Veronika Dawidowicz
marketing
tel.:+420 567 578 024
mobil:+420 732 506 053
dawidowicz@jihlavske-listy.cz

Romantická svatba na radnici

Příběh Markéty a Radky Rodových začal před deseti lety, kdy je na pouťové zábavě seznámili společní přátelé. O půl roku později slovo dalo slovo, a jelikož lásce se nedá poručit, začaly spolu obě dívky chodit.

Čas plynul, a tak přišlo na řadu téma svatba. Jelikož Radka ještě studovala, chtěly obě ženy počkat se zásnubami až po dokončení jejího studia.
„Na letní dovolené se pak Radí vyjádřila. Měla to promyšlené do detailu. Opravdu mě to krásně zaskočilo,“ vzpomíná na životní okamžik Markéta.

Radka a Markéta si své „ANO“ řekly 8. 8. 2019 na jihlavské radnici po sedmi letech vztahu. Doufaly, že do té doby stát schválí manželství pro všechny. „Bohužel návrh už přes dva roky leží ve Sněmovně a čeká na hlasování,“ posteskly si obě ženy a vzaly nakonec na milost registrované partnerství, jelikož chtěly založit rodinu a nežít jen tak „na hromádce“.

Původně nechtěly Radka ani Markéta dělat ze svatby velký humbuk, přece jen se nejedná o pravou svatbu, ale registraci.

„Chtěly jsme se vzít na úřadě jen ve dvou, bez rodin a přátel. Ale protože jsme přece jenom ženy, chtěly jsme si to udělat romantické a co nejvíce se přiblížit klasické svatbě,“ vysvětluje Markéta rozhodnutí, proč i registraci pojaly jako plnohodnotnou svatbu se vším všudy.

„Nechaly jsme si vyrobit prstýnky i ušít šaty na míru. Marky byla již v sedmém měsíci těhotenství, a proto se poslední úpravy na šatech dodělávaly těsně před naším dnem,“ vzpomíná na velký den, který probíhal na radnici v Jihlavě, Radka a dodává, „Paní matrikářka měla připravenou krásnou řeč, která nás dojala natolik, že jsme skoro nebyly schopné vyslovit ANO.“

Díky zmíněné matrikářce a ochotným úřednicím z magistrátu tak vše proběhlo jako běžná svatba. Během registrovaného partnerství není povoleno mít svědky. „Ze strany magistrátu nám však bylo dovoleno, aby při obřadu ´svědci´ mohli stát alespoň za námi,“ vzpomínají partnerky.

Po obřadu nechyběla ani svatební hostina s rodinou, na které mimo jiné probíhalo i společné krájení svatebního dortu a po obědě svatební focení.

Příjmení není zadarmo

Změna příjmení není samozřejmostí, a tak musely novomanželky podat za poplatek žádost o změnu příjmení a čekat na schválení. „Opět díky úřednicím a jejich lidskému přístupu vše proběhlo bez jakýchkoli nepříjemností a velice rychle.  Jak víme ze zkušeností jiných stejnopohlavních párů, není takovýto přístup ze strany úřadů samozřejmostí,“ vysvětluje Radka, jak dosáhly toho, že užívají společné příjmení Rodovy.

Markétě ani Radce nedává smysl, proč mají homosexuální sňatky „nižší“ právní hodnotu než sňatky heterosexuální. Podle nich tak dochází ke zbytečnému škatulkování.

„Nebudeme chodit daleko, když vláda vyhlašovala proticovidová opatření, vždy myslela pouze na manželské páry. Stejnopohlavní partnerství byla opomíjena a brána za druhotná,“ popisuje Radka nevýhody registrace.

Dvojnásobná radost

Jak už bylo řečeno, ve svatební den byla Markéta „v očekávání“ a obě partnerky se těšily na krásná dvojčátka. „Podstoupila jsem umělé oplodnění, nebyla to jednoduchá cesta, ale stálo to za to,“ zodpovídá mile Markéta mou zvídavou otázku, jak se stane, že dvě ženy čekají miminko.

Práva a povinnosti dětí jsou koneckonců další věc, kterou registrované partnerství neřeší.

Zákonným rodičem dětí nyní může být pouze Markéta, jakožto jejich biologická matka.

„I když kluky vychováváme obě, staráme se o ně a dáváme jim stejnou lásku, Radí na ně nemá žádná práva. Pokud se tedy s biologickou matkou něco stane, děti nepřipadnou automaticky do péče druhé matky, ale o jejich osudu bude rozhodovat soud,“ vysvětluje Markéta. 

Přesto, že část psychologů tvrdí, že dětem vychovávaným ve stejnopohlavních rodinách může chybět mužský/ženský vzor, Rodovy si to nemyslí. 

„Nežijeme přece v uzavřené bublině. Součástí naší rodiny jsou dědečkové a strýčkové kloučků, naši kamarádi a známí. Mužskými vzory kluků v budoucnu mohou být například i učitelé nebo třeba trenéři,“ vysvětluje Radka a dodává, „určitě si nemyslíme, že pro správnou výchovu dětí musí být nutně v domácnosti přítomni žena i muž. Pro děti je především důležité zázemí a milující rodiče a je jedno, jestli jsou to muž a žena, dvě ženy nebo dva muži.“

Lidi si vždycky něco najdou

V oblasti tolerantnosti k menšinám máme podle partnerek Rodových jako národ co dohánět, ale i tak je podle nich vidět, že společnost je otevřenější a tzv. LGBT komunitu začíná více respektovat.

Ony samy zatím žádné negativní reakce nezaznamenaly a to ani přes to, že jsou dvě ženy, které spolu vychovávají děti a žijí na malé vesničce.

„Setkáváme se spíše s pozitivními reakcemi, ale samozřejmě si neděláme iluze o tom, že si o nás někdo nešušká. Však to znáte, jak to na vesnicích chodí, lidi si vždycky něco najdou,“ říká s úsměvem Radka.

Do budoucna obě ženy věří v uzákonění manželství pro všechny a určitě do toho prý opět půjdou. Tentokrát už ale opravdu jenom se svědky na matrice.
A co by Dvě mámy ze vsi (pod touto přezdívkou je také můžete najít na sociálních sítích, kde sdílí své zážitky z každodenního života) chtěly vzkázat čtenářům?

„Nesuďte lidi podle toho, koho milují, ale podle toho, jak se chovají.“

Diskuze k článku