Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Kasárna v Pístově kdysi patřila k nejmodernějším svého druhu v celé tehdejší Československé socialistické republice. Byla dokončena v roce 1982 a zázemí v nich nalezla protivzdušná obrana.
Nyní celý areál působí jako město duchů. Budovy jsou v dezolátním stavu jako po bombardování. Některé plochy kasáren nenávratně zarostly.
Ruch je pouze v části areálu, který vlastní obec Rančířov. Pronajímá ho soukromníkům. V této části je však také špína a nepořádek. Povalují se zde vraky různých aut.

Jihlava i Kraj Vysočina se snaží, aby v areálu vzniklo celorepublikové výcvikové centrum pro Integrovaný záchranný systém (IZS).
JL se sešly s několika pamětníky, kteří v kasárnách absolvovali vojenskou službu. Pod zárukou anonymity nám vyprávěli své vzpomínky. Jeden z nich sloužil u 82. protiletadlové raketové brigády, která byla v Pístově dislokována.
„V roce 1982 jsme se celá brigáda stěhovali na Pístov,“ vzpomíná. Říká, že to byla jedna z posledních kasáren, která se v Československu stavěla.  
„Naše brigáda byla složena z velitelství brigády, z protiletadlových oddílů, technické baterie, roty týlového zabezpečení, čety protichemické obrany, ženijní čety a roty oprav techniky,“ přibližuje.

Brigáda měla v areálu celkem 108 kusů protiletadlových raket sovětské výroby typu 3M8.
„Raketa byla 7854 milimetrů dlouhá, měla zhruba 2,5 tuny a čtyři startovací motory. To všechno kompletovala technická baterie. Výtečný čas byl podle norem ji za 28 minut zkompletovat,“ uvádí. Potom následovala kompletní technická kontrola palubní aparatury.
Tyto rakety měly dolet 50 kilometrů a byly určené pro ničení vzdušných cílů do rychlosti dvou machů (okolo 2,5 tisíce kilometrů v hodině). Kvůli životnosti nesměly být rakety uskladněné v nižší teplotě než +5°C.

„Jinak by se snížila životnost a museli by sem přijet sovětští garantčici (garanti – pozn. red.),“ doplňuje.  
Další z pamětníků vzpomíná, že v kasárnách měli dříve i fotbalový stadion, který však již dávno zarostl.
„Tady jsme měli lékaře i s lůžkovou částí. Pro zajímavost tu byl jako doktor Pavel Budinský, dneska první náměstek v motolské nemocnici. Měli jsme tu i zubaře,“ navazuje.
Ukazuje nám také místo, kde byla vojenská prodejna či kantýna-arma, věznice, jídelny i ubytovny pro mužstvo. V areálu se nacházelo též zahradnictví nebo vepřín s 250 prasaty.

Armáda pístovská kasárna definitivně opustila v roce 2003. Následně areál objektu připadl Jihlavě a Rančířovu.  
„Když se to opouštělo, tak byla chyba armády, že se to tehdy nesnažila prodat, pronajmout nebo něco takového, protože poslední ubytovna se opravovala někdy v roce 1995,“ povzdechl si jeden z pamětníků. Osud bývalého vojenského objektu mu není lhostejný. Na to, co se v něm dělo po odchodu armády, má smutné vzpomínky.
„Jezdila tu auta, vykrádalo se to, zmizely kostky, zmizelo prostě všechno, i radiátory. Uvažovalo se i o tom, že by to mohla být krajská vazební věznice,“ pokračoval.

Při cestě kasárnami můžeme vidět dřívější benzínovou stanici nebo autopark. Část bývalých kasáren, které patří Rančířovu, mají pronajaté podnikatelé.  
„Je tu zaměstnaných údajně 80 až 100 lidí a není tu záchod. To je novodobé otroctví, dříve se tu dalo ze silnic jíst,“ povzdechl si při pohledu na špinavá a zanedbaný areál jiný z pamětníků. „Jsou tady auta bez čísel, rozebíraná.“
V areálu je v pronájmu řada firem; některé mají čisto, jiné ne. Společné prostory areálu působí velmi neudržovaně a jsou na nich odstavená poškozená vozidla i vraky.

Diskuze k článku