Tornáda, povodně a záplavy, delta covid-19… hezké léto, že? A v Rošického ulici, kde bydlím, nám zrušili poštu.   

Slyšel jsem sousedy, jak proti tomu reptají. Naivní zpátečníci. Nevědí, kam kráčí svět. Oni prostě nechápou, že vstupujeme do éry Čapkova R.U.R., totální robotizace, úplné computerizace a dehumanizace. Nepotřebujeme člověka, potřebujeme automaty.  Automatické pokladny, automatické prodavačky, automatické listonošky, automatické lidi! Naštěstí si tento nezvratitelný trend uvědomuje vedení města Jihlavy. A také se podle toho chová ke svým občanům. 

Já si osobně myslím, že v Rošického ulici ve skutečnosti potřebujeme rušit ještě více. Za prvé místní školu, za druhé tzv. sportovní stadion.  

Bod jedna,  škola v Rošického ulici.  Hodnoťme ji podle návodu Písma svatého: Po ovoci je poznáte. Stačí poslouchat starší žáky osmé nebo deváté třídy předtím, než se dostaví mama-taxi nebo babi-taxi a mladý gentleman se dá milostivě odvézt do své haciendy. Slovník těchto mladých pánů tvoří z 90 procent jediný výraz, skoro jediné slovo: „Ty vole...“ 

V žádném případě si nechci hrát na mravokárce, ale říkám si, že to je velmi tristní výsledek devítileté školní docházky. Tak ubohý slovník, navzdory úsilí početného kolektivu pedagogů. A kolik to stálo času a prostředků! Nebylo by možné ušetřit i tady? Udělat to jako s tou prožluklou poštou? 

A pak je v Rošického ulici stadion, který kdysi sloužil lehkoatletickému sportu. Dnes po uzurpaci rádobyfotbalisty slouží všemu jinému: demagogii, výchově mládeže k totalitárnímu kolektivismu, uspokojování ega funkcionářů, jimž se stýská po spartakiádách a po prvních májích. Přeháním? Fotbal je krásná hra, ale o sport na stadionu v Rošického ulici už vůbec nejde. Jde hlavně o kravál, o reklamu, o byznys. Hráči jsou jenom figurky, jimiž pohybuje ústřední postava celé show - muž s megafonem. Ten se chová naprosto bezohledně, jako by nebyl uprostřed města, kde kolem bydlí pokojní lidé toužící po troše klidu. Jakým právem huláká do megafonu jako na lesy? Nebo lépe na celou čtvrť, protože lesy už ani nemáme,  museli jsme je vykácet kvůli kůrovci... 

Vracíme se znovu do padesátých let, kdy život občanů uspořádávaly obecní tlampače vyzývající k účasti na brigádách a obveselující vesnice a města budovatelskými písněmi. Už jsem se o tom zmiňoval, ale nikomu to asi nevadí. Pánibozi s megafony jsou asi náš osud, toužíme po nové diktatuře. A oni nám ji nenápadně připravují.

V sobotu 31. července 2021 se ze stadionu v Rošického ulici rozléhaly tyto pokyny, nebo spíše povely: „Tak, děti, teď vás naučím, jak se má fandit. Na můj příkaz začnete všichni co nejvíc křičet a řvát! Jdeme na to. Všichni sborem!“ 

To bylo možné slyšet až u Domu zdraví. Otřesný a stupidní randál, který zničil celý krásný letní podvečer. A mě přitom mrazilo v zádech. Vždyť to je výchova zcela v totalitárním duchu! Indoktrinace! Děti samy nevědí, kdy a jak mají projevit správné emoce? Kde to jsme? V Jihlavě roku 2021, nebo v Pekingu roku 1968, kdy předseda Mao radil revolučním rudým gardistům: „A teď všichni vytáhnete moji rudou knížku!“  A začal jsem pochybovat o úsloví „Ve zdravém těle zdravý duch“. Na fotbalovém stadionu v Rošického ulici to určitě neplatí.  Tady nemá být nic spontánního, nic přirozeného, všechno na cizí rozkaz.

Musím se znovu ptát, jakým právem mají být obyvatelé celé čtvrtě kolem stadionu okrádáni o právo na normální chod života, na ticho a klid, na přírodní řád, který ustanovil sám Stvořitel?  Jak to, že se proti této zrůdnosti nikdo nepostaví? Jsme již všichni tak otupeni, že se nedokážeme těm prokletým megafonistům vzepřít?

Možná to nakonec ti žáci z Rošického devítiletky pochopili nejlépe: všichni jsme volové a posloucháme místo biče elektronické tlampače. A je to vlastně stejné jako s tou zrušenou poštou. Do budoucna nemá člověk mluvit s člověkem tváří v tvář, nýbrž jenom prostřednictvím technologie, přes počítač, přes megafon. Ať žije krásný nový svět, kde pro člověka nebude místo!

Ano, demokracie je křehká věc. A v Jihlavě nemá hluboké kořeny. Blíží se volby. S potěšením sleduji, jak naši politici hájí Tchaj-wan a lidská práva v Číně. Bylo by mi ještě milejší, kdyby věnovali pozornost také Rošického ulici, lidským právům Jihlaváků.

Já sám mám v každém případě jasno. Budu volit tu politickou stranu, která zlikviduje pseudosportovní stadion v Rošického ulici, kde se již děti podrobují vymývání mozků pomocí megafonů v duchu Velkého kormidelníka. 

Diskuze k článku