Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Stonařovští občané Ivo Toth a Ladislav Plavec jsou iniciátory internetové petice proti likvidaci staré tělocvičny ve Stonařově. „Nesouhlasíme se zbouráním staré tělocvičny a ani s následným plánovaným zbořením staré české školy č.p. 242, žádáme tímto kompetentní orgány o hledání alternativy,“ uvádějí v textu petice, k níž se během uplynulých vánočních svátků připojila více než stovka signatářů. Začátkem roku už jich bylo kolem 150.

Stará dřevěná budova z válečných let, stojící na návrší asi sto metrů nad stonařovským školním areálem, má pohnutou minulost. Za druhé světové války sloužila jako budova říšské pracovní služby Reichsarbeitsdienst, po následné adaptaci byla desítky let nouzově využívána jako tělocvična.

Podmínky pro žáky zde však byly absolutně nevyhovující, objekt s kamny na tuhá paliva nebylo možné vytopit. Nezbytná byla snaha absolvovat co nejvíce hodin tělesné výchovy venku, hrozilo zastavení provozu z hygienických důvodů.

Městys po řadu let usiloval o výstavbu moderní sportovní haly. Ta je v současné době před dokončením v sousedství nové školy. Díky dotaci od ministerstva financí byla stavba ocelové konstrukce nové tělocvičny za vysoutěženou cenu 26,5 milionu korun zahájena na podzim. Ze svého rozpočtu městys do stavby investuje 6,5 milionu korun.

Soukromé pozemky

Dotaz ohledně možného zbourání staré dřevěné tělocvičny otevřel Ivo Toth (spoluautor následné petice) na prosincovém jednání stonařovského zastupitelstva před Vánocemi.

„Ta tělocvična má osmdesát let a slyšel jsem, že se má bourat. Oficiální odpověď na dotaz jsem nedostal, že to je v jednání, pouze byl můj dotaz uveden do zápisu,“ vysvětluje Toth na dotaz JL.
Objekt staré dřevěné tělocvičny stojí na soukromých pozemcích. Jak potvrzuje Ivan Šulc, který je od prosince novým starostou Stonařova, lokalita je územním plánem vyčleněna pro zástavbu rodinnými domy. Směrem k Dlouhé Brtnici se tu má výhledově stavět.

Zachovat objekt tělocvičny je z těchto důvodů podle starosty pro městys složité: „Nehledě na to, že stavba je sice jakoby v majetku obce, ale v podstatě tím, že není zakreslená a uvedená v katastrálních mapách, je to opět komplikovanější. My jsme byli rádi, že jsme se současnými majiteli uzavřeli alespoň nějakou nájemní smlouvu a že objekt na jejich pozemcích mohl být.“
Dokud se v objektu cvičívalo, dělo se tak podle starosty právě na základě této nájemní smlouvy. „Se současnými vlastníky, když to řeknu natvrdo, neexistuje možnost ty pozemky od nich získat, protože pro ně samozřejmě budou mít mnohem vyšší hodnotu jako stavební parcely,“ uvažuje Šulc.

Jak starosta dodává, rozpracovává městys projekt na odstranění stavby, která mu náleží. „Tu petici jsem zatím pořádně nečetl. Jinak petice samozřejmě slouží k vyjádření názoru veřejnosti, i když si myslím, že někteří z těch, kteří tuto petici podepisují, neznají všechna fakta. Třeba i ta, o kterých jsme si teď řekli,“ řekl JL starosta Stonařova začátkem tohoto týdne.

Emotivní záležitost

Nový starosta Stonařova podle svých slov chápe, že zachování stavby dřevěné tělocvičny je pro mnohé místní obyvatele emotivní záležitostí: „Já jsem tam ty děti taky učil, měli jsme tam klubovnu. Taky mi to není jedno a nějaký vztah k tomu také mám. Na druhou stranu, když se vžiju do role vlastníka a měl bych možnost zainvestovat a za trojici pozemků vydělat miliony, tak to je ten druhý pohled. A ten je samozřejmě v rozporu s těmi emocionálními názory.“

V tuto chvíli je podle starosty Šulce třeba celou věc probrat v zastupitelstvu, říci si argumenty pro a proti, a zda existují nějaké možnosti.

Podle spoluautora petice Ivo Totha lze na objektu opravit střechu a komíny a dá se nějakým způsobem využít. Podle některých názorů, které se už neformálně objevily, zde může vzniknout např. posilovna, pro pořádání výstavy údajně projevili zájem o objekt holubáři, je tu i námět na zřízení místní historické expozice apod.

Jak argumentuje Toth, je budova poslední ucelenou památkou na válečnou historii v městysi: „Každá hromádka kamení nebo každý baráček se dneska opravuje, aby něco zbylo, a my to zbouráme, protože to už nepotřebujeme? Přijde nám to škoda,“ uvažuje Toth např. o řešení, kdy by městys majiteli pozemků nabídl výměnou jiné parcely. Jeho postoj podporuje často emotivními vyjádřeními i řada signatářů petice.

„Objevují se různé názory, co všechno by tam mohlo být, ale devadesát procent z nich je fikce, to si přiznejme,“ reaguje Šulc. Objekt je podle něho především v havarijním stavu.

„I ve chvíli, kdy jsme sháněli peníze na novou tělocvičnu, tak jsme nechali zpracovat posudky. A tam je vlastně s podivem, že nám tam nechali ještě elektrický proud. Nějaké dílčí opravy, jak někdo říká, že za sto tisíc by se to opravilo, to je absolutní nesmysl. Vždyť ten objekt je nevytopitelný, pan školník tam už kolikrát měnil skla, protože chlapci tam třeba rozbijí okna. My občas zaděláme nějakou díru ve střeše atd., ale komíny se nám hroutí. Čili ten objekt je skutečně v havarijním stavu,“ argumentuje starosta.

Co se starou měšťankou?

Opuštěný a nevyužitý je také rozsáhlý objekt staré měšťanské školy vedle nové školní stonařovské budovy. Také ten je předmětem aktuální petice za zachování historických stonařovských budov. Veřejnosti se oba objekty naposledy otevřely k prohlídce v červnu 2019 při oslavě stého výročí založení české školy ve Stonařově.

ZŠ a MŠ Stonařov dnes vyučuje kolem 170 dětí ve škole a 60 dětí v mateřské škole. Stonařov­ští nedávno díky dotaci realizovali devítimilionovou generální rekonstrukci své nové školní budovy. Pro starou opuštěnou „měšťanku“ v sousedství ale momentálně nemají jasné využití. Přesto by řada signatářů aktuální petice byla pro její zachování.

Také budoucností staré budovy „měšťanky“ se podle starosty Šulce bude vedení městyse v letošním roce zabývat: „Řekli jsme, že než jako zastupitelstvo rozhodneme, co s tím, že si necháme udělat jakousi studii proveditelnosti.“

Ve školském areálu totiž podle Šulce schází provozy kuchyně a jídelny. „Děti chodí na jídlo přes celé městečko do mateřské školy. Část přespolních dětí, které by u nás mohly chodit na oběd, to ne­stíhá kvůli termínům odjezdu autobusu,“ popisuje starosta. Pokud by byla jídelna zbudována v rámci školského areálu, pak by se i přespolní stihli stravovat ve Stonařově před odjezdem autobusem domů.

Vypracovat studii je podle starosty úkol na letošní rok. Kromě jídelny a kuchyně by v objektu mohly vzniknout např. i kabinety apod. Studie má říci, na kolik by adaptace odhadem přišla, anebo zda by bylo výhodnější stavět na „zelené louce“.

„Nic není rozhodnuto, v úvahu třeba připadá i prodej toho objektu, ale kdo to bude chtít rozebrat a postavit?“ zamýšlí se starosta v této chvíli nad otevřeným osudem stonařovské měšťanky.   
 

Diskuze k článku