Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Před play off hokejisté obvykle neřeší, kdo bude jejich soupeřem. Litoměřický kustod Zdeněk Olejník naopak chtěl, aby se „kališníci“ utkali s Duklou, ke které chová letité sympatie. „Jako kluk jsem jezdil do Jihlavy koukat na Holíky,“ prozradil v rozhovoru pro JL.

Kolik vám tehdy bylo let?

Deset nebo jedenáct roků. Zlínské „áčko“, tehdy ještě Gottwaldov, hrálo československou ligu a my jsme jezdili sledovat venkovní utkání. První zápas, na který jsem hrozně chtěl jet, byl pokaždé ten v Jihlavě, abych se podíval na hráče nejlepšího kalibru. Automobily v té době ještě tolik nebyly, takže jsme s klukama často jezdili autobusem.

Takže jste přímým pamětníkem zlaté éry jihlavského hokeje.

Ano. Tenkrát se v lize chodilo hlavně na Duklu. Měla kompaktní výborný tým. Bratři Holíci, Klapáč, obránce Suchý, trenér Pitner… To byla obrovská hokejová esa, pro nás mladé hokejisty ikony.

A vzory…

Pochopitelně. Ve Zlíně jsme takové „plejery“ neměli, proto jsem byl nadšený, že Holíky a spol. vidím na vlastní oči. Člověk je sledoval, chtěl něco odkoukat, chtěl být jako oni a něčeho dosáhnout. Duklu jsem si zamiloval. Měl jsem i nějaké suvenýry, ale postupem času se bohužel ztratily, což je velká škoda.

Legendární útočník Dukly Jan Klapáč nedávno slavil 80. narozeniny.

Touto cestou bych mu rád popřál všechno nejlepší a hodně zdraví. Pro mě to byl, a pořád je, obrovský člověk. Jak hokejově, tak i srdcem.

Nelitujete, že jste za Jihlavu nikdy nehrál, třeba na vojně?

(smích) Já jsem toho v hokeji tolik nedokázal. Končil jsem dříve než ve věku, kdy bych mohl plánovat vojnu v Dukle. Přeorientoval jsem se na fotbal. Dělal jsem i plavání nebo házenou.

Dříve děti měly velký sportovní záběr.

A díky tomu jsem se naučil spoustu sportovních věcí. Neměl jsem čas na počítače a další lákadla, která tehdy ještě neexistovala. Dnešní děti jsou otylé, potřebovaly by pohyb. Do toho ještě covid…

Máte nějakou opravdu silnou vzpomínku spojenou s Duklou?

Těch by bylo (úsměv). Třeba divácká kulisa. Atmosféra byla vynikající. Pokaždé, když sem přijedu na „zimák“, vzpomínky naskočí a běhá mi mráz po zádech. Diváci mi chybí. Jinak stadion, kromě sedaček, je skoro stejný.

Třeba se letos do Jihlavy ještě vrátíte…

(úsměv) Podívejte…, i když mám Duklu rád, momentálně jsou pro mě na prvním místě Litoměřice. Nepřijeli jsme sem dvakrát prohrát a rychle ve čtvrtfinále vypadnout. Takže bych se sem ještě rád podíval.

Než bude stadion zbourán?

Viděl jsem plány nové haly. Vypadá nádherně. Hlavně, aby všechno dobře dopadlo, podařilo se ji postavit, a Dukla se vrátila do extraligy, protože tam patří. Dříve měla velké plus, že byla armádním klubem, a spousta osmnáctiletých hokejistů s velkým potenciálem chodila do Jihlavy na prezenční vojenskou službu.

Litoměřice momentálně fungují na podobném principu a stahují mladé talenty, aby se vyhrály v profi hokeji.

Ano. Dříve se klub také jmenoval Dukla. Loni v únoru jsme hráli mistrák v Českých Budějovicích v retro dresech s nápisem Dukla.

Prý vás jihlavský kolega kustod lanařil do pravé Dukly…

(úsměv) Kluci se ptali, jestli bych sem nešel. Řekl jsem, že opravdu ne. Ono je hodně náročné, dělat hráčům potřebný servis, aby podávali maximální výkony. Potřebujete hodně energie a sil. V mém věku je to trošičku horší. Je mi pětašedesát roků a člověk v tomto věku těžko přivyká novému prostředí a novým věcem. Přenechám to mladším (úsměv).

Diskuze k článku