Marie Žilová a Eva Jurmanová žijí v Novém Veselí u Žďáru. Při svém společném koníčku milují dokonalost, takže než se pustí – jak ony říkají - do „vystavění“ panenky, předem nastudují prameny. Spolupracují s muzei, etnografy i entology. Jejich krojované panenky na sobě mívají tradiční slavnostní oděv, většinou v podobě z 19. století. Jak autorky vysvětlují, lidové kroje procházely v čase vývojem.

Od žen ve svém rodu dostaly obě do vínku nadání pro ruční práce. V nich se stále zdokonalují. Jak se paní Marie směje, ještě v penzi si udělala výuční list na šitou krajku. Eva krásně vyšívá, a když je potřeba, zapojí se i druhá dcera, aby upaličkovala třeba čepeček.

Vše na jejich krojačkách je ruční práce, i obuv.

Dodnes společně vyrobily na 310 krojovaných panenek a za sebou mají 40 výstav. Během letošního léta půvab krojovaných panenek obdivuje Žďár nad Sázavou.

Nositelky krajského titulu

Před třemi lety autorky potěšilo velké ocenění. Kraj Vysočina jim za jejich dílo udělil titul Mistr tradiční lidové tvorby 2018.

A není to tak dlouho, co za nimi do Nového Veselí doputovala nabídka z Etnologického ústavu Akademie věd ČR. „Požádali nás o spolupráci na národopisné mapě. Autoři chtěli dětem něčím zvláštním oživit zeměpis,“ vysvětluje Marie Žilová. Každý kraj na mapě měl mít fotografii té své panenky v tradičním kroji.

 „Narychlo jsme musely dokončit ještě chebský kroj, který jediný nám ve sbírce chyběl,“ ohlíží se lidová umělkyně. No, a národopisná mapa je hotová. Vidět ji můžeme ve Žďáru.

Obě ženy svému koníčku doslova propadly. Po celé vlasti shánějí autentické materiály na výrobu krojů. Po večerech pročítají spousty etnografických zdrojů i staré romány. Hledají cenné stopy národopisu.

„Např. Božena Němcová nádherně popsala Chodsko a na Žďársku zase vytvořila jeden z nejlepších popisů lidového kroje spisovatelka Vlasta Pittnerová, autorka národopisných románků,“ říká Marie Žilová.

Autorky krojaček a krojáčků cílí zejména na období národního obrození. Tehdy se národopisu věnovala řada umělců. „Třeba ve Smetanově Prodané nevěstě je krásně zvěčněný plzeňský kroj. V naší oblasti Jihlavska zachytil lidový kroj malíř Josef Mánes,“ dodává paní Marie.

Působí na city dětí

Na výstavách lidové tvůrkyně moc rády vidí děti. Chtějí, aby národopis zanechal stopu i v jejich duši. Kromě typických krojaček ve vitrínách proto sestavují scénky ze života horáckého lidu. Figurky mají na sobě autentický všední i sváteční oděv. Vidíme rybáře a mlynáře, včelaře, lidi při práci na poli, ve stodole či v obchodě... Krásné jsou scénky z vynášení Morany či tradiční venkovské svatby.

Eva Jurmanová coby učitelka mateřské školy dobře ví, že nestačí jen panenky vystavit. Scénky mají povzbudit dětskou fantazii. „Děti se zde dozví o každodenním nelehkém životě na venkově. Chceme, aby si samy všímaly rozdílů mezi dřívější a dnešní dobou,“ sleduje.

Její maminka zase poutavě vypráví o dřívějších lidových zvycích, řemeslech a přísném řádu života na vsi. „Starším školákům třeba vyprávíme, jak to chodilo ve mlýně a kdo byl stárek a kdo mládek,“ uvádí. K podobným informacím dnešní děti už jen tak nepřijdou.

Při otázce na vůbec první krojovanou panenku se Eva Jurmanová usmívá. Kdysi prý porcelánové panenky sbírala. „Ale ty originální jsou velmi drahé a na jednu panenku jsem si šetřila i celý rok,“ ohlíží se. Pak objevila o něco levnější panenky keramické. S maminkou přestaly vyšívat ubrusy a pustily se do krojaček.

Oživují staré ruční práce

Dodnes společně „vystavěly“ stovky panenek v autentických krojích. Ženy připouští, že prodejem části panenek sběratelům získávají prostředky na nákup dalších figurek a krojového materiálu. Nejde totiž o žádný levný koníček, výrobní náklady na krojovanou panenku mohou přesáhnout 20 tisíc korun.

Třeba kvůli panence v plzeňském kroji skoro rok přemlouvaly tkalce, aby přestavěl stav na výrobu dobové látky. „V malém množství se to fabrice vůbec nevyplatilo. Nakonec šla za nás orodovat operní pěvkyně z plzeňského divadla,“ ohlíží se paní Marie. Výsledkem byl štůček potřebné historizující látky, který tvůrkyně panenek vyšel na 680 Kč za metr. Ale byly šťastné, že se to podařilo a mohou pokračovat v díle.

Panenky standardně měří 38 cm. „Už neexperimentujeme s velkými panenkami. Jednak je problém s přepravou, a na výstavách ani nebývají tak vysoké vitríny,“ vysvětluje mladší autorka.

Přesto si doma jednu velikou panenku hýčkají. Právě onu Plzeňačku. Měří 78 cm. „Je to naše Mařenka z Prodané nevěsty. Právě ona je na té národopisné mapě,“ usmívá se Marie Žilová. Je patrné, že po tolika hodinách práce panenky dokáží přirůst k srdci.

Na výstavy cestují panenky v pevných krabicích se speciální konstrukcí na ochranu kroje. Přesto musí autorky po každé výstavě panenky zkontrolovat. „Občas bývá kroj z vitrín zaprášený a z přepravy pomačkaný. Takže nezbývá než jej z panenky stáhnout, vyprat a znovu naškrobit,“ popisuje Eva Jurmanová. Náročnější rekonstrukce jedné panenky prý může trvat i 12 hodin.

Každou panenku provází „osobní“ rodokmen a jméno dle starého kalendáře. Autorky zohledňují i oblast kroje. „Ale máme i Markétu podle mé dcery,“ usmívá se nad výjimkou mladší z žen.

Obě lidové tvůrkyně kvitují, že při svém koníčku potkávají spoustu lidí, kteří jim neváhají při úskalích pomoci.

Diskuze k článku