Ladislava Brabencová
editor, šéfredaktor webu
tel.:+420 567 578 038
mobil:+420 737 587 692
brabencova@jihlavske-listy.cz

Dnes osmadvacetiletá Eva Svěráková z Jihlavska začala psát básničky v útlém věku. Před patnácti lety! A tehdy se dostaly až k básnířce a spisovatelce Ludmile Klukanové.

„Právě jsem dočetla tvůj zápisník básniček. Je vidět, že jsi velmi vnímavá a umíš své city i nálady vyjádřit. To je moc dobře. Přeji ti, abys svůj zápisník nikdy neopouštěla!“ napsala jí tehdy spisovatelka, která jistě netušila, jakým impulsem její slova pro dívenku jsou.

Dnes, o 15 let později, to žena Eva potvrzuje. „Byl to právě její dopis adresovaný mně (tehdy ještě žákyni ZŠ), který mi vždy dodal onu správnou energii a chuť vložit vnitřní i vnější pohnutky na papír. Tímto bych paní Klukanové ze srdce ráda poděkovala!“ říká.

Jakou cestu přeneseně řečeno ušla od té doby Eva Svěráková?

„Během 15 let, ve kterých postupně moje poezie vznikala, přicházely různě dlouhá období tvůrčí euforie, klidu, lásky k psaní, až po básnickou stagnaci, někdy dokonce krizi. Vše se odehrávalo tak nějak kontinuálně a paralelně, dle toho, co se zrovna aktuálně dělo ve mně, v mém užším nebo širším okolí, ve světě,“ popisuje.

Jak dodává, cesta k vydání její prvotiny básní Verše jedné duše byla krásná, inspirativní, obohacující, poměrně dlouhá, spletitá a mnohdy také dosti nejistá.

„Myslím, že v mé básnické sbírce je při hlubším čtení longitudinální vývoj dobře znatelný. A to nejen můj. Řekla bych, že se v ní tak trochu odráží i vývoj naší společnosti. Myslím, že čas, jež jsem svému knižnímu dílu věnovala, lze považovat za jednu z jeho velkých předností.“

Kolik bude v knížce básniček? Slečna Svěráková je s úsměvem spočítala až na dotaz JL. Došla k číslu 82. „Plus jedna báseň bonusová,“ dodává. „Bonusová proto, že jsem ji napsala tento rok v únoru. Kromě toho je výjimečná svým posláním a poselstvím. Vznikla ku příležitosti Tulipánového měsíce – března. Každý rok je tento čas, od začátku do konce prvního jarního měsíce, věnovaný onkologicky nemocným lidem a jejich blízkým.“ Jedná se tedy o podporu a pomoc, pacientům mimo jiné tulipánovými obrázky. Ty jsou kresleny převážně dětmi z MŠ a ZŠ Jihlava.

„Zapojit se však může kdokoliv, kdo chce tvořit pro dobrou věc,“ vysvětluje. „Proto, když mě oslovila jedna z pacientek - moje bezvadná známá, měla jsem jasno. Již v prvopočátečních vydavatelských fázích, jsem věděla, že chci svou knihou nejen obohatit mé budoucí čtenáře, ale také jejím prostřednictvím někomu napomoci k lepšímu životu. O to víc je krásné, že se mé přání naplnilo zcela nečekaně a samo.“

Nejstarší báseň v knížce je z roku 2004. „Napsala jsem ji pro svého báječného kamaráda, který pobýval v té době v nemocnici. Chtěla jsem mu prostě udělat radost. Nic víc.“ Víc se prý odehrálo až následující den ve škole, kdy ji ve volné chvíli spontánně zarecitovala vychovatelce. Ta jí měla sdělit následující: „Piš a zapisuj si vše, co tě napadne, nikdy nevíš, kdy se ti to bude hodit.“

O dva roky se Evin zápisník dostal ke spisovatelce Klukanové. „Jen s pár veršíky – z dnešního mého pohledu ještě dosti syrovými,“ popisuje. „Paní Klukanová viděla ve mně a mé tvorbě už tehdy potenciál, který jsem ještě já vůbec neviděla. Prostě jsem si hrála se slovy, což mě bavilo už jako malou. Nicméně ve mně onen dopis zanechal velice hezký pocit, který si s sebou nesu dodnes.“

Nápad básně vydat přišel o mnoho let později. V letech 2017–2019, kdy jako absolventka oboru sociální práce, dobrovolnice u duševně nemocných a čerstvá studentka kurzu arteterapie při VŠPJ usilovně hledala sebe samu a svou vlastní originální životní dráhu.

„Kurz arteterapie rozvinul u mě kromě pisatelského, tvůrčího komunikačního a prosociálního umu také dovednost kreslení. A tak jsem se kromě autorky své básnické sbírky stala navíc její ilustrátorkou,“ vypráví.

Ilustrace však u některých básní chybí. Záměrně. Proč? „Chci zapojit do svých veršů rovněž všechny čtenáře mé knihy. Tak, abyste měli možnost své vlastní emoce po přečtení také kresebně vyjádřit. Již hotové obrazce jsou v knize účelně černobílé, aby si je milí čtenáři mohli vymalovat,“ obrací se na čtenáře Jihlavských listů, které zaujme, a dodává: „V tomto spočívá další přednost Veršů jedné duše.“

V roce 2021 vznikla poslední bonusová báseň s názvem AMELIE. „AMELIE, je zapsaný spolek, podporující právě onko nemocné. Chtěla bych se s nimi spojit a věnovat jim část svých odměn z knihy, pokud vyjde.“

Jaké básně lze v knížce najít? „Ve svém základu se jedná o lyrickou sbírku s nepatrnými prvky epiky v některých verších. Primárně lze na stránkách mé knihy nalézt básně radostné, milostné a žalostné. Toto rozdělení dle mého mínění úzce koresponduje se třemi základními emocemi člověka, s nimiž přistupuje k rozličným životním situacím a událostem.“

Jak doplňuje, emocionálních stavů mají lidé samozřejmě víc. Radost, láska a žal jsou ale jejich stavebními kameny. „S tím souvisí i můj výrok, že si ´každý najde to své´. Každý nějakým způsobem přistupujeme k životu. A právě o tom je má kniha.“

Diskuzi je otevřena. „Chci se čtenáři mé knihy společně nad mými verši: přemýšlet, povídat si o nich, polemizovat s nimi, psát další poezii, a hlavně povzbudit/potěšit čtenáře. Co se týká užšího žánrového dělení poezie, naleznou v mých básních elegie, romance, ódy, balady i minimálně jeden epigram.“ A témata? Ta jsou vzata z každodenního života.

Aby se jí podařilo knihu vydat, rozhodla se oslovit veřejnost. Založila web https://verse-jedne-duse0.webnode.cz a 24. května „odstartovala“ měsíc předprodeje knihy, za který hodlá vybrat potřebné peníze na její vydání. Celkem 58 tisíc 600 korun.

Na webu vydavatelství Pointa lze přispět 99 korunami, nebo si předkoupit knihu za 249 korun či o něco dražší s podpisem autora či jiným dárkem.

Že by se finance vybrat nepodařilo, si nepřipouští. A pokud by se tak přece jen stalo, je odhodlána dostat knihu ke čtenářům jiným způsobem. „Předprodej vnímám jako skvělou zkušenost a možnost dostat se k širokému spektru lidí.“

Najde-li se dostatek lidí, kteří si ji předkoupí, kniha vyjde a do třech měsíců ji každý i s případným dárek obdrží. Pokud se požadovaná suma nevybere, peníze budou odeslány lidem na účet zpět. Jak ale Eva Svěráková věří, to se nestane. Ještě zbývá 20 dní, kdy si lze knihu objednat.

Co pro ni znamená vydat svou vlastní knihu? „Kniha mi umožňuje skloubit příjemné s užitečným, zájem a povinnost, řád a volnost, lidi a četbu, realitu s mými přáními. Dává mi cenné zkušenosti, ukazuje možnosti, a hlavně mi dává mně vzácný prostor k tomu být tím, kým chci být. To je člověkem, který pomáhá lidem a který tu po sobě něco užitečného a pěkného zanechá,“ říká závěrem. 

Diskuze k článku