráda. Proto, když mi volali, jestli bych letos opět nepřijel, neváhal jsem ani vteřinu a hledal jsem nejbližší vhodný termín.

Máte hodně nabitý program?

Vrátil jsem se v neděli v noci. V pondělí jsem chtěl mít volno, abych byl doma a maxiálně se věnoval rodině. Od úterý objíždím akce. Díky minulé olympiádě vím, do čeho jdu. Program po Riu byl opravdu hodně náročný. Letos naštěstí nejsem jediný český olympijský vítěz a medailista, takže si pozornost rozdělíme (úsměv).

Při vítání s rodinou na letišti váš syn okamžitě loudil medaili.

(úsměv) Pokaždé se s dětmi hádám, když jim ji půjčím, aby mi ji vrátili, protože jinak by ji tahali všude možně. Včera se nám dokonce stalo, že manželka vyzvedávala Toníka ve školce a volala mi, že syn brečí. Pochlubil se kamarádům, chtěl jim ukázat medaili, a já jsem nepřišel.

Napravil jste to?

Ano. Dnes jsem ho vyzvedával já a medaili jsem ve školce ukázal. Děti i učitelé byli nadšení, že jsem tam přišel. Od dětí jsem dostal velký obrázek, na který otiskly ruce a napsaly, že gratulují.

Je tokijská medaile jiná než ta brazilská?

Je o trochu těžší a prý je vyrobená z recyklovaného materiálu. Údajně z roztavených telefonů. Alespoň tak jsem to slyšel.

Co oslava?

Ještě nebyl čas. Jediná malá oslava byla s Jirkou Prskavcem a dalšími sportovci v Českém domě v Tokiu večer po závodech.

Jiří Prskavec říkal, že měl přehled, jak se vám na tatami daří. Vy jste také věděl, jak bojuje na kanále?

Po mém druhém zápase jsem měl tři nebo čtyři hodiny volno. Jirka v tu dobu jel semifinále a finále. Protože tam nikde nebyla televize, sledoval jsem na mobilu textový online. Bylo to hrozné. Jak tam psali, že Jirkovi se v začátku tolik nedaří, úplně jsem se orosil. Za chvíli vyběhlo, že na patnácté šestnácté brance vede o čtyři vteřiny. Říkám si: kurňa, tak se mu daří, nebo ne? (úsměv)

Motivoval vás?

Udělalo mi obrovskou radost. Od olympiády v Riu jsme s Jirkou kamarádi. Naše rodiny se navštěvují, na závodech si držíme palce a píšeme zprávy. Nakoplo mě to, abych medaili taky vybojoval.

Herec Ondřej Vetchý, bývalý judista, váš kamarád a fanoušek, gratuloval?

Poblahopřál mi několikrát. Psal mi, že gratuluje. Druhý den psal, že gratuluje ještě jednou, že jsem blázen a není možné, co jsem dokázal (úsměv).

Měl jste nějaký rituál?

Přímo rituál ne, ale na každého soupeře jsme s trenérem měli připravenou nějakou taktiku, kterou jsme se snažili maximálně dodržet. Zápasy vycházely, jak jsme chtěli a potřebovali.

Kdy se vrátíte na tatami?

Momentálně je pro mě priorota odpočinek, načerpání sil a doléčení zdravotních problémů, které mě provázely v přípravě i na turnaji. Kdy poprvé budu startovat na závodech, v tuhle chvíli nevím. Letos to pravděpodobně nebude. Jedině kdyby byl grandslam v Japonsku, který se ale nekoná.

Příští rok v květnu startuje nová olympijská kvalifikace. Už víte, jestli půjdete váhovou kategorii pod sto, nebo nad sto kilo?

To je momentálně nejvíce kladená otázka. Popravdě ještě nevím. Před olympiádou bych řekl, že udělám comeback do „stovky“, ale s tímhle zlatem se mi tam půjde těžko. Nechám si nějaký čas na rozmyšlenou.

Francouz Tedy Rinner vás nelákal, abyste pokračoval v těžké váze, a konečně jste se utkali?

Kdo ví, jestli on bude na příští olympiádě startovat. Pro něj byla obrovská motinace vyhrát v Tokiu a stát se nejlepším judistou historie, což se mu nepodařilo. Na tiskové konferenci říkal, že by chtěl v Paříži startovat. Uvidíme, jestli do té doby vydrží.

Zlato z Ria jste věnoval do nebe kolegovi Alexandru Jurečkovi. Komu patří to letošní?

Celkově všem lidem, kteří mi drželi palce a fandili. Pokaždé, když někde vybojuji medaili, mám radost, že ostatní také mají radost. Nejen pro sportovce, ale pro nás všechny byla covidová doba velice náročná. Proto jsem rád, jestli naše olympijské medaile udělaly lidem úsměv na tváři a vylepšily náladu.

Je pravda, že jako mladíka vás v jihlavském klubu přeprala holka?

(úsměv) Je to možné. Jako děti jsme trénovali se staršími kategoriemi, včetně holek. U dětí je rozdílný věk znát, třeba když se perete s někým o tři roky starším. Tuhle otázku bych ale spíše hodil na mého bratra. Vím, že on jednou na závodech s holkou prohrál (smích).

Diskuze k článku