V každém koutu naší překrásné země žijí zajímaví lidé a mnohdy to mnozí z nás ani nevnímají. Tak i ve Svratce, v srdci českomoravské vysočiny, žil člověk, který nám může být vzorem a snad i inspirací. Člověk, který dokázal, co všechno lze udělat a vytrpět, má-li touhu prospět své zemi. Tím člověkem byl plukovník ve výslužbě Jan Velík.

Je tomu již sto let, co se 2. srpna 1921 v Hodoníně Jan Velík narodil. Prožil zde dětství a vychodil měšťanskou školu a poté vystudoval i gymnázium. V roce 1941 zde maturoval, ale bohužel byl onen nešťastný ročník 21 a v tomtéž roce 1941 byl totálně nasazen na práci do Německa.

Byl poslán do tábora Malchow-Meklenburg, kde pracoval na výkopech a později na stavbě baráků. Počátkem léta 1942 Velík po konfliktu s dozorcem (praštil toho zmetka) zběhl a vlakem se snažil dostat domů. Bohužel, v červnu ho ve Vídni zadrželo gestapo, a byl zde tři měsíce vězněn a vyslýchán. Poté byl vydán na Slovensko, neboť tam žila jeho maminka.

Na Slovensku musel 1. října 1942 narukovat do armády do posádky Trnava. Zde prodělal základní výcvik a byl odeslán s rychlou divizí slovenské armády na východní frontu. Ovšem proti Sovětům bojovat nechtěl, chtěl bojovat proti Němcům. A tak se rozhodne se svým kamarádem utéct. Ve městě Tuapse opustí vojenský vlak, který míří na Kavkaz a vydají se na strastiplnou cestu na sever ke Kursku.

Po třech měsících útrap a skrývání se před Němci i zrádnými Rusy překonali tisíc kilometrů neznámou zemí a dorazili ke Kursku. Zde Jan Velík vstoupil do Rudé armády a v jejích řadách se zúčastnil bitvy u Kurska.

Při vzpomínkách na tuto strašnou bitvu, na hromady mrtvol, částí lidských těl a změti železa, jak to vše hořelo, se panu Velíkovi zachvěl hlas…dále jsem se již nevyptával.

Vysazen v protektorátu

Na konci roku 1943 Jan Velík odchází z Rudé armády a je umístěn v táboře č. 82 Usmaň. V lednu 1944 byl Velík přemístěn do Jefremova ke vznikající 2. čs. paradesantní brigádě a v březnu byl zařazen k rotě ZU (zvláštního určení). V lednu 1944 je Velík povýšen na svobodníka a v březnu na desátníka. V květnu byl desátník Jan Velík vybrán do zpravodajské školy v Moskvě, kde je v srpnu povýšen do hodnosti četaře.

Zde prošel zpravodajským výcvikem a byl připravován pro vysazení do protektorátu. V únoru 1945 byla vytvořena zpravodajská skupina STAS, kterou tvořil Jan Velík, Emil Šimko a Štefan Bandur. Tato skupina byla z 20. na 21. února 1945 vysazena spolu s první skupinou a druhou skupinou PAVEL do Protektorátu.

Bohužel navigační chybou byla skupina STAS vysazena u Heřmanče u Jindřichova Hradce namísto ve Žďárských vrších v prostoru Devíti skal.

A tak parašutisté museli překonat vzdálenost 100-120 km pěšky po nocích skrytým pochodem. Po příchodu do Žďárských vrchů, do prostoru Polničky, navázali kontakt s místními odbojáři a zahájili zpravodajskou činnost. Skupina STAS měla především zpravodajské úkoly, nikoliv bojové, takže se musela vyhýbat střetu s Němci.

Dne 27. března 1945 v prostoru Svratky seskočila jedenáctičlenná skupina majora Nikolaje Jemeljanoviče Melničuka zvaného Orel. Od konce března působí skupina STAS četaře Jana Velíka pod přímým velením majora Orla.

K velkému bojovému střetu partyzánů a Němců došlo 26. dubna na Kamenném vrchu v oblasti Devíti skal, kdy se 40 partyzánů probilo z obklíčení 300-400 Němců. Jan Velík se sice neměl jako zpravodajec zapojovat do bojových akcí, ale situace to vyžadovala. Konec války pak Velík strávil s radistou Šimkem ve Svratce.

Propustili ho jako politicky nespolehlivého

Po válce, v roce 1945, byl Jan Velík povýšen do hodnosti poručíka a působil na generálním štábu v Praze na útvaru pro spojovací vojsko. V letech 1946-47 absolvoval školu pro důstojníky v aktivní službě a působil v Milovicích na různých instruktorských funkcích. V roce 1949 byl však z armády propuštěn jako politicky nespolehlivý. V roce 1947 se Jan Velík oženil s Bohumilou Vaškovou ze Svratky, s kterou se seznámil v odboji a během několika let se jim na-rodili dva synové, Jan a Petr.

Po propuštění z armády Velík nastupuje do podniku Mars Svratka jako soustružník. V roce 1950 nastupuje do ČSADS Hlinsko a v roce 1952 se vrací do Marsu. Zde na různých funkcích setrvá až do odchodu do důchodu v roce 1979.

V roce 1968, po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy se rozhodl pro zásadní gesto. Vrátil na sovětské velvyslanectví všechna svá vyznamenání, která mu byla Sověty udělena. Sepsal a zveřejnil výzvu, aby tak učinili i ostatní váleční veteráni, udělali to jen čtyři vojáci zahraniční armády ve Žďáře nad Sázavou. To poznamenalo Velíkův další život, neboť se tento počin setkal s mnoha negativními ohlasy v tehdejší společnosti.

V roce 1990 byl Jan Velík plně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě. V pozdějších letech se stal členem vedení Svazu bojovníků za svobodu a čestným občanem města Svratka.

Dne 28. října 2011 byl Janu Velíkovi prezidentem republiky propůjčen Řád bílého lva II. třídy vojenské skupiny. Dostalo se mu tak zaslouženého ocenění za zásluhy o tento stát a jeho svobodu.

Plukovník v. v. Jan Velík, válečný veterán a nositel Řádu bílého lva, dne 13. března 2016 umírá v nedožitých 95 letech. Čest jeho památce.

                                                                                                                                                                Autor je členem  Svazu letectví ČR.

Diskuze k článku