Nepokojné květnové dny roku 1945 přinášely některým obyvatelům města Žďáru a jeho okolí toužebně očekávané osvobození, nicméně jiným stále hrozila smrt. Přestože k bojovým akcím docházelo pouze výjimečně, poslední hodiny války si vyžádaly nemalé oběti. Ustupující Němci neváhali použít sílu a především zadní voje Wehrmachtu a jednotek Waffen-SS zajišťující stahování směrem k americkým liniím se dostaly do střetů s odbojáři, ozbrojenými civilisty a průzkumnými jednotkami Rudé armády.

  Válečné drama srovnatelné snad pouze s události, které Žďár prodělal v dobách Třicetileté války (1618-1648) vyvrcholilo v denních hodinách 9.5. a v noci na 10.5., kdy na jeho katastru zahynulo nejméně 19 civilních obyvatel, z nichž 6 bylo popraveno příslušníky Waffen-SS na náměstí v prostoru před dnešní ČSOB. Od ranních hodin 9.5. panoval ve městě, kde se setkávaly proudy německých vozidel od Nového Města na Moravě a Ostrova nad Oslavou silný provoz. Kolony probíjející se na západ, odhodlané smést vše co se jim postaví do cesty, pokračovaly buď směrem k nádraží a dál k Jihlavě, případně jely směrem na Žďírec, nebo zatočily pod Čechovým domem k Německému Brodu. Němce pronásledovaly sovětské letouny, které se kolem deváté vrhly nad Žďárem do útoku. Výsledkem bylo zničení Schwarzenbergovy pily, dnešní Kinského prodejny v Zámku, kde zahynulo nejméně 14 Němců, vážné poškození několika domů v Horní, Nerudově, Jungmannově a Dolní ulici a zranění několika obyvatel, přičemž Bohumil Kulíšek (č. 477 Jungmannova ulice) svému zranění později podlehl.

  V odpoledních hodinách 9.5. překotný ústup Němců ulicemi města pokračoval a vozidla se začala objevovat také na silnici od Vysokého. Narůstajícího zmatku se snažili využít někteří občané a v prostoru náměstí začali odzbrojovat méně početné oddíly. Po půl třetí byl nad benzínovou pumpou zastaven povoz naložený zbraněmi, municí a ručními granáty a odtažen k hotelu Veliš, kde byl zatlačen do průjezdu. Zde zasedal revoluční národní výbor pod vedením Antonína Houfa a štáb civilní partyzánské skupiny brigády Mistra Jana Husa pod vedením Václava Ježka a Jana Vejmělka. Jeden z německých vojáků v Horní ulici informoval oddíl esesmanů, kteří na Veliš zaútočili a povstalci utekli zahradami. V důsledku této události se ve městě rozpoutala intenzivní, dlouhodobá palba z ručních i těžkých zbraní, která si vyžádala několik mrtvých a zraněných obyvatel a skončila až s příchodem ranních hodin 10.5. Zpráva o ozbrojeném odporu se mezi přijíždějícími jednotkami šířila jako lavina, vojáci v Nerudově a Horní ulici seskakovali z vozidel a za neustálé střelby a házení granátů postupovali dál. V Horní ulici byla před tankem hnána paní Eichlerová (č. 454), její syn Aleš a jeho kamarád Zdeněk Hlávka. Střílelo se také v lokalitě Štán, dnešní Žižkově ulici kudy vedla silnice na Hamry a v Podskalí, kde vyhořela Tvrz. Na několika místech došlo v pozdním odpoledni a nastávajícím večeru i k střetům mezi vojáky Wehrmachtu a Waffen-SS, které si vyžádaly další mrtvé. Město se plnilo hořícími domy, vraky vozidel a mrtvými těly. Kolem 17.00 byli zastřeleni Josef Novotný (č. 618) a Antonín Bláha, o hodinu později František Šusták (č. 171) a Marie Leopoldová (č. 153) a kolem 20.00 Anna Smejkalová (č. 135). Těžké zranění, kterému podlehl 11.5. utrpěl František Váca. Němci z obav z partyzánů stříleli po každém obyvateli, který byl tak neopatrný, že se objevil, ale pro výstrahu také do domů lemujících jejich ústupovou cestu.

  V podvečer procházel Spálenou ulicí, zhruba v místech dnešního hotelu Jehla oddíl příslušníků Waffen-SS a zadržel zde obuvníka Stanislava Ondráčka, který se svými syny Stanislavem a Zdeňkem táhl vůz naplněný potravinami a dalším materiálem. Esesmani je odvedli ke Štánu, kde zadrželi i Josefa Uchytila (č.354), který se je snažil přesvědčit, aby muže propustili. V blízkosti dnešního MěÚ padli do rukou Němců jugoslávští obchodníci Ivan Strinič a Dragutin Katič, ubytovaní v Lázničkově hostinci. Ve Štánu byl zajat také Jan Kuča. Vojáci se svými zajatci zamířili k nádraží. U benzinového čerpadla v Nové ulici v blízkosti dnešního pomníku u Ivana se zastavili a demonstrativně vedli skupinu zpět na náměstí. Vzápětí začali zajaté muže prohledávat, což se stalo osudným Josefu Chytilovi, u kterého nalezli pistoli a okamžitě ho ranou do srdce zastřelili. Zbytek skupinky vztekle zahnali na náměstí, kde u benzinové pumpy zadrželi Josefa Řetického. V tomto okamžiku po Němcích někdo od Süssova domu vystřelil a ti se snažili zjistit, odkud výstřel zazněl. Rukojmí zareagovali útěkem, ale byli pochytáni a okamžitě zastřeleni. Přežil pouze do ruky zraněný Zdeněk Ondráček. Před půlnocí byl zastřelen i Antonín Jeřábek (č. 234) zadržený v lokalitě Ptáčkova kopce se zbraní v rukou.

  V nočních hodinách ústup německých kolon pokračoval a většina vyděšených obyvatel se ukrývala v improvizovaných krytech a sklepeních, kde s trýznivým napětím naslouchala neustávajícímu hukotu motorů, štěkotu palby a detonacím výbuchů. Ten, kdo by kryt opustil, musel počítat s nejhorším. Nikdo již nepočítal s tím, že by válka mohla Žďár tak těžce zasáhnout stejně jako s obavami z možného vypalování, trestání, mučení a poprav ze strany běsnících Němců. Odehrála se také další srážka Wehrmachtu a Waffen-SS po níž esesmani popravili u rampy hospodářského družstva na dnešní Smetanově ulici v blízkosti nádraží 16 vojáků.

  Během téměř nekonečného ústupu jednotek skupiny armád Střed bylo detonacemi a požáry zcela zničeno 33 budov a celých 90 % domů s různou závažností poškozeno. Zahynulo rovněž několik desítek příslušníků Wehrmachtu. Město zaplněné opuštěnými vozidly, poházenou výstrojí a výzbrojí, mrtvými těly lidí a koní, to vše doplněno dýmem stoupající ze spálenišť skýtalo v ranních hodinách 10.5. žalostný pohled. Nicméně Rudá armáda jdoucí Němcům v patách se již blížila a kolem 6 hodiny ranní se na okraji města objevil první průzkumný jezdecký oddíl majora Ivana Lukašenka. Významná část Žďárska a samotný Žďár byl osvobozen 51. střeleckým sborem generálmajora Alexandra Dmitrijeviče Rumjanceva náležícím do 232. divize 40. armády generálporučíka Filipa Fedosjeviče Žmačenka z 2. Ukrajinského frontu maršála Sovětského svazu Rodiona Jakovleviče Malinovského. Vyděšení a vyčerpaní obyvatelé města, z nichž většina strávila více než 15 hodin v krytech a sklepeních svá útočiště opustila a začala nadšeně vítat osvoboditele.

Diskuze k článku