Všechna zařízení typu Denního a týdenního stacionáře Jihlava, který poskytuje ambulantní a pobytové sociální služby osobám s mentálním a kombinovaným postižením, jsou už více než rok mimo svůj obvyklý režim.
   Jeho ředitelka Eva Pohořelá, která se ve svém oboru pohybuje víc než třicet let, přiznává, že aktuálně se jim oproti dřívějším měsícům v mezích možností už daří dobře.
   Z pravidelného antigenního testování vychází už několik týdnů zaměstnanci i klienti s negativními výsledky. Dobrou zprávou podle Evy Pohořelé také je, že zaměstnanci už mají za sebou první dávku očkování proti covidu a klienti (osoby s mentálním postižením) se už alespoň dostali mezi prioritní skupiny pro očkování.
   „Změny ve způsobu poskytování našich služeb, které bylo nutné udělat, jsou už zažité a snažíme se být v klidu a pohodě,“ referuje ředitelka.
   Tým stacionáře vzal za své nošení respirátorů, pravidelnou dezinfekci i testování. Naučil se „žít“ bez společných akcí pro více skupin klientů. Veškeré dění se dle Pohořelé odehrává v jednotlivých skupinách, které by se mezi sebou neměly stýkat.
   „Před covidem u nás akce stíhala akci, teď jsme z donucení klidnější, o to více se ale ve skupinách věnujeme klientům individuálně. Děláme to, co nám aktuální situace umožní: např. nemůžeme chodit plavat do bazénu, ale můžeme se zapojit do on-line charitativního běhu Konta Bariéry Run and Help apod.,“ přibližuje.
   Vzpomíná na těžší období, kdy měl stacionář najednou více klientů a zaměstnanců nemocných… Když na covid-19 zemřela bývalá kolegyně a zástupkyně ředitelky Hana Jelínková…
   „Ale nemůžeme si dovolit přenášet naši nervozitu na klienty. Oproti celoročním pobytovým zařízením typu domovů pro seniory máme tu výhodu, že nemocní klienti obou stacionářů odcházejí do domácí péče,“ vysvětluje Eva Pohořelá a dodává: „Protože si ale umíme představit, co to obnáší, vážíme si práce našich kolegů v celoročních pobytových službách. Sami máme největší obavy z covidu-19 v naší třetí službě chráněné bydlení, kde by museli klienti zůstat v karanténě v malém bytě.“
   Klienti zařízení podle ní postrádají, stejně jako my všichni, běžné věci, na které byli zvyklí: blízký kontakt s ostatními lidmi, společné akce, posezení v kavárně, nakupování v obchodech, výlety, účast na sportovních závodech, návštěvy dobrovolníků, aj.
   „Je třeba jim vysvětlovat vhodnou formou podle stupně postižení, proč teď některé věci nemůžeme dělat, a jiné, často nepříjemné, dělat musíme. S tím nám pomáhají třeba materiály ve snadném čtení, perfektní vydává třeba Sdružení pro podporu osob s mentálním postižením, nebo alternativní komunikace v podobě fotografií nebo obrázků,“ referuje ředitelka Denního a týdenního stacionáře Jihlava Eva Pohořelá. Foto: archiv DTS JIhlava

Diskuze k článku