V měsíci dubnu došlo k zajímavému souběhu dvou měsíčních period, při kterém měsíční úplněk nastal velice blízko okamžiku měsíčního přízemí.

Tento dubnový tzv. superúplněk se neobešel bez značného zájmu médií i veřejnosti. Ve skutečnosti však z hlediska statistického souběhu měsíčních period rekordní superúplněk letošního roku nastane až v květnu.

Měsíc obíhá okolo Země po mírně excentrické elipse. Dvě po sobě jdoucí přízemí (nebo odzemí) od sebe přitom dělí 27,55 dní (jde o tzv. anomalistický měsíc). Kromě toho také při oběhu Měsíce kolem Země dochází ke střídání měsíčních fází, přičemž dva po sobě jdoucí novy (nebo dva úplňky) od sebe dělí doba odpovídající asi 29,53 dní (jde o tzv. synodický měsíc).

Z hlediska statistiky je proto jen otázkou času, kdy dojde k souběhu obou period a měsíční úplněk nastane ve chvíli, kdy se těleso Měsíce zároveň nachází i v bodě (nebo v bezprostřední blízkosti tohoto bodu) přízemí, tedy maximálního možného přiblížení k Zemi. V souvislosti tohoto souběhu měsíčních period vznikl spíš bulvární než astronomický pojem superúplněk.

Ve skutečnosti v případě superúplňku spíš než fyzikální aspekty viditelnosti Měsíce hraje roli stránka psychologická. Měsíc se při svém pohybu kolem Země pohybuje ve vzdálenosti od 356,4 tis. km do 406,7 tis. km. Při skutečnosti, že rovníkový průměr měsíčního tělesa odpovídá téměř 3775 km, lze snadno dopočítat, že v závislosti na změně vzdálenosti Měsíce od Země se měsíční disk na pozemské obloze může objevovat s obloukovým průměrem od 29´ 23,2“ do 33´ 28,8“. Rozdíl minimálního a maximálního viditelného průměru měsíčního disku je tedy něco málo přes 4 obloukové minuty (přesně 4´ 5,6“).

Velikost tohoto obloukového úhlu si lze snadno představit například za použití běžné zápalky. Vzhledem k tomu, že síla zápalky se pohybuje kolem 2 mm, lze odvodit, že síla zápalky se jeví (při zavření jednoho oka) pod obloukovým úhlem 4´ viděná ze vzdálenosti téměř 1,7m.

Tento jinak velmi malý obloukový rozdíl je v kontextu pozorování měsíčního disku třeba chápat jako maximální, resp. jde o rozdíl mezi nejmenším možným a největším možným obloukovým průměrem. V reálném životě ovšem nejsme zvyklí Měsíc na obloze běžně vídat v extrémech, ale spíš uvnitř výše uvedeného intervalu úhlového průměru. Změna velikosti zdánlivého průměru tzv. superúplňku oproti běžnému úplňku proto neodpovídá plným 4´, ale spíš přibližně jen polovině této hodnoty.

Proč tedy budí tzv. superúplněk takové vášně? Jistou roli bezesporu hraje skutečnost, že Měsíc především krátce po svém východu nebo naopak těsně před západem obvykle na obloze vypadá mnohem větší, než ve skutečnosti je.

Jde přitom o optický klam, kdy lidské oko má tendenci srovnávat měsíční úplněk s objekty viděnými na obzoru. Se superúplňkem pak také často souvisí i selektivní vnímání, neboť pokud je v období superúplňku jasno, lidé mají tendenci na základě informací z veřejných sdělovacích prostředků si měsíčního disku všímat mnohem víc než za normálních okolností.

Bez ohledu na pojem superúplněk pravdou zůstává skutečnost, že právě v květnu dojde k letošnímu statisticky nejtěsnějšímu souběhu dvou měsíčních period.

Ve středu 26. května kolem 4. hodiny ranní projde měsíční těleso bodem přízemí (jeho vzdálenost od Země bude jen něco málo přes 357 tis. km) a ve 13:13 hod. téhož dne, tedy jen asi o 9 hodin později, nastane měsíční úplněk.

Pokud bychom obývali opačnou stranu světa, tedy např. Austrálii nebo některý z ostrovů v Tichém oceánu, mohli bychom ke všemu být i svědky úplného zatmění Měsíce. Měsíc těsně po přízemí totiž bude v okamžiku úplňku procházet i rovinou ekliptiky. Při pozorování z České republiky však ani část tohoto měsíčního zatmění nemáme šanci spatřit.

Ať už je superúplněk jen tak trochu uměle vytvořeným spíš bulvárním pojmem, nebo jde o skutečnou statistickou zajímavost, zcela jistě jde o vhodnou příležitost vzhlédnout k obloze a nechat čas plynout.

               Miloš Podařil,

               Jihlavská astronomická  společnost

Diskuze k článku