Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Hlavní sezóna práškovacích letců z jihlavské firmy Air Jihlava - service končí. Co naposledy dělali? „Končili jsme aplikací trichogrammy do porostu kukuřice,“ odpovídá ředitel firmy Zdeněk Kölbl. Jak vysvětluje, jedná se o vajíčka parazitické mušky. Aplikuje se velmi malé množství, asi dva gramy na hektar, speciálními aplikátory. „Z vajíčka se vylíhne muška, která naklade vajíčka do vajíček škůdců a tím ho likviduje a líhnou se další.“
Takto ošetří tisíce hektarů kukuřic nejen na Jihlavsku nebo Vysočině, ale létají i na jižní Moravu, Brněnsko až k Olomoucku, na Hanou, prostě kam si je objednají.

Létají pro specializovanou brněnskou firmu, která má tento systém patentovaný, zemědělcům vyhodnocuje napadení porostů a pak i určí termín aplikace. Potom to už je práce pro kovové Čmeláky.
Sezona Čmeláků je vlastně krátká. Začíná na konci února jarním přihnojováním a končí v červenci.
Jak ale Kölbl dodává, mezi tím jsou pauzy nebo naopak nárazové akce. Letouny si ale na sebe musí vydělat. Za sezonu nalétají zhruba sto letových hodin, přepočteno na kilometry i s přelety na stanoviště je to asi takových 15.000 kilometrů.

Dřív se prý létalo ročně i 500 hodin, dnes už rozhodně ne. Životnost Čmeláka je osm a půl tisíce letových hodin, takže mají před sebou velký kus života.
Nyní je čeká údržba a zahangárování. Pokud se nevyskytne třeba nutnost nějakého výcviku.

Létá se nízko
S koncem zemědělské sezony Čmeláků ale nekončí sezona pro leteckou firmu. Ta s velkým dvouplošníkem An-2, známým pod názvem Andula, drží až do října tzv. leteckou hasičskou službu, která pomáhá hasit případné požáry lesů.  
„Letos nic, protože je mokro, takže létá pouze na cvičení,“ říká Kölbl. Jinak mají tak deset zásahů ročně, protože létají i mimo Vysočinu. Nejblíž vloni hasili u Havlíčkova Brodu nebo u Humpolce.

Letecké hašení není nic jednoduchého. Chce to prověřené piloty, protože se ideálně hasí z výšky deseti metrů. „Létá se vlastně nad vrcholky stromů,“ upřesňuje Kölbl. Na dotaz, zda to není nebezpečné, pokrčí rameny: „To je prostě práce práškaře a leteckého hasiče. Musí se dávat pozor, jsou tam překážky, sloupy, dráty.“  
Při práškování se přitom létá ještě níž. „Do pěti metrů, to je postřiková výška, a i z ní se dělá i ta trichogramma, létá se třeba jen tři metry. Pokud se háže hnojivo, tak z výšky 15-20 metrů.“

Náhlý propad letounu známý z katastrofických filmů prý nehrozí. „Vždy jsou důležité podmínky, létá se proto, když jsou co nejlepší. To znamená bezvětří, bez termiky…, protože třeba postřik potřebuje bezvětří.“  

Unikátní a nadčasové stroje
Čmelák létá rychlostí kolem 110 kilometrů za hodinu, An-2 kolem 130-140 kilometrů za hodinu. Vždy ale záleží na terénu. „Když tam je protisvah, musíte mít rychlost vyšší, abyste se z toho dostal.“

Na Čmeláky ani An-2 nedá Zdeněk Kölbl dopustit. „Jsou to unikátní stroje, naprosto nadčasové, které pořád překvapují každého, kdo na nich létá.“
Oba mají unikátní konstrukci. An-2 vznikl v Rusku, jeho prototyp dokonce už v roce 1947 a stále je vynikající, Čmelák je od českého výrobce.
„Hlavně co vydrží. Třeba Čmelák má 80.000 přistání na polních letištích. Tohle taky (ukazuje na An-2) startuje ze 400 metrů, přistanete na pětisetmetrovém letišti. Naložíte ji, a když jsou vhodné podmínky, třeba trochu protivítr, bezpečně odsud odletí,“ chválí Zdeněk Kölbl oba letouny. 

Diskuze k článku