Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Pálky mají jihlavští Ježci ve skříních, baseball se nehraje (stejně jako další sporty), ale klubové vedení nespí. Zvelebuje novou tréninkovou halu, otevřenou v prosinci, a posílilo trenérský štáb o slovenského specialistu Mariána Krásneho. „Jako klub se chceme neustále rozvíjet. Vlastní hala a Mariánův příchod nám v tom pomohou,“ věří předseda Martin Tulis.

Začněme novým šéftrenérem mládeže. Co konkrétně od pana Krásneho očekáváte?

Daří se nám budovat v Jihlavě stabilní a úspěšný klub. Pokud ale chceme pokračovat i nadále, potřebujeme získávat do Jihlavy kvalitní trénéry s bohatými zkušenostmi, kteří dokáží klub posunout dál. A právě to si slibujeme od příchodu Mariána Krásneho. Jako hlavní trenér mládeže má úkol pozvednout úroveň tréninků, výchovy hráčů i celé klubové struktury.

Bylo obtížné jej do Jihlavy přivést?

Jsme s trenérem Krásnym v kontaktu v podstatě od samého počátku.  Vždy měl o Ježcích velice dobrý přehled. V průběhu prosince jsme spolu několikrát diskutovali o způsobech možné spolupráce. Přestože původně jsem zamýšlel pouze spolupráci externí, postupně jsme se shodli na plnohodnotném dlouhodobém angažování.

Jak vznikalo nové „ježčí“ tréninkové centrum?

Každý rok jsme řešili nedostatek tělocvičen pro zimní přípravu. Navíc ve školních tělocvičnách nelze plnohodnotně trénovat řadu baseballových dovedností, které bychom natrénovat potřebovali. Proto jsme hledali prostory k vybudovaní vlastní tělocvičny, kde budeme moci trvale mít veškeré potřebné vybavení. Především zavěšené sítě, díky kterým můžeme trénovat odpalování bez jakéhokoli omezení nebo obav, že tvrdými míči něco zničíme. Nakonec jsme vyhovující prostory nalezli v bývalém areálu jedné jihlavské firmy.

Škoda, že kvůli pandemii a vládním opatřením si hráči nestihli novou halu pořádně užít.

V tomto případě nám covid hrál do karet, protože přerušení tréninků nám umožnilo věnovat rekonstrukci mnohem více času a připravit centrum pečlivěji, než jsme si původně plánovali.

Bylo těžké takový projekt v nejisté době zafinancovat?

Obrovskou zásluhu na vzniku centra mají trenéři a rodiče, kteří se na budování podíleli. Díky tomu jsme financování zvládli bez potíží vlastními silami. Bohužel jsme centrum zatím mohli využít pouze dva týdny v prosinci, kdy ho děti s nadšením otestovaly.

Ježkům jako klubu se v posledních letech daří. Co by šlo vylepšit? Napadá mě vlastní hřiště, abyste nemuseli jezdit hrát utkání jinam.

Věcí ke zlepšování je celá řada a věřím, že pouze neustálé zlepšování je základem úspěchu. Máte pravdu, že největší překážkou v dalším rozvoji klubu je absence velkého hřiště. Nejstarší hráči již nyní musejí svá utkání hrát na hřištích soupeřů. Navíc jejich rodiče pochopitelně nevidí perspektivu a hrozí, že děti v pozdějším věku skončí, nebo odejdou hrát do jiných klubů. Například do Třebíče, kde je o ně pochopitelně zájem. My se s tím samozřejmě nechceme smířit. Neúnavně hledáme možné alternativy, kde by hřiště mohlo vzniknout, abychom v Jihlavě mohli společně s klubem vybudovat i odpovídající zázemí.

Jaká je momentálně u Ježků nálada s ohledem na sportovní „lockdown“?

Nedočkavost. Tímto jediným slovem bych popsal náladu v klubu. Všicni – hráči, trenéři i rodiče – se těší na jakoukoli možnost obnovení tréninků a činnosti, byť v omezeném množství nebo pouze venku. Nejhorší pro klub je, že konec těchto omezení je stále v nedohlednu. Všechny naše plány pro letošní rok jsou tak pouhými hypotézami a přáními.

Narušila pandemie klubové plány hodně?

Byť je to každým dnem složitější, snažíme se dívat na pandemii stále jako na příležitost. V jejím průběhu se nám podařilo vybudovat zmíněné tréninkové centrum, posílit trenérský tým o Mariána Krásneho, pokračuje hledání lokality pro nové hřiště. Po sportovní stránce pandemie nejviditelněji poznamenala tréninky a zimní přípravu. Zrušili jsme všechna víkendová zimní soustředění a zatím jsme neodehráli ani žádný z deseti naplánovaných přípravných turnajů. Poznamenala však i další činnosti, například nábory nových hráčů.

Mají hráči nějakou tréninkovou alternativu? Nebojíte se, že děti zleniví a po rozvolnění se k baseballu nevrátí?

Starším hráčům se snažíme alternativu nacházet, ať už v podobě online tréninků nebo tréninkových výzev, abychom byli s hráči stále v kontaktu a alespoň částečně je motivovali k pohybu. Toho, že se děti ke sportu již nevrátí, se bojí každý trenér. Bude hodně záležet i na rodičích. Děti distanční výukou a omezením sportu ztrácejí důležité návyky, radost z pohybu i ze sociálních kontaktů s vrstevníky. Vrátit se zpět od pohodlí počítačů a tabletů nebude pro děti vůbec snadné.

Více v tištěném vydání JL 12. 2.

Diskuze k článku